Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Label: Steamhammer
Vydáno: dnes
Délka: 91:57
1. Days of No Trust - Live, 2. Lost on the Road to Eternity - Live, 3. The Monster Roars - Live, 4. The Archway of Tears - Live, 5. Dance of the Black Tattoo - Live, 6. Where Are You Eden? - Live, 7. The Flood - Live, 8. The Day After the Night Before - Live, 9. Wild Swan - Live, 10. Les Morts Dansant - Live, 11. Rocking Chair - Live, 12. All England's Eyes - Live, 13. Vigilante - Live, 14. Kingdom of Madness - Live, 15. On a Storyteller's Night - Live, 16. Sacred Hour - Live
1. Days of No Trust - Live
2. Lost on the Road to Eternity - Live
3. The Monster Roars - Live
4. The Archway of Tears - Live
5. Dance of the Black Tattoo - Live
6. Where Are You Eden? - Live
7. The Flood - Live
8. The Day After the Night Before - Live
9. Wild Swan - Live
10. Les Morts Dansant - Live
11. Rocking Chair - Live
12. All England's Eyes - Live
13. Vigilante - Live
14. Kingdom of Madness - Live
15. On a Storyteller's Night - Live
16. Sacred Hour - Live
Pro poslech italského power metalu se člověk vždy musí zaštítit ochrannými kouzly. Kupodivu to není nutné pro poslech této party. Projev je civilní, více se opírá o instrumentální výkony inklinující k progu, k tomu zajímavý vokál. Slušné.
Z podzemí Věčného města vzešla tahle gothic/doom parta, která si za vzor bere švédské DRACONIAN a další podobné spolky. Příjemná melancholická záležitost, která na hodinu čas poněkud zpomalí.
Ambient, který je široce rozkročen mezi svoji chill a dark zónu říznutý dungeon synthem. Má oblíbená relaxační hudba poslední doby. Oproti minulému albu „Another Time“ sází trochu víc na „vesmírné“ rejstříky a větší dějovost.
Tak tohle album je pro mě trochu oříšek. Emo rock, který osciluje mezi příjemnou energickou ladností a hodně podbízivými a banálními refrény. Ty na efekt stavěné melodie bolí, ale z nějakého důvodu to poslouchám už poněkolikáté. Je to kýč, ale baví.
Němci MAAT jsou další představitelé egyptologického death metalu ve stylu NILE. A vedle například svých krajanů APEP prezentují to asi nejlepší, co v této oblasti v roce 2024 vyšlo. Příjemná procházka mezi hrobkami faraonů.
Indie rocková emařina plná vybrnkávaných smutných songů, které zní jak z doby, kdy emopatka a mrkváče byli posledním výkřikem teenage módy. Solidní a uvěřitelná porce pocitů i atmosféry, jen by to chtělo sem tam trochu víc dynamiky.
Ačkoli Ludva před lety udělil těmto žákům kapitána Kašpárka mrzkou trojku, časem jistě zmoudřel a dnes i on musí uznat, že tato kapela a) má bicí b) drhne velice obstojné bukanýrské retro, u nějž člověk rád hodí dřevěnou nohou. Vidíme se v Písku, vy psi!
