České sci-fi? To tady fakt dlouho nebylo. Pokud nepočítám Akumulátor, komedie typu Zítra ráno vstanu a opařím se čajem nebo verneovky od Karla Zemana, tak opravdu plnohodnotné sci-fi tady bylo naposledy v roce 1963 a jmenovalo se Ikarie XB1. Už jenom proto si tento film zaslouží podpořit tím, že na něj zajdete. I kdyby to nebylo tak povedené jako zahraniční kousky.

Trochu jsem se bál, že vizuál bude vypadat lacině. Že sci-fi v domácích kulisách odehrávající se v roce 2041 bude vypadat trochu přitrouble a neseriózně. Že výprava českého filmu nikdy nemůže mít ty ambice jako projekty zahraniční. A v tom jsem se opravdu mýlil. Veškeré CGI dokreslovánky a detaily vlastně vypadají skvěle. Barevná paleta, exteriéry i interiéry tu fungují na jedničku.

To samé lze říci o kostýmech, výpravě, estetice a veškeré vizuální stránce filmu. Ano, auta jsou možná lehce retro futuristická inspirovaná koncem osmdesátých let, ale do filmu sednou. I lokace, kde se nemuselo nic moc upravovat, tu fungují. Své místo tu našly i drobné fórky jako je oživená Kaplického „Chobotnice“.

Byl jsem v tomto ohledu celkem ohromen i malými detaily, jako je stařík, který komunikuje prostřednictvím nápisů na zubech. Tomu všemu byla věnovaná pozornost a vypadá to skvěle. Do všeho parádně zapadá i syntezátorová hudba od Jana Šléšky. Dá se tu mluvit o výborně odvedeném řemesle.

Režisér Robert Hloz je třicátník a krom Zlína studoval i pod vedením režiséra Ki-hwan Oha filmovou školu v Jižní Koreji. Navíc dělal i na vizuálně poutavých reklamních spotech a na Bodu obnovy je to znát. Takže kde má ten film nějaké ty „ale“? Pokud jste viděli číselné hodnocení, nějaké mít musí nebo ne? Odpověď je, ano má, a je to scénář a nedomyšlené věci, které vás trknou na první dobrou. A stejně tak i herecké výkony.

Nacházíme se v roce 2041 v Evropské Federaci, kde je možné se nechat oživit, pokud zemřete nepřirozenou smrtí. Zkrátka existuje technologie, která vám umožní zmrtvýchvstání. Už jenom to je hrozně zajímavé téma, které provokuje fantazii jak z etického tak společenského hlediska, ale film nemá ambice tu „zabrušovat“ příliš hluboko. Ok. Akceptuji, že základní příběh je vlastně „jen“ detektivka, která se točí kolem „absolutní“ vraždy. Tedy vraždy, kdy oběti nejde oživit, protože existuje pravidlo, že se neobnovuje ze záloh starších než 48 hodin. Navíc tuhle zálohu si musíte udělat sami, neděje se automaticky. V době, kdy se automaticky zálohuje kdeco, mi to přijde trochu divné. Ale budiž. Prostě to tak je. Hloupé je, že celý příběh se na tomto pravidle 48 hodin točí, ale sám ho i porušuje. Navíc jedna z podlinek pracuje s tím, že teroristé v hodinových rozestupech popravili 50 lidí, takže dva z nich neměli platnou zálohu. Což by předpokládalo, že se všichni uvědoměle zazálohovali těsně před teroristickým útokem. A takových podivností je tu více.

Když jsem zmínil teroristy, tak kolem nich se to vlastně celé tak trochu točí. Teroristická skupina, která si říká „Řeka života“ nesouhlasí s novou technologií a dá se říci, že bojuje s korporací, která tuto službu poskytuje. Korporace a její vedení má mimochodem také své plány a ambice. Například nabízet právě to „automatické zálohování“. Do toho se míchají i osobní motivace jednotlivých postav a díky tomu je děj trochu překombinovaný a nedostatečně vysvětlený. A bylo velmi zajímavé tato témata rozvést, abychom lépe pochopili svět, v němž se děj odehrává.

Další vadou na kráse jsou herecké výkony, které mi přijdou v některých případech toporné a velmi odosobnělé. Hlavní postava, která případ vyšetřuje, často jen bezcitně přeříkává repliky. Chápu, že některé postavy mají být spíše chladnější a vlastně celý svět tak má trochu působit. A není sama. V mnoha scénách tedy slyšíme šustit papír, scény co dobře vypadaly napsané, moc nefungují naživo. To se tak trochu týká i několika akčních scén, kterých je tu naštěstí velmi málo. Postavy jsou díky tomu trochu plošší a u „padouchů“ vám nejsou tak zcela zřejmé motivace.

Námět filmu je nosné téma pro etické otázky týkající se technologie. V traileru zazněla silná slova jako například „Zabít můžete jen člověka, ne soubor dat“. Narativ světa, kde nemusíte být „absolutně smrtelní“, je tu za mě nevytěžen i nedostatečně rozvinut, a kvůli tomu mám problém „Bodu obnovy“ uvěřit. Neustále mě něco vytrhávalo z toho, abych se do světa filmu mohl naplno ponořit.

I přes to mrmlání jsem velmi rád, že něco takového u nás vzniklo. Příště stačí jen promyšlenější scénář, trochu uvěřitelnější herecké výkony a bude to pecka, která může mít mezinárodní ambice. Furt si myslím, že za ty peníze, které to stálo, se jedná o malý zázrak. Ale z hodnocení neslevím, protože tady je ještě dost velký potenciál pro růst.