Tak jsem to ještě stihl. Myslím sepsat pár vět o jednom z nejlepších alb roku 2023. Samozřejmě podle mého vkusu, dle mnohých možná pomýleného. Ale tak už to prostě je, někdo rád vdolky, jiný zase .... hudbu EARTHSIDE. A já si jejich tvorbu zamiloval už s debutem "A Dream In Static" (2015). Bylo to totiž dílo kompozičně plné, interpretačně dospělé, aranžérsky a produkčně vymazlené. Navíc zde jednotliví členové skupiny ukazovali, že hudební vzdělání prostě není jen něco, co se hezky vyjímá na promo materiálech, ale současně zajišťuje tu potřebnou kvalitu jak pro skladatelskou stránku, tak pro instrumentální provedení. To u progresivně laděné produkce samozřejmě platí o to více.

EARTHSIDE nejsou tvůrci, kteří by svou hudbu nadšenecky chrlili, jsou to takoví profesoři, kteří si své hudební "přednášky" hodně promýšlejí a modulují do podoby, aby dokázaly zaujmout. Se svým druhým albem si tak dali na čas, ale na výsledek se vyplatilo počkat. Stvořili totiž album, které se až bojím popisovat, neboť mě napadají jen samé superlativy. Pompézní prog, v tom nejlepším smyslu slova "pompézní". Prostě velkolepé aranže elegantní a monumentální hudby, která v sobě spojuje hravou rockovou alternativu s útočně metalovým drivem. Mnohotvárné skladby plné laskavých melodií i nervní progrese, až djentové důraznosti i hladivé epičnosti či soundtrackové orchestrace.

Ano, jsem nadšen. Takže absolutní hodnocení si neodpustím. Buďme ale realisté, jedna drobnost přece jen trochu mrzí. Neúměrná délka alba. Je to dlouhé, vážně dlouhé. A to i když budeme závěrečnou "All We Knew And Ever Loved" považovat za jakýsi bonus, vždyť je trochu jiná i díky skutečnosti, že se jedná o skladbu, kterou skupina zveřejnila již před lety. Ale těžké by bylo, pokud bych se rozhodoval něco krátit. Ani ty vláčné postrockové pasáže ve "Watching The Earth Sink" totiž netrvají tak dlouho, aby mělo smysl je nějak redukovat. EARTHSIDE se totiž nijak neopakují, ale jejich hudba plyne v neustálém vývoji. A pokud se vrátí zpět ke stejnému motivu, vždy je to v nové aranži, modifikováno a přikrášleno, nebo naopak zjemněno. Mohlo by se namítat, že takto vedené struktury jsou špatně zapamatovatelné, ale k čemu zrovna to posluchač potřebuje? Lepší je přece hudba, která se neoposlouchá, jejíž mnohotvárnost dovolí i po mnohonásobném poslechu odhalovat zajímavé nuance a schované vrstvy. Ano, hitovost samozřejmě od takto založených skladeb čekat nelze. S tím je prostě třeba k "Let The Truth Speak" přistupovat. Žádné pohodové písničky, tohle jsou prostě komplexní skladby vedené v orchestrálních aranžích.

Ale pokud si troufneme tvrdit, že hitovost zde není (později vyvrátím), totéž neplatí o melodiích. Ty naopak prostupují celou deskou jako nádherné nitě, na které skupina navléká svou místy až extravagantní show. Perfektním příkladem je "The Lesser Evil", melodický vokál hosta Larry Braggse, melancholická nálada, pak do toho nervní saxofon Sama Gendela a dramatické vyhrávky. Jedna z nejlepších, nejbláznivějších a současně nejpůsobivějších skladeb. Ale ještě k té hitovosti. Ona tam není pouze na první dojem. Po dostatečném vstřebání mi totiž do uší vlezlo mnoho pasáží tak výrazných, že třeba v případě elegantním hlasem zpěvačky Keturah vedené skladby "Denial's Aria" se o hitové výraznosti prostě mluvit musí. Totéž se nakonec dá tvrdit i o titulní skladbě, kde je suverénní vokál Daniela Tompkinse z TESSERACT podkreslován éterickým hlasem Gennadyje Tkachenko-Papizh. A v neposlední řadě je tu i nádherně baladická "Tyranny", kterou doplnil citlivým hlasem Pritam Adhikary (AARLON), nebo silověji pojatá "Pattern Of Rebirth", kde se o vokální stránku postaral AJ Channer.

Tím jsme se dostali k vysokému počtu hostů, kteří především ve vokální oblasti, stejně jako tomu ostatně bylo v případě debutu, doplňují skladby a současně jsou i nedílnou součástí tvorby EARTHSIDE. Skupina jejich party zakomponovává do svých postupů s takovou citlivostí, že se daří celé dílo považovat za konzistentní a ucelené. Ony hosty tak zastihneme jak v roli dominantních nosných prvků, tak jako doplňkové party podkreslující atmosféru či vytvářející další emotivní vrstvy.

EARTHSIDE stvořili atmosférické album plné emocí. Je to jakási vize hudby nezatížené konvencemi, nehrající si na prvoplánové hity, naopak kombinující všemožné kompoziční prvky do skladeb komplexně uměleckých. "Let The Truth Speak" je víc než jen progresivní rock/metalové album, je to dílo s poetickou duší a má dar, alespoň u mne, odpoutávat posluchače od reality a brát ho sebou na epický výlet do jiné dimenze. A nakonec ani ta délka nevadí, protože když se propadnu do jejich hudebního světa, čas jako by se zastavil.