Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Dvě alba vydaná v jeden den, obě stylově příbuzná, přesto i slyšitelně odlišná. Jedna legenda ze starých časů, nad kterou ale původní fandové už hodně dlouho jen ohrnují nos. A jedna relativně nová kapela, která chrlí alba jako na běžícím pásu a přesto se dá mluvit o tom, že se její projev znatelně zlepšuje. Dvě výrazně odlišné křivky vývoje a přitom v podstatě jsou tu dvě stylově blízké desky. Současně představují různé specifické formy, dunivý temně riffující KATAKLYSM a o poznání živější technickou řezničinu WEREWOLVES. A je celkem zajímavé zjištění, že položené hezky vedle sebe vlastně ani jedna neprohrává.
KATAKLYSM - Goliath
Tak jako se současní Kanaďané CRYPTOPSY tak trochu potýkají s kontroverzí a rozporuplnými reakcemi na jejich návrat ke kořenům, podobně to vlastně mají i jejich krajané KATAKLYSM, kteří už si prošli celkem výživnou vývojovou cestou, aby se nakonec aspoň trochu vrátili k old school death metalovým kořenům. A pokud jsme smíření s tím, že tak neurvale bestiální jako na legendárních prvních deskách už to prostě nemůže být, pak se v podstatě dá současná tvář přijmout jako hold starým časům a nejen to, i jako vkusná alternativa dnešních death metalových kapel. Album "Goliath" má vlastně stejně jako aktuální deska "As Gomorrah Burns" od CRYPTOPSY vše potřebné, aby se dalo mluvit o dobře odvedené práci. Sice z toho smrdí rutina, ale příjemně prezentovaná a záživná.
WEREWOLVES - My Enemies Look And Sound Like Me
Album "My Enemies Look And Sound Like Me" se mi dostalo k poslechu ve stejnou chvíli, jako již zmíněná deska "As Gomorrah Burns" od CRYPTOPSY. A byl to vlastně ještě přímější souboj než s KATAKLYSM, neboť Australské trio WEREWOLVES je stylově blíže právě ke CRYPTOPSY. Jde totiž o techničtější a živější formu death metalu, která vychází logicky i z domovských souborů hudebníků, kteří se za jménem WEREWOLVES schovávají. Ono se totiž vlastně jedná o boční projekt, kde se bubeník David Haley z PSYCROPTIC spojil se Samem Beanem a Mattem Wilcockem z THE BERZERKER. O to více je pak fascinující potence, s jakou tahle parta chrlí nahrávky. Od roku 2020 stihli už čtyři alba plus jedno EP. A minimálně od druhé desky "What a Time to Be Alive" je to dobře šlapající nářez.
Potěšitelným faktem pro KATAKLYSM je, že jejich model 2023 sebou nese dostatek energie a v podstatě i agrese. Možná tomu přispěla i nová italská krev v sestavě, konkrétně bubeník James Payne. Rytmika totiž na "Goliath" slušně šlape. Je to důležitý aspekt, protože skladby zaměřené na temnější valivost, v některých pomalejších pasážích s hezky dusivou atmosférou, tak neztrácí ani dostatek dynamiky. Oproti dosti stereotypně se nesoucím předchozím deskám tak KATAKLYSM získali živost, a přestože i na "Goliath" v určité míře zůstává to co jim bylo vytýkáno (viz. třeba recenze na "Prevail"), tedy až křečovitě riffová přímočarost a banální přístupná melodika, materiál jako by měl tentokrát větší sílu.
Když ale budeme mluvit o síle, pak v divokosti a natlakovanosti projevu budou na koni spíše WEREWOLVES, kteří disponují mladistvější živelností. A pomineme teď fakt, že už jsou to také zkušení čtyřicátníci. Ale právě zkušenosti a svázanost s progresivnějším pojetím stylu se projevuje na jejich čtvrtém počinu "My Enemies Look And Sound Like Me" výrazně. Dramaticky se rozvíjející skladby jsou plné energie a technicky šikovně poskládaných motivů. Samozřejmě i zde je základ v silových riffech, které si ale hrají trochu více s variabilností a stereotyp se zde opravdu neobjevuje. Navíc umí Australané též ve volnějším tempu prezentovat valivější polohu například ve skladbě "Destroyer of Worlds". V těch momentech jsou najednou WEREWOLVES ke KATAKLYSM jako v sourozeneckém vztahu. Prostě přes poněkud rozdílný přístup se jejich tvorba v mnoha momentech protíná.
Nakonec tu tedy máme dvě porovnatelné desky a na zhodnocení každého je, které z nich dá přednost. Já postavím o kousek výše WEREWOLVES, důvodem je ona větší živelnost a techničtější provedení. Ostatně u mě o malý chloupek vyhráli i nad zmíněnými CRYPTOPSY, a jelikož zde mám v porovnání s KATAKLYSM také jasno (CRYPTOPSY vítězí), pak i bodově to vidím nějak takto:
Dvě desky stylově si blízké, přesto představují dvě specifické formy, dunivý temně riffující KATAKLYSM a o poznání živější technickou řezničinu WEREWOLVES. A je celkem zajímavé zjištění, že položené hezky vedle sebe vlastně ani jedna neprohrává.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.
Koncepčný album, zaujímaví hostia (Ian Anderson z JETHRO TULL, Joey Tempest z... EUROPE?!), návrat growlingu(!), orchester, hammondy, moogy a mellotron, obal od Travisa Smitha a veľa paragrafov. Čo sa môže pokaziť? Podľa prvých posluchov sa zdá, že nič!