Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Fínski diablovi capi IMPALED NAZARENE sú tu dvadsiaty štvrtý rok, nevymáchaná nihilistická huba Miku Luttinena naďalej dokonale serie na to, koľko ľudí sa jej textami a vyjadreniami s radosťou nechá pourážať a celkovo tejto štvorici z Oulu po hudobnej stránke stále ide karta. Aktuálne až prekvapujúco, dvanásty album (extrémne) metalovej kapely by podľa všetkých prírodných zákonov mal byť recyklovanou unavenou zbytočnosťou, lenže v prípade „Vigorous And Liberating Death“ sa to nedeje.
Čo tu IN hrajú? Nuž, furt to isté čo už roky, lenže bravúrne. Sú stále zlí, divokí, hulvátski a riadne kopú, navyše im to celé verím, ani neviem prečo, veď „veľká kapela“ si iba plní povinnosť voči vydavateľovi, vlastne je to chodenie do roboty. Lenže Slutti666, Repe Misanthrope, Arc v 666 a Tomi UG Ulgren počuteľne ľavou zadnou naflákali trinásť kusov zlostného punkového black metalu tak, ako to vedia iba oni – rýchlo, energicky, veľmi agresívne, drsne rockandrollovo, chytľavo a originálne. Nikto nehrá ako oni, nikto ani nemá taký na pol huby otrávene odbrechaný a zároveň zlovestný vokál.
Priamočiare rúbačky s rinčiacou basou, kvalitnými sólami a častými fajnovými severskými harmóniami – napríklad v „Drink Consultation“, bojovná a zároveň ponurá atmosféra. Hneď niekoľko skladieb je odspievaných po fínsky, čo nie je žiadna novinka, ale originalitu to ešte umocní, skrátka IMPALED NAZARENE nie a nie začať korodovať. Hudba ide ruka v ruke s obalom, o ktorý sa postaral Taneli Jarva (určite ho poznáte zo SENTENCED), voľakedajší basák. Dokonale vystihuje, o čo táto štvorica je.
Vigorous And Liberating Death (2014) Pro Patria Finlandia (2006) Death Comes In 26 Carefully Selected Pieces (2005) All That You Fear (2003) Absence Of War Doesn't Mean Peace (2001) Decade Of Decadence (2000) Nihil (2000) Rapture (1998) Motörpenis (MCD) (1996) Latex Cult (1996) Suomi Finland Perkele (1994) Satanic Masowhore (7'' EP) (1993) Ugra-Karma (1993) Sadogoat (7'' EP) (1992) Tol Cormpt Norz Norz Norz (1992) Goat Perversion (7'' EP) (1991) Taog Eht Fo Htao Eht (demo) (1991) Shemhamforash (demo) (1991)
Dobrá muzika. Podstatné je že to šlape, vzhľadom na kratšiu minutáž ani nenudí a skončí to práve vo chvíli keď človek viac neznesie ;-). Severské kapely mám moc rád.
V jisté BDM RPG hře vytváříte ultimátní postavu a její charakteristiky definujete následovně: Násilí: 100%, Technické skills: 100%, Skladatelská inteligence: 100%, Šarm: 100%, Oddanost 100%, Laskavost: 0%. Do kolonky "Jméno" pak vyplníte: DEFEATED SANITY.
Už poněkolikáté zní otázka stejně: Zničil Einar Solberg další desku jinak velice talentované kapely? Odpověď zní: Zase to zvládl. Jeho hlasový projev je jak chilli. Koření. Měl by se používat citem. Když se tam toho najebe hodně, nedá se to žrát.
Hele, Blake Judd ještě žije. Enfant terrible (ale současně i schopný skladatel) US blacku je (znovu) zpět a tentokráte doručuje tradičněji pojatou kolekci. Šlape mu to dobře, tělo už má sice životem zhuntované, mysl však zůstává stále čerstvá.
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.