Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Portál do sveta Starobylých sa ešte v roku 1997 pod názvom SPAWN otvoril v Recolete (Santiago, Čile), aby sa už o dva roky na to novým názvom začal hlásiť ku kultom, o ktorých je bezpečnejšie mlčať. Za 15 rokov existencie stvorili UNAUSSPRECHLICHEN KULTEN diskografiu bohatú hlavne na demonahrávky a splity, stihli však aj dva regulárne albumy (2005, 2008) a v júli tohto roku sa ohlásili s tretím, vydaným na vinyle u nemeckých Iron Bonehead.
„Kulty“ patria medzi popredných predstaviteľov ponurej a zúrivej čílskej deathmetalovej scény, stojacej pod koruhvami najrôznejších démonov. Ich inšpiračným zdrojom je Cthulhu Mythos a treba povedať, že predošlé nahrávky kataklizmaticky nespútanou zlobou vydupanou zo starého pekelníckeho kovu smrti boli jeho naozaj dôstojným zhudobnením. Ako je to na novinke?
Herbert West (gitary), Joseph Curwen (gitary a vokály), Butcher Of Christ (bicie) a nový basák Namru Impetradorum Mortem (predtým napr. ORATEGOD) sa pod pseudonymami, z ktorých prvé dva vám vysvetlí záhadný pán z Providence, držia zvoleného štýlu a zároveň nestoja na mieste. Prinajmenšom zvukovo – stále temné, zlovestné znenie je o čosi uhladenejšie, možno ako u INCANTATION. Trochu to ubralo na pravekej zúrivosti, ale atmosféra sa nestratila.
Hudobne tu máme opäť o čosi vyspelejšiu verziu čílskeho pohľadu na temnote zasľúbený hutný a zlovestný death metal. Tentokrát o čosi viac stavajúci aj na stredné a pochmúrne pomalé pasáže, striedané stále živelnými, útočnými paľbami. Hudobne veľa starej „ameriky“, viď vyššie, a napríklad aj IMMOLATION v takej akejsi surovejšej, zemitejšej polohe. Trochu AUTOPSY ponorených do kozmických hrôz miesto do krvi a franforcov tiel, nejaké tie „tardyovské“ zbesilosti na miestach, kde sa vokál z hĺbok prenesie do vyšších registrov.
A počuť tu aj Európu, napríklad prastaré Fínsko z čias ABHORRENCE, ADRAMELECH a DEMIGOD. A čo po novom - možno vďaka pozmenenému zvuku - vystupuje do popredia obzvlášť, je množstvo harmónií, riffov a vokálnych fráz, odkazujúcich na album „Cursed“ od nemeckých klasikov MORGOTH. Tento mix staroškolských vplyvov je pretavený podľa čílskych postupov a ukazuje, v ktorej krajine vedia brány nezemských hrôz pootvoriť s naozaj hrozivým škrípaním.
UNAUSSPRECHLICHEN KULTEN sú aj v roku 2014 stelesnením dávnej esencie deathmetalu z temných dimenzií.
8 / 10
Diskografie
Baphomet Pan Shub-Niggurath (2014) Azathoth - Azazel/Azoth/Ontomorsophia (split) (2013) Lucifer Poseidon Cthulhu (EP) (2013) Dwellers Of The Deep/The Madness From The Sea (split) (2012) El Culto Sin Nombre - The Nameless Cult (kompilácia) (2011) The Madness From The Sea (demo) (2010) People Of The Monolith (2008) Wake Up In the Night Of Walpurgis (2005) Crawling Chaos (demo) (2003) Esoteric Order Of Dagon (demo) (2002) Cultes Des Goules (demo) (2001)
DALŠÍ INFORMACE
Vydáno: 2014 Vydavatel: Iron Bonehead Productions Stopáž: 28:45
V jisté BDM RPG hře vytváříte ultimátní postavu a její charakteristiky definujete následovně: Násilí: 100%, Technické skills: 100%, Skladatelská inteligence: 100%, Šarm: 100%, Oddanost 100%, Laskavost: 0%. Do kolonky "Jméno" pak vyplníte: DEFEATED SANITY.
Už poněkolikáté zní otázka stejně: Zničil Einar Solberg další desku jinak velice talentované kapely? Odpověď zní: Zase to zvládl. Jeho hlasový projev je jak chilli. Koření. Měl by se používat citem. Když se tam toho najebe hodně, nedá se to žrát.
Hele, Blake Judd ještě žije. Enfant terrible (ale současně i schopný skladatel) US blacku je (znovu) zpět a tentokráte doručuje tradičněji pojatou kolekci. Šlape mu to dobře, tělo už má sice životem zhuntované, mysl však zůstává stále čerstvá.
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.