OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Dvě alba vydaná v jeden den, obě stylově příbuzná, přesto i slyšitelně odlišná. Jedna legenda ze starých časů, nad kterou ale původní fandové už hodně dlouho jen ohrnují nos. A jedna relativně nová kapela, která chrlí alba jako na běžícím pásu a přesto se dá mluvit o tom, že se její projev znatelně zlepšuje. Dvě výrazně odlišné křivky vývoje a přitom v podstatě jsou tu dvě stylově blízké desky. Současně představují různé specifické formy, dunivý temně riffující KATAKLYSM a o poznání živější technickou řezničinu WEREWOLVES. A je celkem zajímavé zjištění, že položené hezky vedle sebe vlastně ani jedna neprohrává.
Tak jako se současní Kanaďané CRYPTOPSY tak trochu potýkají s kontroverzí a rozporuplnými reakcemi na jejich návrat ke kořenům, podobně to vlastně mají i jejich krajané KATAKLYSM, kteří už si prošli celkem výživnou vývojovou cestou, aby se nakonec aspoň trochu vrátili k old school death metalovým kořenům. A pokud jsme smíření s tím, že tak neurvale bestiální jako na legendárních prvních deskách už to prostě nemůže být, pak se v podstatě dá současná tvář přijmout jako hold starým časům a nejen to, i jako vkusná alternativa dnešních death metalových kapel. Album "Goliath" má vlastně stejně jako aktuální deska "As Gomorrah Burns" od CRYPTOPSY vše potřebné, aby se dalo mluvit o dobře odvedené práci. Sice z toho smrdí rutina, ale příjemně prezentovaná a záživná.
Album "My Enemies Look And Sound Like Me" se mi dostalo k poslechu ve stejnou chvíli, jako již zmíněná deska "As Gomorrah Burns" od CRYPTOPSY. A byl to vlastně ještě přímější souboj než s KATAKLYSM, neboť Australské trio WEREWOLVES je stylově blíže právě ke CRYPTOPSY. Jde totiž o techničtější a živější formu death metalu, která vychází logicky i z domovských souborů hudebníků, kteří se za jménem WEREWOLVES schovávají. Ono se totiž vlastně jedná o boční projekt, kde se bubeník David Haley z PSYCROPTIC spojil se Samem Beanem a Mattem Wilcockem z THE BERZERKER. O to více je pak fascinující potence, s jakou tahle parta chrlí nahrávky. Od roku 2020 stihli už čtyři alba plus jedno EP. A minimálně od druhé desky "What a Time to Be Alive" je to dobře šlapající nářez.
Čtěte také: KATAKLYSM - Temple Of Knowledge (Kataklysm Part III)
Potěšitelným faktem pro KATAKLYSM je, že jejich model 2023 sebou nese dostatek energie a v podstatě i agrese. Možná tomu přispěla i nová italská krev v sestavě, konkrétně bubeník James Payne. Rytmika totiž na "Goliath" slušně šlape. Je to důležitý aspekt, protože skladby zaměřené na temnější valivost, v některých pomalejších pasážích s hezky dusivou atmosférou, tak neztrácí ani dostatek dynamiky. Oproti dosti stereotypně se nesoucím předchozím deskám tak KATAKLYSM získali živost, a přestože i na "Goliath" v určité míře zůstává to co jim bylo vytýkáno (viz. třeba recenze na "Prevail"), tedy až křečovitě riffová přímočarost a banální přístupná melodika, materiál jako by měl tentokrát větší sílu.
Když ale budeme mluvit o síle, pak v divokosti a natlakovanosti projevu budou na koni spíše WEREWOLVES, kteří disponují mladistvější živelností. A pomineme teď fakt, že už jsou to také zkušení čtyřicátníci. Ale právě zkušenosti a svázanost s progresivnějším pojetím stylu se projevuje na jejich čtvrtém počinu "My Enemies Look And Sound Like Me" výrazně. Dramaticky se rozvíjející skladby jsou plné energie a technicky šikovně poskládaných motivů. Samozřejmě i zde je základ v silových riffech, které si ale hrají trochu více s variabilností a stereotyp se zde opravdu neobjevuje. Navíc umí Australané též ve volnějším tempu prezentovat valivější polohu například ve skladbě "Destroyer of Worlds". V těch momentech jsou najednou WEREWOLVES ke KATAKLYSM jako v sourozeneckém vztahu. Prostě přes poněkud rozdílný přístup se jejich tvorba v mnoha momentech protíná.
Nakonec tu tedy máme dvě porovnatelné desky a na zhodnocení každého je, které z nich dá přednost. Já postavím o kousek výše WEREWOLVES, důvodem je ona větší živelnost a techničtější provedení. Ostatně u mě o malý chloupek vyhráli i nad zmíněnými CRYPTOPSY, a jelikož zde mám v porovnání s KATAKLYSM také jasno (CRYPTOPSY vítězí), pak i bodově to vidím nějak takto:
KATAKLYSM - Goliath: 7/10
(Nuclear Blast / 11. srpna 2023, https://www.kataklysm.ca/)
WEREWOLVES - My Enemies Look And Sound Like Me: 7,5/10
(Prosthetic Records / 11. srpna 2023, https://werewolvesdeathmetal.bandcamp.com/)
Dvě desky stylově si blízké, přesto představují dvě specifické formy, dunivý temně riffující KATAKLYSM a o poznání živější technickou řezničinu WEREWOLVES. A je celkem zajímavé zjištění, že položené hezky vedle sebe vlastně ani jedna neprohrává.
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.