THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Pro mě je to zatím domácí rockové album roku 2013. Tomáš Zakopal zná mapu a přesně ví, jak udělat hitovky, kterými nepohrdnou ani alternativní špindírové z noiserockové scény, ani příznivci neotřesitelným kultů, jakými jsou třeba BLACK SABBATH, nebo novodobějších rockových idolů formátu FOO FIGHTERS. Vše je podřízeno tomu, aby byla zachována písničkovost skladeb a současně originální špinavý zvuk kytar.
„Vzdušný, zrnitý a ledabyle elegantní rock na léto.“
Oproti minulé nahrávce mám pocit, že SAADE jdou trochu více naproti posluchači. Kontury skladeb jsou více líbivé a nebál bych se použít i slovo „romantické“, ale pozor - vše je současně (jako vždy) opracováno velmi dřevorubecky. Zvuk je rezavý, chlupatý, kytara skřípe, vazbí, vrní a přehrává si flanger efekt ze strany na stranu. Stále je tu dost řezavého grunge a stoner rocku, které i ze skladeb, kde na pozadí šlape klavír, dělají písničky pro chlupatý týpky, co si škrtají sirku o své vlastní strniště.
Kdo měl u tohoto dua strach z toho, že nový bubeník hodí dvojčlennou kapelu někam jinam, se strachovat nemusí. Změna na postu bubenické stoličky jen podtrhuje to, že principál Zakopal drží tvorbu skupiny velmi pevně ve svých rukou. Řemeslně naprosto skvěle vyvedená práce, živě to nemá chybu a přichází léto, takže nečekejte. Tohle je přesně hudba pro dlouhé letní roadtripy.
7,5 / 10
-bez slovního hodnocení-
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.