OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Label: Steven Wilson Productions
Vydáno: Pátek, 29. září 2023
Délka: 64:05
1. Inclination, 2. What Life Brings, 3. Economies of Scale, 4. Impossible Tightrope, 5. Rock Bottom, 6. Beautiful Scarecrow, 7. The Harmony Codex, 8. Time Is Running Out, 9. Actual Brutal Facts, 10. Staircase
1. Inclination
2. What Life Brings
3. Economies of Scale
4. Impossible Tightrope
5. Rock Bottom
6. Beautiful Scarecrow
7. The Harmony Codex
8. Time Is Running Out
9. Actual Brutal Facts
10. Staircase
Steven Wilson v dalším ze svých pokusů překročit vlastní stín. Album ale nakonec jako by bledlo ve stínu jeho předchozí tvorby. Byly prostě časy, kdy jsme od něj dostávali výraznější porce. ... ČÍST CELOU RECENZI
S těmi odsudky je to těžké. Chápu, že vynikající a zavedený umělec časem pojme ideu uhnout. To je normální, je to v pořádku a je to dokonce často třeba, i když se jde do rizika. Jakmile však z takového "nového" díla citím takový ten lartpourlartismus, je zle. Wilson je Wilson, o tom žádná, zajímavá skladba nebo spíš pasáže se dají najít. Ale přetrpět tu mezitímní hru na umění (protahované atmosférické akustické vybrnkávačky podkreslené vesmírnými synťáky či klavírem, Wilsonův občasný obnažený sólový zpěv, na sílu vecpané ságo...) se mi nedaří. Tedy trvám na svém vulgárním shoutu i po měsíci.
Skládej normální netuctové písničky s drajvem a bohatou instrumentací (klidně i bez) a budeme zase kamarádi, Stevene.
ja toho Pistu skratka nechapem... zremixoval tolko majstrovskych albumov Jethro Tull a nic sa z toho po kompozicnej stranke nenaucil... roznorodost stylov dobry album nerobi, ked skladatelsky je to neskutocna bieda a este je to aj nuda na entu... dal som tomu sancu z ucty k jeho praci pre JT, ale zase vedla jak ta jedla...
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.