Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Label: Apollon Records Prog
Vydáno: Pátek, 6. září 2024
Délka: 86:58
1. Gun Barrel / James Bond Theme Intro, 2. On Her Majesty's Secret Service Suite - Part 1, 3. Bond Meets Solitaire, 4. Vesper, 5. John Barry Suite, 6. Journey To Blofeld's Hideaway, 7. Space Laser Battle, 8. Secret Room / New Digs, 9. Corrine Put Down / Countdown For Blofeld, 10. Snow Job / Flight Into Space, 11. Capsule In Space, 12. 007-Theme, 13. Diamonds Are Forever Suite, 14. Camille's Story, 15. Bond And Paris / City Of Lovers, 16. We Share The Same Passions, 17. On Her Majesty's Secret Service Suite - Part 2, 18. Elektra's Theme, 19. The Living Daylight Suite, 20. Final Ascent
1. Gun Barrel / James Bond Theme Intro
2. On Her Majesty's Secret Service Suite - Part 1
3. Bond Meets Solitaire
4. Vesper
5. John Barry Suite
6. Journey To Blofeld's Hideaway
7. Space Laser Battle
8. Secret Room / New Digs
9. Corrine Put Down / Countdown For Blofeld
10. Snow Job / Flight Into Space
11. Capsule In Space
12. 007-Theme
13. Diamonds Are Forever Suite
14. Camille's Story
15. Bond And Paris / City Of Lovers
16. We Share The Same Passions
17. On Her Majesty's Secret Service Suite - Part 2
18. Elektra's Theme
19. The Living Daylight Suite
20. Final Ascent
Aktuální EP ukazuje dvě tváře současně. Zprvu klasický symfonický patos, pak ovšem skladby „200 Years“ a „Live The Tale“, které se bez sborových refrénů obejdou, a hned je to o třídu lepší. Tudy vede cesta z tvůrčí smyčky a bezradnosti posledních alb.
Je to úplne posledný album THE CURE? Dôstojnejší odchod si neviem predstaviť. Spočiatku nenápadný album si ma postupne omotal melancholickou atmosférou. Hustý oblak hmly, z ktorej sa mi nechce hľadať cestu von. ,,Disintegration" pre toto desaťročie.
Návrat niekam k "Ghost Reveries" so zvukom posledných albumov. Stávka na istotu, ktorá však za vrcholmi tvorby zaostáva. Navyše, mňa osobne rozprávač pri sústredenejšom posluchu tohto koncepčného albumu irituje.
V jisté BDM RPG hře vytváříte ultimátní postavu a její charakteristiky definujete následovně: Násilí: 100%, Technické skills: 100%, Skladatelská inteligence: 100%, Šarm: 100%, Oddanost 100%, Laskavost: 0%. Do kolonky "Jméno" pak vyplníte: DEFEATED SANITY.
Už poněkolikáté zní otázka stejně: Zničil Einar Solberg další desku jinak velice talentované kapely? Odpověď zní: Zase to zvládl. Jeho hlasový projev je jak chilli. Koření. Měl by se používat citem. Když se tam toho najebe hodně, nedá se to žrát.
Hele, Blake Judd ještě žije. Enfant terrible (ale současně i schopný skladatel) US blacku je (znovu) zpět a tentokráte doručuje tradičněji pojatou kolekci. Šlape mu to dobře, tělo už má sice životem zhuntované, mysl však zůstává stále čerstvá.
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.