Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Label: Anti Alles
Vydáno: dnes
Délka: 46:48
1. Ein' auf den Tod - Zwei auf das Leben, 2. Pogo-Girl, 3. Alles wegen Bier, 4. Diego Maradona, 5. Scheisse kommt - Scheisse geht, 6. Schmutzig Liebe machen, 7. Erzähl es meinem Mittelfinger, 8. Erzähl es meinem Mittelfinger - Reprise, 9. Arschlochkind, 10. Für Dich, 11. Barbie & Ken, 12. Lachend in den Untergang, 13. Gott muss ein Arschloch sein, 14. Wir sind keine Band - 20 Jahre
1. Ein' auf den Tod - Zwei auf das Leben
2. Pogo-Girl
3. Alles wegen Bier
4. Diego Maradona
5. Scheisse kommt - Scheisse geht
6. Schmutzig Liebe machen
7. Erzähl es meinem Mittelfinger
8. Erzähl es meinem Mittelfinger - Reprise
9. Arschlochkind
10. Für Dich
11. Barbie & Ken
12. Lachend in den Untergang
13. Gott muss ein Arschloch sein
14. Wir sind keine Band - 20 Jahre
Moje první setkání s tvorbou této rakouské kapely probíhá za asistence emocemi prosycené muziky z různých "post" žánrů. Je tam dostatek nápadů i děje, aby to utáhlo přes hodinu trvající stopáž a zároveň motivovalo k opětovnému poslechu. Fakt supr chlapy!
Tradiční melodický heavy metal, ovšem výborný. Na desce je vše v pořádku, kvalitním zpěvem počínaje a vymazlenou produkcí konče. V rámci žánru mohu jen doporučit, jen tomu chybí nějaká ta vlastní přidaná hodnota.
Zmar nad zmar. GRAVE DIGGER přestali být opravdu zajímaví někdy kolem alba "Ballads Of A Hangman" (2009) a od té doby už si vlastně jen zoufale tahají ze své riffové zastavárny, co jim dříve nepřišlo dost dobré. A tentokráte to tedy rozhodně dobré není.
Parádní švédský old school death, který se vrací v čase do devadesátek a servíruje správně dusivou porci švédské žánrové klasiky zarámovanou do charakteristického chrastivého zvuku. Tohle by mělo chutnat především fanouškům starých DISMEMBER a ENTOMBED.
Třetí album švédských mladíků přináší zároveň i jejich nejvyspělejší materiál. Přechod k velkému labelu z intenzity jejich groovem načichlého blackujícího thrashe pranic neubral, navíc skupina přidala ještě více šikovnosti při kompozici. Svižný poslech!
Na rozdíl od kolegy Manatara si nemyslím, že se tihle Švédové nějak příliš stylově rozvírají. Většinu času je to prostě symfoničtěji pojatý black/death, který neurazí, ale nic zásadního se neděje. Jen ty čisté vokály trochu vybočují.
Čekal jsem možná trošku větší tlak, nazvučení nahrávky je totiž vzhledem k žánru poněkud vzdušnějšího ražení. Kompozičně však máme co dělat s kvalitní náloží disonantního death metalu lehce ve stylu GIGAN. Američtí debutanti však rozhodně nezklamali!
