Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Label: Agonia Records
Vydáno: Pátek, 30. srpna 2024
Délka: 59:32
1. Towards Greater Gods - Live in Latin America, 2. We Conquer the Throne - Live in Latin America, 3. Into Victory - Live in Latin America, 4. Aeons Of Death - Live in Latin America, 5. The Order - Live in Latin America, 6. Fallen Mountain - Live in Latin America, 7. Wrathspawn - Live in Latin America, 8. Unfold Thy Darkness - Live in Latin America, 9. Sun Blackened - Live in Latin America, 10. My Kingdom Done - Live in Latin America, 11. All Will Perish - Live in Latin America, 12. By Hatred Bound - Live in Latin America, 13. Välkommen Undergång - Live in Latin America, 14. Somebody Put Something in My Drink - Live in Latin America
1. Towards Greater Gods - Live in Latin America
2. We Conquer the Throne - Live in Latin America
3. Into Victory - Live in Latin America
4. Aeons Of Death - Live in Latin America
5. The Order - Live in Latin America
6. Fallen Mountain - Live in Latin America
7. Wrathspawn - Live in Latin America
8. Unfold Thy Darkness - Live in Latin America
9. Sun Blackened - Live in Latin America
10. My Kingdom Done - Live in Latin America
11. All Will Perish - Live in Latin America
12. By Hatred Bound - Live in Latin America
13. Välkommen Undergång - Live in Latin America
14. Somebody Put Something in My Drink - Live in Latin America
V jisté BDM RPG hře vytváříte ultimátní postavu a její charakteristiky definujete následovně: Násilí: 100%, Technické skills: 100%, Skladatelská inteligence: 100%, Šarm: 100%, Oddanost 100%, Laskavost: 0%. Do kolonky "Jméno" pak vyplníte: DEFEATED SANITY.
Už poněkolikáté zní otázka stejně: Zničil Einar Solberg další desku jinak velice talentované kapely? Odpověď zní: Zase to zvládl. Jeho hlasový projev je jak chilli. Koření. Měl by se používat citem. Když se tam toho najebe hodně, nedá se to žrát.
Hele, Blake Judd ještě žije. Enfant terrible (ale současně i schopný skladatel) US blacku je (znovu) zpět a tentokráte doručuje tradičněji pojatou kolekci. Šlape mu to dobře, tělo už má sice životem zhuntované, mysl však zůstává stále čerstvá.
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
