Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Label: Magna Carta Records
Vydáno: Úterý, 27. června 1995
Délka: 71:04
1. CliffHanger, 2. Segue 1, 3. Crystalline Dream, 4. Segue 2, 5. Don't Ever Cry, Just Remember, 6. Segue 3, 7. Warcry, 8. Celtic Princess, 9. Deeper Than Life, 10. Segue 4, 11. Alaska, 12. Segue 5, 13. Ghostship: i) The Gathering The Night Before, 14. Ghostship: ii) Voyage, 15. Ghostship: iii) Dead Calm, 16. Ghostship: iv) Approaching Storm, 17. Ghostship: v) Storm, 18. Ghostship: vi) Enchantment, 19. Ghostship: vii) Legend, 20. Ghostship: viii) Ending
1. CliffHanger
2. Segue 1
3. Crystalline Dream
4. Segue 2
5. Don't Ever Cry, Just Remember
6. Segue 3
7. Warcry
8. Celtic Princess
9. Deeper Than Life
10. Segue 4
11. Alaska
12. Segue 5
13. Ghostship: i) The Gathering The Night Before
14. Ghostship: ii) Voyage
15. Ghostship: iii) Dead Calm
16. Ghostship: iv) Approaching Storm
17. Ghostship: v) Storm
18. Ghostship: vi) Enchantment
19. Ghostship: vii) Legend
20. Ghostship: viii) Ending
Němci MAAT jsou další představitelé egyptologického death metalu ve stylu NILE. A vedle například svých krajanů APEP prezentují to asi nejlepší, co v této oblasti v roce 2024 vyšlo. Příjemná procházka mezi hrobkami faraonů.
Indie rocková emařina plná vybrnkávaných smutných songů, které zní jak z doby, kdy emopatka a mrkváče byli posledním výkřikem teenage módy. Solidní a uvěřitelná porce pocitů i atmosféry, jen by to chtělo sem tam trochu víc dynamiky.
Ačkoli Ludva před lety udělil těmto žákům kapitána Kašpárka mrzkou trojku, časem jistě zmoudřel a dnes i on musí uznat, že tato kapela a) má bicí b) drhne velice obstojné bukanýrské retro, u nějž člověk rád hodí dřevěnou nohou. Vidíme se v Písku, vy psi!
Lehce gotický špinavý postpunk ze Záhřebu s výraznou dávkou retro-nostalgie. Podtrhuji slovo punk. Žádný papundekly z kláves a zadumané melancholie, co vás unudí k smrti, ale dost svižná uštěkaná hudba s řádným odpichem.
Velmi solidní porce technického death metalu od původně thrash metalového tělesa z Chicaga. Parádní poměr instrumentálního honimírismu, metalové dravosti a mnohovrstevnatých, někdy až lehce chaotických struktur.
I na svém šestém albu jdou emaři z LA po textových i hudebních strukturách, které odráží emocionální témata jako jsou panické ataky, sociální úzkost a zármutek. Nově vedle post-hardcorových ingrediencí přidávají více indie rocku a výraznější basové linky.
Už jsem dlouho nebyl z nějaké desky tak nadšený. Nehorázně nařezaný agresivní hardcorepunk s téměř nezkreslenou kytarou a vražednými prdel nakopávajícími tempy hraničícími s fastcore kategorií rychlosti.
