Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Label: Reality Fade
Vydáno: před 3 dny
Délka: 30:38
1. Machine City, 2. Zero One, 3. Hyperreal Simulated Dimension, 4. Metallurgy Of The Mutilation, 5. Watch Your Back, 6. AI Consciousness Synthesizer, 7. Steamrollin', 8. Get The Fuck Out, 9. Machine City (Angel Ochoa Vox) - Single Version, 10. Steamrollin' - Single Version, 11. Hyperreal Simulated Dimension (Bryan's Vox) - Bonus Track, 12. AI Consciousness Synthesizer (Bryan's Vox) - Bonus Track
1. Machine City
2. Zero One
3. Hyperreal Simulated Dimension
4. Metallurgy Of The Mutilation
5. Watch Your Back
6. AI Consciousness Synthesizer
7. Steamrollin'
8. Get The Fuck Out
9. Machine City (Angel Ochoa Vox) - Single Version
10. Steamrollin' - Single Version
11. Hyperreal Simulated Dimension (Bryan's Vox) - Bonus Track
12. AI Consciousness Synthesizer (Bryan's Vox) - Bonus Track
Neuvěřitelných 26 let od minulé desky a přesto jako by THE JESUS LIZARD vůbec nezestárli. Suverénní návrat ve znamení typických hutných noiserockových struktur a stále je to správně surový underground, byť si skupina samozřejmě nese svůj status kultu.
Už dlho ma nič takto nerozbilo. Podľa mňa najlepšia draculovina vôbec.
Prvotina řecké gothic metalové kapely. Moderně znějící nahrávka, která nezapře svou inspiraci v hudbě z přelomu tisíciletí. Stylově jsou blízcí o generaci starším PENUMBRA a podobně jako zmínění Francouzi se nenechávají svazovat žánrovými mantinely.
Je divné použit u tak dřevního stylu jako doom metal přídavné jméno futuristický, ale přesně tohle STRATALITH je. Originální projekt z New Yorku balancuje někde mezi progresivní náladovkou, doomem, industriálem a možná i djentem.
Mathrock z New Yorku, který nepidliká. Spíše přepíná mezi až doomovými hutnými riffy a prog metalovými kvapíky. Zajímavý stylový hybrid, s ostrým zvukem od Kurta Balloua.
Francouzi pokračují v cestě nastolené na minulém albu "Eroded" a znovu servírují svůj specifický pohled na moderní melodický progresivní rock/metal. Osobité kouzlo lehce vychladlo, ale skladby typu "Elevate" mají stále svou sílu.
Style over substance mi u Eggerse a remaku expresionistické klasiky tolik nevadí, hlavně když Jarin za kamerou opět maluje. Větší hřích je, že tahle předfreudiánská balada o překrveném klitorisu a vilném Rumunovi je dost anemická. Pár pohlednic nestačí.
