Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Label: Invictus Productions
Vydáno: Pátek, 27. září 2024
Délka: 61:45
1. The Blackened Talmudist, 2. Unblessed, 3. Under Wings of Cherubim (Dvir, Part I), 4. Yahweh's Vengeance, 5. Desert Demons, 6. Hounds of Herod, 7. The Spoils of Judea (Dvir, Part II), 8. The Black Moon (Yare'ach Shachor), 9. Where Dust Cannot Fall, 10. The Stone of Sakrah, 11. The Dark Ark (Dvir, Part III), 12. The Third Temple
1. The Blackened Talmudist
2. Unblessed
3. Under Wings of Cherubim (Dvir, Part I)
4. Yahweh's Vengeance
5. Desert Demons
6. Hounds of Herod
7. The Spoils of Judea (Dvir, Part II)
8. The Black Moon (Yare'ach Shachor)
9. Where Dust Cannot Fall
10. The Stone of Sakrah
11. The Dark Ark (Dvir, Part III)
12. The Third Temple
Irové pokračují ve své vizi neotřele pojatého a math rockem ušpiněného post rocku, jako by se stále snažili vyrovnat debutu, kterým se blýskli již v roce 2009. Opět chybí asi jen špetka, aby to bylo na potlesk.
Tento projekt táhne především charakteristický vokál Donovana Melero z HAIL THE SUN, což ve spojení se Sergio Medinou z ROYAL CODA znamená ono emotivně bolavé ukřičené post hardcore inferno, které odkazuje k domovským skupinám obou zmíněných hudebníků.
Rakouská brutální parta si za tematickou oblast své tvorby vybrala sériové vrahy. Je tedy asi logické, že těžiště i jejich třetího alba je deathgrindový nářez. A je to slušná porce třeba pro příznivce belgických ABORTED.
Klasický "Rogga" Johansson a jeho user-friendly death metal. Letos sice nemá oslnivou formu (viz slabší PAGANIZER), ale stále je to se ctí. Minulá deska byla lepší, ale i tady si skalní fanoušek najde to své. Hned po prvním poslechu vidíte všechny karty.
Trochu emařiny, trochu punkrocku a špetka indie melancholie. KOVADLINA řiznutá CARCIO RADIO. Ve výsledku celkem pozitivní vibe. Nová kapela se staronovými tvářemi a Banánem u mikrofonu. Hardcorovější MŇÁGA? Možná.
Tahle britská parta si prostě musí vybrat co chce. Koncept, ve kterém střídáte mělký emotivní rock a temnou post metalovou vlnu šilhající po blackaze v konečném důsledku působí jako zmatlaný dort od Pejska a Kočičky.
Nesúhlasím úplne s kolegom Shnoffom, že „PowerNerd“ je „ezo“. Devinovej potrhlosti je v textoch síce dosť, no v prvom rade ide o priamočiary prog’n'roll, ktorý strhne a baví od začiatku až do konca. Ad koniec: na „Ruby Quaker“ sa už so Shnoffom zhodneme.
