Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Sčítání hlasů do naší tradiční Metal Valhally je v plném proudu a lze předpokládat, že po vyřešení všech protestů budou výsledky zveřejněny jako obvykle na Nový rok. Zatím si dejme lehkou návnadu. V dnešní době prakticky každý používá k poslechu muziky nějakou tu streamovací službu nacpanou hromadou statistik. Pár redaktorů se nám svěřilo s výstřižky (Spotify, Last.fm apod.) a vy tak můžete porovnat, zda kvantita zhruba odpovídá kvalitě. Ale pozor, níže uvedené výsledky mohou být velmi zavádějící, neboť offline poslech změřit nejde, některé služby statistiky neposkytují a co hlavně, některým kolegům okupují streaming také děti a to pak z redaktora udělá téměř moderátora Studia kamarád.
(vždy byl na kuřátka a na ženské)
(zde někdo prolomil přístupové údaje)
(buď zase prolomeno anebo čistá pozéřina)
(zde zněl skutečný metal!)
(prý poslouchá hlavně v práci a offline, taky to tak oboje vypadá)
(zkušenost velí: kdo maze, ten jede)
(temný jako... ten náš black metal, ten náááááš black metal!)
(stále ho naštěstí vzrušuje metal, punk a pogo (s housličkama))
(raději bez komentáře)
(vytáhl čísla za poslední 3 měsíce, po zbytek roku žije bez signálu na okraji temného hvozdu)
(klasika vs. alternativa)
(chtěl dát najevo, že je nad věcí, ale my víme, že už poslouchá jen manželku, jelikož musí)
Vydáno: 666
Vydavatel: Metalopolis Ltd.
Kytarista Wes Thrailkill se svými druhy předvádí další instrumentální divočinu, která kromě metalové progrese nabízí i odbočky do mathrocku, djentu, nebo dokonce i elektroniky. Fanoušky kytarových hrdinů typu PLINI určitě potěší.
MInule jsem zase kecal. Tohle je totiž další dokonalá deska tohoto úžasného tělesa. Radost tohle poslouchat. Už zas.
Trochu prog rock/metalová exhibice. Toho tydlikání a hračičkování je místy opravdu hodně. Ale tito Švédové umí i příjemné melodie a přirozeně plynoucí pasáže, takže jim to předvádění odpustím. Ostatně, když na to mají, tak proč se trochu nepředvést, že?
Žijeme ve zlatých časech českého thrash metalu! Takové období hojnosti prostě nepamatujeme. Kapely na nás chrlí v horším případě dobré, v tom lepším (i v tomto) desky výborné a my si čvachtáme jako ten pověstný manža. Více v recenzi, teď si třepu palicí.
Švédské duo se na svém dalším albu ještě více vzdálilo postrockovým kořenům a dá se tedy tvrdit, že jejich hudba odplavala do specifické formy indie rocku, který se opírá o robustní kostru shoegaze. Opět slušné album.
Další švédský power metal, kterému vlastně nelze nic vytknout. Dobří zkušení muzikanti, kvalitní produkce a chytlavé melodie. Komponování dle osvědčeného mustru, přesto to dokáže zabavit. Dám tomu ještě pár poslechů a poté zapomenu, že to kdy existovalo.
Nepřístupná a temná blackmetalová deska, která spolu s disonantní nervozitou nabízí i death/doomové nálady. Dostat se tomu pod kůži není snadné, ale odměnou je lavina emocí. Střídmá stopáž navíc ukončí ta "muka" dříve, než by to člověku urvalo hlavu.
