9,5 / 10

Som nadšený. Pozitívne dojmy z prvých zverejnených singlov (teda vlastne polovice albumu) sa iba prehĺbili a jeden z najdôležitejších albumov tohto roka veselo pustoší na scéne. Mal som tú česť a šťastie pár minút sa rozprávať s Davidom Vincentom z MORBID ANGEL a aj chlapcami z BLOOD INCANTATION. Pri počúvaní "Absolute Elsewhere" musím stále myslieť na ten rozdiel osobností a celkového vyžarovania. V roku 2024 prebrali žezlo najmodernejšieho kovu smrti z rúk pravekých alfa samcov sympatickí nerdi. Je skvelé, ako dokázali zostať verní death metalu a zároveň takto intenzívne hľadať nové cestičky k jeho obrode a otváraniu sa širokým masám. BLOOD INCANTATION sú veľká kapela.

• Úterý, 15. října 2024

9 / 10

BLOOD INCANTATION sú naozaj excelentní v svojich mnohotvárnych multi žanrových polohách a osobne nemám výhrady k tomu akým spôsobom ich kombinujú. Práve kozmickú atmosféru a jej presah mimo bežné škatuľkujúce dimenzie vnímam ako silný integrujúci prvok albumu, ktorý ho posúva na vyššiu úroveň. Nahrávka si vyžaduje svoju pozornosť k nenápadným inštrumentálnym ornamentom a prešpekulovaným motívom, ktoré ju definujú. Je zrejmé, že kapela prichádza s neotrelým materiálom, ktorý možno bude vzbudzovať diskusiu a polarizovať, ale aj to je znakom umeleckej kvality. 

• Pondělí, 14. října 2024

7 / 10

BLOOD INCANTATION jsou kapelou, která byla o dost „jiná“ již na svém debutu „Starspawn“. Tuhle desku, stejně jako její následovnici „Hidden History Of The Human Race“, poslouchám dodnes poměrně často. S letošní novinkou to bohužel budu mít jinak. Neříkám, že „Absolute Elsewhere“ neobsahuje dobrý (a místy dokonce přímo famózní) materiál, problémem je jeho uspořádání. Jeho vrstvení, napojování a místy bezzubé přecházení mezi deathmetalovou a rockově-odlehčenou stránkou věci. V momentě, kdy BLOOD INCANTATION vypnou svůj inteligentní deathmetalový generátor a začnou preludovat jako Paul Masvidal a spol. na „Traced In Air“, album okamžitě ztrácí flow. Je to jako když chcete běžet stovku na čas, ale musíte to dát se zatáčkou i vodním příkopem postaveným pro následující běh na 3000 metrů překážek. Chápu, že Američané mají konstruktivní mindset, že se nespokojí s málem a mají velké ambice posouvat žánr jako takový, leč tentokrát si ukousli zbytečně tučný krajíc. Jak říká klasik, méně je nikdy více. A nebo to udělat šalamounsky: dát si ještě rok pauzu, přemýšlet, komponovat a nakonec vydat dvojalbum – první část hrubá, druhá experimentální. Deathmetalový vlk se nažere k prasknutí a rocková koza vyvázne bez jediného škrábance na hrdle. BLOOD INCANTATION však chtěli udělat všechno naráz. A za mě jim tato ambiciózní strategie úplně nevyšla.

• Neděle, 13. října 2024

8 / 10

Souhlasím s Thornem, to mísení stylů občas dost smrdí až křečovitou hrou na efekt, což při poslechu místy přímo vyrušuje. Přesto je třeba uznat, že ve všech polohách jsou BLOOD INCANTATION excelentní a především uvěřitelní a to i v často hodně archaických artrockových polohách, včetně té variace na PINK FLOYD téma. Ale stejně jsou nejpřesvědčivější v progres death stylu. Je to prostě výborné album ve všech svých jednotlivostech a kdyby to trochu víc ladilo jako celek, pak bych šel s hodnocením určitě mnohem výše.

• Neděle, 13. října 2024

7,5 / 10

Ozaj som dúfal, že to bude fungovať od začiatku do konca, že BLOOD INCANTATION zázrakom objavili, ako sa dá bez švov sfúzovať death metal a sedemdesiatkový art rock. Nakoniec však ostali kdesi v dvoch tretinách cesty: od prvej sekundy excelentné, natlakované vesmírne death metalové pasáže fungujú na 100%, formálne bezchybné artrockové časti sú však (hlavne v úvodnej „The Stargate“, vrátane hosťovačky Thorstena Quaeschninga z TANGERINE DREAM) na ne napasované akoby nasilu, bez jasného zmyslu, a znejú viac schématicky než „organicky“; viď takmer doslovné citácie gilmourovských PINK FLOYD. Záverečná, jedenásťminútová tretia časť „The Message“ je vrcholom inak skutočne unikátneho a zaujímavého albumu (nazvaného podľa rovnomennej obskúrnej kapely s Erichom von Dänikenom inšpirovanou doskou z roku 1974 na konte) a oným nie úplne naplneným prísľubom.

(Zhodou okolností práve v týždni vydania „Absolute Elsewhere“ vyšiel aj cover „Comfortably Numb“ v podaní BODY COUNT, za nemalého prispenia samotného Gilmoura. Odporúčam pustiť si – na porovnanie odlišných prístupov k miešaniu klasického artrocku a metalu.)

• Sobota, 12. října 2024