OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Label: Century Media
Vydáno: Pátek, 22. listopadu 2024
Délka: 54:24
Islandští MÚR jsou překvapení a jednoznačně debut roku. Velmi působivé skloubení melancholické zachmuřenosti, metalové agrese a post-metalových vlivů. ... ČÍST CELOU RECENZI
No jo Island. To by člověk ani nečekal, kolik se v téhle na počet obyvatel skromné zemičce najde opravdu výrazných hudebníků a hudebních skupin. Možná je to dáno i charakterem podnebí, kdy předlouhé studené a temné zimní večery přímo vybízení k sezení někde v teple, rozjímání a nějaké intelektuální tvorbě, kterou hudba právě v podání islandských tvůrců rozhodně je. A tahle skutečnost se navíc v hudbě projevuje svou velmi specifickou atmosférou. Stačí připomenout ta dvě nejznámější jména uvedená i v hlavní recenzi, tedy zasněné melancholiky SIGUR RÓS nebo drsnější náladotvůrce SÓLSTAFIR. Relativně mladí MÚR jsou další položkou, která může přidat islandské scéně na zajímavosti. Tahle skupina se totiž se zmíněnou charakteristickou aurou hodně zajímavě rozkročila a na svém debutu předvádí variabilní show brousící od téměř blackmetalových výrazů (viz titulní "Múr") přes další metalové a post-metalové polohy až k silně atmosférické a vzdušné ladnosti progresivního metalu a rocku. Zjevují se tu jak na silových riffech stavěné důrazné hoblovačky, které občas zavoní i odérem GOJIRA (třeba "Frelsari"), tak variabilní kousky, které mi částečně připomněly i umění Němců DISILLUSION ("Vitrun"). Velmi dobrý start skupiny, o které doufám ještě uslyšíme. Alespoň to jim a jejich posluchačům přeji.
v casoch stagnacie gojiry prichadza mlada krv z islandu.
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.