OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Label: Relapse Records
Vydáno: Pátek, 13. ledna 2023
Délka: 44:58
1. Barely Alive, 2. The Wrong Time [video], 3. Without a Conscience, 4. War, 5. Dying of Everything, 6. My Will to Live, 7. By the Dawn, 8. Weaponize the Hate, 9. Torn Apart, 10. Be Warned
1. Barely Alive
2. The Wrong Time [video]
3. Without a Conscience
4. War
5. Dying of Everything
6. My Will to Live
7. By the Dawn
8. Weaponize the Hate
9. Torn Apart
10. Be Warned
Představte si mírně šedivějícího černého pantera stále ještě v plné síle, klidně a charismaticky přecházejícího po kleci v zoologické zahradě v Tampě. Máte? Tak to přesně jsou OBITUARY vzor 2023. ... ČÍST CELOU RECENZI
Taky mám stále v mysli tu podivnou ponávratovou dobu, kdy byli OBITUARY přeřazeni do deathového okresního přeboru. Naštěstí jejich výkonnost šla nahoru, už si zkrátka tato pětice v kabině dávno ujasnila, že to první vodmáznou a až pak se podívají na ty kozy. A přesně v tomto duchu to funguje i v roce 2023, kdy od prvního „Barely Alive“ to jede jako na žánrovém mundialu. Žádné nudné tiki taka a už vůbec ne plzeňský beton, avšak super zábavný frontální útok se stále nevyčerpatelným charismatem hrdelního projevu páně Johna Tardyho.
Pořád mě něco nutí komentovat tu první návratovou dekádu. Tam bylo úplně všechno špatně. S o to větším potěšením je možno se ponořit do nové desky, ke které nejsou větší výhrady. Kdyby Tardy bros. odřízli zbytečnou utahanou poslední "Be Warned", bylo by to za pěkných nostalgických 8/10. Takhle musím snížit, jelikož na žádnej doom metal nemáte, jste deťáci. A toho bych se držel i do budoucna.
Florida, přelom osmdesátých a devadesátých let, death metal. Pamětník se musí pousmát a v duchu vyjmenovává jména skupin v čele s DEATH, MORBID ANGEL a samozřejmě i OBITUARY. Od těch dob uplynulo hodně času, ale právě OBITUARY dokazují, že to stále žije. Sice už je to trochu zasmrádlé a zatuchlé, ale taková vlastně byla hudba téhle party od začátku. Vždyť si vždy valili ty své skřípavě dunivé postupy a jednoduše funkční riffové struktury používají i dnes. A funguje to stále, je z toho cítit závan starých dob, tentokrát naštěstí bez naftalínové zatuchlosti, jen se správnou vůní hnijící půdy. "Dying of Everything" je tedy v podstatě povedené album, které sice trochu ztratí na půvabu, když začnete srovnávat se starými fláky jako "The End Complete", ale pamětníky potěší. Otázka tedy je, nakolik jsou současní OBITUARY jen skupinou pro zmíněné pamětníky, nebo si dokáží najít i nějaké mladší příznivce? Jako příslušník staré gardy bohužel neumím posoudit.
Ano, je to tak, jak dí vítěz letošního ročníku prestižního Koštu kysaného zelé v Mikulčicích. Nová deska skutečně šlape a ač obsahuje i několik málo průměrnějších kousků, nutí mě neustále pokyvovat hlavou do rytmu. Nostalgický výlet na samý úsvit devadesátek v podání zásadních žánrových klasiků.
-bez slovního hodnocení-
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.