Večírek na kopci s anglickým hardcorepunkovým granátem zvaným STIFF MEDS. Vykopávají pořádající TERMINÁTOR X. Tři lidi, čtyři nástroje, koncert o délce dvanácti minut, ale každá stojí za to. Začátek otevírá skladba „Pohyblivý Terč“, jednička ze splitu s LILI ELBE. Úvodní bažinatý riff se překlápí do kytarového chaosu, přidává se theremin a píšťala, aby vás poctivá punková riffová hoblovačka mohla vcucnout do koncertu, při kterém si nemůžete být ničím jisti. To už Anička čelem trká do přední řady a začíná řádit před pódiem. Tedy jestli přijmeme tu hru, že tomu výklenku, kde se na Sedmičce hraje, budeme říkat pódium.

Prostor mezi skladbami vyplňuje pískání thereminu, ale pauzy nejsou nijak dlouhé. Tohle je srážka hrubého přímočarého punku a powerviolence. Tady není čas ztrácet čas. Navíc souhra bicí-kytara na jedničku. Všechno zařezává. Aničky vřískot a Oskarovo hrdelní bublání se skvěle doplňuje. Na konci obligátní přehazovačka kytary a je konec. Proč to tak rychle uteklo?

Po dalším lokálním supportu přichází londýnští STIFF MEDS. Anglická hardcorová pila se s tím nemaže. Už zvukovka byla hodně hlasitá, ale koncert tomu masivnímu zvuku dodává ještě poctivou porci energie. Oproti akci, na níž jsem je viděl naposledy, postrádají jednoho kytaristu, ale vlastně to vůbec nevadí. Dokáží vyvinout neskutečný tlak. Hudebně nic nového pod sluncem, jen a pouze hardcorepunk, kde je všechno dobře. Skvěle zahrané, namotávací riffy, živě velmi funkční aranže skladeb. Tři Briti a jeden Katalánec znají řemeslo dokonale. Houpavé pasáže ve středních tempech jsou přerušovány nahuštěnými kytarovými ataky i mnohem nekompromisnějšími sekačkami. Co chceš víc, tahle hudba volá po moshi. Venku chumelí a STIFF MEDS probouzí ztuhlou Sedmičku ze zimního spánku.

Bouřlivák Seth Severnsen je navíc ten typ frontmana, který se nechá pohltit svojí hudbou a velmi živelně surfuje na jejích vlnách. Je neustále v pohybu. Vedle toho přebíhání se dvakrát stane, že si ho publikum půjčí a rituálně s ním ohobluje strop klubu. Tady se potkalo všechno. Energie kapely i lidí a parádní plný zvuk. Možná škoda, že zvuk na aktuální desce “Tales from the slab” zdaleka není tak plný a hryzavý, nicméně živý přednes byl hudební diktát, který jsem na Sedmičce už dlouho nezažil.

foto: Ivo Oskar Osvald