À TERRE - Embrasser La Nuit
Nebezpečný sludge, doom, post metal s nádherně kanální francouzštinou. Zahulený zvuk a dusivé nálady, až se z toho svírá hrudník. À TERRE mě na první poslech dostali, uvidíme jak trvanlivé to bude.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Američtí pořízci HARM'S WAY na to šli vždy hlavně silově a nejinak je tomu i letos. Je zde však lehká změna přístupu, respektive žánrového vymezení. Jestliže doposud je bylo možné řadit mezi natlakovaný projev vyznávající hc kapely, páté album přináší další, byť už spíše mírnější zpomalení a ještě zahuštěnější produkci, posouvající jejich zvuk někam do sfér plnotučného sludge metalu.
Co se nijak němění, je snaha skupiny věci nijak nekomplikovat, či rozmělňovat. Album zcela nepokrytě opět útočí do plných bez jakýchkoliv úhybnách manévrů. Zahryzne se do vás jako rozzuřený pes a trhá jako smyslů zbavený. Vy jako posluchač máte možnost buď se dát na útěk anebo vytrvat v boji. V tom druhém případě vás čeká pořádný kolotoč těžkotonážních riffů, zdobících nekompromisní skladby odehrané (povětšinou) ve středních tempech.
Američané vskutku neponechávají žádný prostor náhodě, kterou by měla reprezentovat jakákoliv snaha o experimenty, byť i na ty dojde, pochopitelně v rámci jasně daných pravidel („Undertow“, „Terrorizer“, „Wanderer“). Album díky tomu odsýpá s razancí parního válce, což znamená v konstantní rychlosti a s neutuchájící energií.
Žádoucím a i poměrně nečekaným zpestřením tohoto nelítostného soukolí je skladba s názvem „Undertow“, kterou svým hlasem zjemní Kristina Esfandiari ze skupiny KING WOMAN. Duet nelítostného zemitého přístupu HARM'S WAY a psychedelie reprezentované hostující kapelou nabídne nesmírně funkční výsledek a patří i k vrcholům celé desky.
Tradičně již zamrzí, a u takovéto nahrávky dvojnásob, je opět přebuzená produkce. Ta se vám snaží vytlouct díru do hlavy a přitom by na to v tomto případě zcela bez problémů stačila jen muzika samotná a nebylo by potřeba si vypomáhat dynamickou křivkou rovnou jako dánská krajina. A pokud vám toto nevadí, vše ostatní snese i ta přísnější měřítka. Ano, v zásadě je to celkem stereotypní hoblovačka, ale těch 35 minut je vlastně tak akorát, aby to žánrové fajnšmekry už nezačalo nudit. Silový přístup tedy dokáže dobře fungovat i v nižších otáčkách a když se k tomu přidá patřičný tlak odspodu, k přehnané kritice není příliš mnoho důvodů.
HARM'S WAY opět trochu zpomalili a zahustili sound. Nekompromisní přístup však zůstává.
7 / 10
James Pligge
- vokály
Bo Lueders
- kytara
Christopher Mills
- bicí
Nick Gauthier
- kytara
Casey Soyk
- basa
1. Silent Wolf
2. Denial
3. Hollow Cry
4. Devour
5. Undertow (featuring King Woman)
6. Heaven's Call
7. Cyanide
8. Terrorizer
[video]
9. Sadist Guilt
10. Wanderer
Common Suffering (2023)
Posthuman (2018)
Rust (2015)
Blinded (EP) (2013)
Isolation (2011)
No Gods, No Masters (EP) (2010)
Reality Approaches (2009)
Harm's Way (EP) (2008)
Imprisoned (EP) (2007)
Datum vydání: Pátek, 29. září 2023
Vydavatel: Metal Blade
Stopáž: 34:37
Studio: Studio 4, Pensylvania (USA)
Produkce: Will Yip
Dříve velmi tuhá skořápka jako by praskla a najednou jsou tu HARM'S WAY v mnohem otevřenější formě a i dříve dusivá atmosféra jako by se trochu protrhla. Ale na škodu to není, protože skupině se tím pádem daří zdůraznit energii, kterou na předchozích počinech jako by tlakovali do papiňáku. Byla tam, ale zadržovaně nervní. Na "Common Suffering" se v mnoha okamžicích prodírá ven. Najednou jsou Američané mnohem výbušnější. Pěkná porce nekompromisního hardcore to je.
-bez slovního hodnocení-
Nebezpečný sludge, doom, post metal s nádherně kanální francouzštinou. Zahulený zvuk a dusivé nálady, až se z toho svírá hrudník. À TERRE mě na první poslech dostali, uvidíme jak trvanlivé to bude.
U retro hevíků je klíč jednoduchý: buď to kopne, nebo ne. U těchto Švédů je situace ihned jasná. Příjemně dobový zvuk, přesvědčivý projev, jednoduché háky a príma veteránská atmosféra. Výsledkem je žánrově trve kolekce, kterou člověk vděčně vdechne.
Ejhle, špičkový německý debut našťouchaný bravurním technickým DM. Má to dost valérů, skvělou balanci mezi melodikou a zrůdnou agresí, zábavný vokál a explozivní basu, která evokuje klasiky žánru. Němci působí dojmem, že se pro první ligu narodili!
Košatý technický death, agresivní náklepy střídá progresivní hravost a přestože se jedná o brutální formu death metalu, je to i dostatečně čitelné. Povedený zvuk dává vyniknout všem instrumentálním parádičkám. A tempo je většinou zabijácké. Palec nahoru.
Tento šťavnatý mix proto-black/deathu s thrashovým zurvalstvom, nasratosťou a rýchlosťou sa mi veru pozdáva. Švédom to krásne hrá, tento debut u slovutných Century Media sa veru podaril.
Nové album skotských MOGWAI opět těží ze soundtrackových zkušeností skupiny, ale současně je cítit snaha vrátit se k postrockovým kořenům a především po produkční stránce ostřejšímu soundu. Tady bude co naposlouchávat.
Postmetalový koktejl, ve kterém je namixováno hodně rozdílných vlivů, od DEFTONES přes náznaky TOOL až k post rocku či dravému i melodickému post hardcore. Trochu zvláštní koktejl, ale říz to rozhodně má.