Při psaní seznamu kapel, které se zúčastnily úterního dýchánku v prověřeném Black psu jsem si uvědomil, že Vás budu vlastně mystifikovat. Vzhledem ke školním povinnostem jsem bohužel dorazil do místa konání se značným zpožděním. Přesně v době, kdy právě dohrávali rakouští MASTIC SCUM. Abych Vám alespoň částečně odčinil svůj „průšvih“, na soubory, které měly již své vystoupení za sebou jsem se přihlížejících známých optal. Takže v krátkosti: FLESHLESS – po návratu z jihoamerického turné předvedli standartně kvalitní vystoupení, s očekávanými skladbami, DAMNABLE – poláci jsou údajně ve vynikající formě ,a byl to zkrátka skvělý „deathový nášup“ a MASTIC SCUM – největší ohlas měly staré grindové fláky, dnes se již však hudebně pohybují trošičku jinde. Jak mi bylo prezentováno, tak Vám servíruji. Neúčast mě však dost s..e, ale doufám, že uvedené soubory budu mít možnost spatřit na některém z četných letních festů. /Především Obscene Extreme Fest v Trutnově bude zase asi jízda/.

Při vyslovení jména Paul Speckmann může každému v mysli vyvstanout jiná formace. Většinou asi každý domácí fanoušek vyřkne jméno uhersko hradištských KRABATHOR, Američan by nabídl MASTER, a ti protřelejší mohou vylovit ze své paměti ABOMNATION, DEATHSTRIKE, FUNERAL BITCH či MARTYR. Mistr Speckmenn v loňském roce oprášil svou již patnáct let fungující stěžejní kapelu MASTER vydáním dlouhohrajícího opusu s názvem „Let´s Start A War“ a koncertně se jej rozhodl podpořit i pražskou zastávkou. Přiznám se, že když se ke mně někdy v roce 1990 dostalo stejnojmenné album „Master“, nijak nadšený jsem z něj nebyl. Poměrně tuctový death metalový produkt, pomyslel jsem si a magnetofonový pásek trápil přehráním nejvýše jedenkrát do roka. Nejnovější deska MASTER je trošku o něčem jiném a Paul se nebál obohatit skladby o jiné hudební odnože – hard core či heavy postupy. Od začátku vystoupení jsem se pokusil vnímat tony maličko odlišně, než jsem byl zvyklý. Přenesl jsem se jako by do let minulých, řekněme kolem roku 1990, a spíše než muziku jsem se soustředil na atmosféru a spontálnost. A k mému úžasu to fungovalo! Z frontmena MASTER vyzařovala jasně identifikovatelná radost z hraní, pocit dobře odvedené práce pro nevelké množství posluchačů, které však reagovalo přesně dle Paulových představ. Nadšeně. Muzika MASTER si nepotrpí na nějaké složité technické kudrdlinky, ale je živelná. A přesně v takovém duchu se odehrálo celé vystoupení. Jestli mě zrak neklamal, zahlédl jsem na pódiu kytarově vypomáhat i krabathorského Christophera. Je třeba přiznat, že zpěv se nesl prakticky pořád na stejné frekvenci – stával se monotoním, ale ne nudným.
Thrash/death metalové vypalovačky se střídaly z odpočinkovými, v nichž se daly vypozorovat až bluesové náznaky. Speckmenn dohrával poslední tony vykoupán ve vlastním potu nejenom od horkého vzduchu v sále, ale hlavně poctivého přístupu k vystoupení (pěkně si několikrát protřepal svoji kebuli). Přiřadil bych jej po bok takové veličiny jako je Lemmy z MOTORHEAD či dalších nesmrtelných metalových nestorů, kteří si drhnou to své a na nějaké trendy se příliš neohlížejí.

Americké brutální death metalové spolky si prakticky v Klánovickém klubu podávají dveře. Tentokrát se jako hvězda večera představilo perverzní komando LIVIDITY. Samotné obaly desek patřící vůbec k jedněm z nejohavnějších a poslední dílko zované „Til Only The Sick Remain“ netvoří výjimku. O to potěšující je skutečnost, že samotní muzikanti se netváří při vystoupení jako zabijáci v amerických akčních filmech. Naopak, dnešní večer se náramně bavili a tropili si mnohé vtípky především sami ze sebe. Publiku tak byla představena jejich tzv. „máma“ /asi 120 kg maník, od reprosoustav starostlivě dohlížející na bezproblémovou šou svých synů, připraven v případě nutnosti ihned zasáhnout/, či přednesena česká „peprná“ slůvka, která se hoši stačily od domácích kolegů naučit. Nebudu je zde raději prezentovat. Muzikálně se LIVIDITY také dokáží řádně vyřádit. O chutné death grindové laskominky není žádná nouze. Skupina si dává záležet na drtícím vokálním dvouzápřahu. První, pěkně sahající hluboko pod zem, je doplňován pěkně animálním jekotem. Strunné nástroje zase dodávají hudbě řádnou agresivitu, určitou nápaditost a grindové hrubiánství. Když ke všemu připočteme poměrně čitelný zvuk, nelze než spokojeně přikyvovat hlavou do rytmu. Je pravdou, že LIVIDITY předvedli přesně to, co se od nich očekávalo. Ani víc ani míň. Ale na pobavení a ke spokojenosti přítomných to bohatě stačilo.