Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Label: Pocilga Hedionda Records DIY
Vydáno: před 3 dny
Délka: 23:08
1. Sed de matar, 2. Máxima represión, 3. El descuartizado, 4. Revienta tu mente, 5. Pampablood, 6. La caníbal (con Melissen "Caníbal" Pedraza), 7. Mario el sicario, 8. M.M.C. (Muerte, Mentira y Corrupción), 9. Warchannel, 10. Rompe el silencio, 11. Narcojusticia, 12. Massacre total, 13. Colapso, 14. No N.O.M., 15. De la violencia venimos, 16. Hechos atroces, 17. Demoncracia, 18. Pollutioncompany, 19. En mis manos, 20. Mr. Weedson's, 21. Shitcoin
1. Sed de matar
2. Máxima represión
3. El descuartizado
4. Revienta tu mente
5. Pampablood
6. La caníbal (con Melissen "Caníbal" Pedraza)
7. Mario el sicario
8. M.M.C. (Muerte, Mentira y Corrupción)
9. Warchannel
10. Rompe el silencio
11. Narcojusticia
12. Massacre total
13. Colapso
14. No N.O.M.
15. De la violencia venimos
16. Hechos atroces
17. Demoncracia
18. Pollutioncompany
19. En mis manos
20. Mr. Weedson's
21. Shitcoin
Neuvěřitelných 26 let od minulé desky a přesto jako by THE JESUS LIZARD vůbec nezestárli. Suverénní návrat ve znamení typických hutných noiserockových struktur a stále je to správně surový underground, byť si skupina samozřejmě nese svůj status kultu.
Už dlho ma nič takto nerozbilo. Podľa mňa najlepšia draculovina vôbec.
Prvotina řecké gothic metalové kapely. Moderně znějící nahrávka, která nezapře svou inspiraci v hudbě z přelomu tisíciletí. Stylově jsou blízcí o generaci starším PENUMBRA a podobně jako zmínění Francouzi se nenechávají svazovat žánrovými mantinely.
Je divné použit u tak dřevního stylu jako doom metal přídavné jméno futuristický, ale přesně tohle STRATALITH je. Originální projekt z New Yorku balancuje někde mezi progresivní náladovkou, doomem, industriálem a možná i djentem.
Mathrock z New Yorku, který nepidliká. Spíše přepíná mezi až doomovými hutnými riffy a prog metalovými kvapíky. Zajímavý stylový hybrid, s ostrým zvukem od Kurta Balloua.
Francouzi pokračují v cestě nastolené na minulém albu "Eroded" a znovu servírují svůj specifický pohled na moderní melodický progresivní rock/metal. Osobité kouzlo lehce vychladlo, ale skladby typu "Elevate" mají stále svou sílu.
Style over substance mi u Eggerse a remaku expresionistické klasiky tolik nevadí, hlavně když Jarin za kamerou opět maluje. Větší hřích je, že tahle předfreudiánská balada o překrveném klitorisu a vilném Rumunovi je dost anemická. Pár pohlednic nestačí.