Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Label: Self released
Vydáno: před 2 dny
Délka: 42:43
1. infantem ursi, 2. Fear Not the Dark, My Friend, and Let the Feast Begin, 3. Memento Mori, 4. He Thrusts His Fists Against the Posts and Still Insists He Sees The Ghosts, 5. Sea of Trees, 6. This Is Your Fault, 7. Un-make me, and save me from the hell of living, 8. Bearing the Scars, 9. Impermanence, 10. Ghosts and Other Haunts, 11. Isn't This Enough?, 12. I Owe This Land a Body, 13. Find Rest in the Summerland
1. infantem ursi
2. Fear Not the Dark, My Friend, and Let the Feast Begin
3. Memento Mori
4. He Thrusts His Fists Against the Posts and Still Insists He Sees The Ghosts
5. Sea of Trees
6. This Is Your Fault
7. Un-make me, and save me from the hell of living
8. Bearing the Scars
9. Impermanence
10. Ghosts and Other Haunts
11. Isn't This Enough?
12. I Owe This Land a Body
13. Find Rest in the Summerland
Otázkou pro Portugalců GAEREA je, zda jejich black metal má být vizí osobitě vzletné formy, nebo je to jen teatrální snaha o dramatičnost. Té je totiž na aktuální desce opravdu hodně. A čeho je moc, toho je příliš. Minulá deska se mi zamlouvala více.
Další technický death metal. Povedený debut skupiny, za kterou stojí hudebníci se zkušenostmi, třeba bývalý bubeník FALLUJAH. I díky klavírním partům hodně rozmanité a proměnlivé dílo startuje zajímavou tematickou trilogii. Budu sledovat.
Metalovější souputníci Vesničanů z města Ioanniny se hlásí s nádherně eklektickou metalovou kolekcí, která s chutí kloubí hard rock, heavy metal, stoner a pulzující řecké folkové party. Dominuje bublavá basa, výrazné perkuse a nápadité delší kompozice.
Kto pamätá, že Poly natočil akustickú dosku už v roku 1992? Z toho pohľadu je projekt POLY NOIR ďalšou z odbočiek v kariére polyhistora. "Noir country" s priznanými inšpiráciami a Polyho charakteristickou poetikou (objaví sa aj Joe!) stojí za vypočutie.
Guilty pleasure pokračuje, děcka už jsou skoro dospělá a furt je to fackování baví. Musí, mají to ve smlouvě. Na plac se vrací Silver, zvraty jsou čím dál (tragi)komičtější, ale tvůrci to napětí stále dokážou šponovat. Jak dlouho ještě, proboha?!
Němci nezapřou inspirace od NILE, již název v podobě egyptského boha chaosu k tomu ostatně odkazuje. A tak nám servírují vydatnou porci technicky pojatého a orientálním folklórem kořeněného death metalu. Je to poctivě uklohněné, takže docela lahůdka.
Neuvěřitelných 26 let od minulé desky a přesto jako by THE JESUS LIZARD vůbec nezestárli. Suverénní návrat ve znamení typických hutných noiserockových struktur a stále je to správně surový underground, byť si skupina samozřejmě nese svůj status kultu.
