INSECT ARK - Raw Blood Singing
Dana Schechter (SWANS) a Tim Wyskida (KHANATE) stvořili pod hlavičkou INSECT ARK další neortodoxní dílo ponořené v drone, sludge a noise rocku. Sugestivní dílo, ale je těžké se v té bažině neutopit.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Label: Atomic Fire Records
Vydáno: Čtvrtek, 31. března 2022
Délka: 66:48
1. Broken Cog, 2. The Abysmal Eye, 3. Light The Shortening Fuse, 4. Phantoms, 5. Ligature Marks, 6. God He Sees In Mirrors, 7. They Move Below, 8. Kaleidoscope, 9. Black Cathedral, 10. I Am That Thirst, 11. The Faultless, 12. Armies Of The Preposterous, 13. Past Tense
1. Broken Cog
2. The Abysmal Eye
3. Light The Shortening Fuse
4. Phantoms
5. Ligature Marks
6. God He Sees In Mirrors
7. They Move Below
8. Kaleidoscope
9. Black Cathedral
10. I Am That Thirst
11. The Faultless
12. Armies Of The Preposterous
13. Past Tense
Nejpřístupnější deska v celé diskografii MESHUGGAH. Polyrytmika s lidskou tváří. ... ČÍST CELOU RECENZI
K "mešu" mám takový proměnlivý vztah. Když zakládali a na přelomu tisíciletí rozvíjeli nový žánr, byl to jen maximální respekt. Na deskách se tu a tam objevil superhit, který byl ale zabarikádován pro mě těžko proniknutelnou hmotou. To opravdu nejde složit vyrovnanou desku? Ale jde a přišlo to s "obZen" a "Kollos". Ty zblajznu na posezení kdykoliv. Skvělé od začátku do konce, přestože na ně i samotný Haake s odstupem času prská zlá slovíčka.
Následující "Reason" a nová deska jsou kroky zpět. Kochat se tím unikátním soundem samozřejmě jde pořád, ale jako celek trpí zbytečným natahováním ("I Am That Thirst" a hlavně "They Move Below"), občas sebevykrádáním (třeba hned 33 sekunda "Broken Cog" zní velmi povědomě, kdepak jsme tu variaci už slyšeli?; časté kytarové trylkování), opakovanou ztrátou drive.
Pěkně protřepat hlavu jde u "The Abysmal Eye" a "Phantoms". A to se MI zdá málo. Zase moc nebaví. Ale respekt zůstává!
-bez slovního hodnocení-
Dana Schechter (SWANS) a Tim Wyskida (KHANATE) stvořili pod hlavičkou INSECT ARK další neortodoxní dílo ponořené v drone, sludge a noise rocku. Sugestivní dílo, ale je těžké se v té bažině neutopit.
Odporně chutná lahůdka ukuchtěná z nekompromisně kvalitních surovin. Je to "jen" svérázný old school death metal anebo moderní verze extrémních forem metalové muziky? Možná oboje,ale rozhodně unikátní záležitost pro hledače v okrajových hudebních sférách.
Velkolepé, mnohovrstevnaté a produkčně velkorysé dílo. Jiné ani po minulém albu být nemohlo. Pro někoho možná i trochu za hranou kýče, ale když Jón Aldará se velmi dobře poslouchá, ať působí kde chce. Není to na první poslech, ale i po něm už spokojenost.
Deska, která po skvělém singlu ("Break My Lying Tongue") nakonec nedokázala tuto laťku udržet po celou hrací dobu. Silnější skladby se míchají s těmi "vatoidními" a jako celek nahrávka uplyne a příliš emocí nevzbudí. Model VOLA se asi opravdu vyčerpává.
Zásadní kapela mého dospívání a také kapela, kterou jsem 20 let ignoroval přišla s deskou odkazující k tomu nejlepšímu z její historie. Zároveň ovšem ani neevokuje pocit opakování se. "Disintegration" je jen jeden, ale tohle rozjímání mě prostě baví.
16 minut šťavnatého technického thrashingu a dva covery od kapely, která má řemeslo v paži. Je v tom ta patřičná lehkost, drive i finesa, které člověk od téhle žánrové generace automaticky čeká. Jako drobný příkrm v čase thrashového hladu obstojně zasytí!
Trochu rozpačitý počin po čtyřech letech od minulého alba "The Fallen Crimson". Nedotažené, možná zbytečně stručné album stojí na pouhých náznacích síly, kterou skupina v minulosti disponovala. Ale hezké momenty s typickým rukopisem se najdou, to zase jo.