Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
JUNIUS na své poslední desce přicházejí s žánrovým posunem směrem k přímočařejšímu a i tvrdšímu vyznění, které si zachovává vše ze své někdejší éteričnosti a atmosféry a přidává v některých skladbách velmi funkční šlapavé metalové pasáže. Výsledek je, navzdory až metalové tvrdosti, mainstreamovější a chytlavější.
Mnohdy mě v souvislosti s albem „Eternal Rituals For The Accretion Of Light“ napadá slovo gotika mnohem častěji než postrock, při některých pasážích tu cítím pach PARADISE LOST, ANATHEMY, jindy dokonce DEFTONES, a to mě u JUNIUS trochu znejišťuje. Nic to ale nemění na tom, že si kapela uchovává svoji rafinovanou podmanivost a melancholii. Jen už skladby nejsou tak ambientně křehké a tvárné. Mihotavou mlhu nahrazují hitové melodie a u každé jiné kapely by mi tato změna přišla zvláštní a možná i neakceptovatelná, ale tady to sedí. Jen si musím trochu zvyknout, že je na přebalu napsáno JUNIUS.
7 / 10
Eternal Rituals For The Accretion Of Light (2017)
Days Of The Fallen Sun (EP) (2014)
Reports From The Threshold Of Death (2011)
Split s ROSETTA (2011)
Split se JUAREZ (2010)
The Martyrdom Of A Catastrophist (2009)
The Fires Of Antediluvia (EP) (2007)
Junius (2007)
Blood Is Bright (EP) (2006)
Forcing Out The Silence (EP) (2004)
Hiding Knives (Mini-Single) (2004)
From The Isle Of The Blessed (Promo) (2004)
Letité vzývání nové Kingovy autorské tvorby je s aktuálním singlem snad již definitině na začátku svého konce, i když musím říct, že 5 let starý ojedinělý kus "Masquerade Of Madness" zněl poměrně výživněji. Tak snad to tak ale kompletní album nenechá.
Posledný koncert zásadnej kapely. Silná finálna zostava s Frantom Štormom a Silenthellom, rytmikou ex-AVENGER a Petrom "Blackoshom" Hošekom, robustný "best of" playlist a poctivé balenie = hodnotný rozlúčkový artefakt. Len ten zvuk mohol byť priebojnejší.
Byli u rozmachu švédského melodického deathu a nahráli dvě alba. To druhé však nevydali, mezitím se rozutekli do jiných skupin. Po třiceti letech se dali znovu do kupy, a kromě nového materiálu vydávají i ono druhé album. Pěkná exkurze do devadesátých let
V rámci žánru celkem unikátní deska s výraznou basou, která k sobě váže epileptické rozervané screamo, epické post-hardcorové pasáže a syntezátorové linky. Italům z Ligurie se povedlo navázat na dřevní klasiku a přidat něco svého.
Přes veškerou maskovanou a krvavou image předvádí obrození MUSHROOMHEAD především tradičnější hardrock/metalovou klasiku. Občas se v riffech, řevu a osobité melodice objeví připomenutí, že skupina měla kdysi své specifické kouzlo, ale to už je dnes pryč.
Hudba téhle party z Manchesteru je ukázkou klasické stoner doom školy a jako posluchač balancuji na vážkách, zda už je to příliš klišé, nebo stále ještě dostatečně zajímavé. Ale odkazy na sabbatovské vlivy celkem fungují, takže snad dobrý.
Jak dí kolega Noisy. Velmi slušná deska, zdařile zlámaná skládanka ULCERATE a GORGUTS postavená však na tučnějších a brutálnějších základech. Těžký poslech, je to jako když chcete vylézt osmičkovou cestu a máte k dispozici tak třetinu použitelných chytů.
