U hudby, která je rozkročená mezi doom metal, sludge a hodně chlupatý stoner, je zásadní jedno: zvuk. Prostě není možné mít v tomto ranku dobrou desku, která nebude mít naprosto pohřbívající monumentální sound. A ten se tady v rámci stylu povedl mírou vrchovatou. Sázka na mistra Amáka se vyplatila. Ve srovnání se tři roky starým demem jde o zcela jinou kapelu. Další nástraha žánru bývá ukryta v tom, aby byl výsledek tak hrubozrnný a nesmlouvavý, že vám nebude vadit, že vás kapela přejíždí třicet minut stejným hypnotickým rytmem, do kterého je zasazeno jen několik stále se opakujících riffů. To se tu neděje, protože SLAŤ dokáže svoji hudbu na správných místech okořenit. Ať už jde o čistý vokál, české texty nebo změny rytmu.

• Středa, 11. prosince 2024

8,5 / 10

Když jsem před rokem a půl narazil v Kyjově na SLAŤ, tak i přesto, že jsem na leccos zvyklý z domu, zůstal jsem v úžasu nad tím, co je možné vydolovat z dívčího hrdla. Klobouk dolů a nedovedu si představit ideálnější vokál k té těžké (zvuk je skutečně topový) a chytlavé stoner-sludgařině. A povšimněme si Denise, který po loni vydaných počinech rychlých SPACE HAMSTER či ještě rychlejších KANDAR ukazuje další úroveň svého bubenického talentu. Jo, abych jen nechválil. Ty čisté vokály zrušit nebo svěřit někomu jinému.

• Úterý, 10. prosince 2024