OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Label: Transcending Obscurity Records
Vydáno: Pátek, 4. října 2024
Délka: 51:28
1. I Have Become the Sun, 2. Garden of Eyes, 3. Moon-Starved, 4. Blessing of Despair, 5. Shunned Wander, 6. The Quietus, 7. Solus, 8. Counting Silence, 9. Cold Lantern, 10. A Curse Made Flesh
1. I Have Become the Sun
2. Garden of Eyes
3. Moon-Starved
4. Blessing of Despair
5. Shunned Wander
6. The Quietus
7. Solus
8. Counting Silence
9. Cold Lantern
10. A Curse Made Flesh
Překvapení roku slyší na jméno DEVENIAL VERDICT. "Blessing Of Despair" kombinuje disonantní death metal s progresivními prvky, výraznou atmosférou a inteligentní melodikou. A všechny tyto složky spolu krásně přirozeně koexistují. Masterpiece. ... ČÍST CELOU RECENZI
Ano, DEVENIAL VERDICT hned na první poslech evokují onu disonantně valivou sílu současných ULCERATE. Ale není to o bezhlavém kopírování, pod plášťíkem zvukově a kompozičně podobně laděné formy se schovává i dostatek dalších stylových odboček, energických výpadů a temnějších dusivých nálad. Finové dokáží být k posluchači někdy možná až překvapivě melodicky přívětiví, ale také nekompromisně destruktivní. Hodně povedená kolekce moderního death metalu.
-bez slovního hodnocení-
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.