Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Taková deska mně už dlouho chyběla. Chaotická, řádně naklepaná, násilná uvřískanost, která si bere to nejlepší ze screama, emo-violence a grindcore. Epileptická smršť hraná drhnutými akordy s intenzitou, jež vám už jen při poslechu dvojnásobně zvýší tep. Čtveřice z Iowy zandala album, které nepolevuje a jednotlivé skladby si až na dvě výjimky drží grindovou stopáž. „Chiaroscuro“ vás nechá odfrknout jen ve své polovině, ve které je vložen nepojmenovaný track, jenž představuje jen jakousi industriální ozvěnu po skladbě „You, Me & Venus in Decay“, na albu druhé nejdelší. Rozuměj delší, než je minuta a půl.
Je to poměrně velký rozdíl oproti minulosti kapely, kdy dvouskladbová nahrávka „Mellification“ z roku 2021 měla dohromady téměř pět a půl minuty a obě písně byly mnohem pomalejší, noisovější, o poznání hrubější a také dynamičtější. Byly tu líné, téměř bahnité, hlomozící kytarové stěny i naklepané kvapíky. Na toto období kapely nyní odkazuje jen čtyřicetisekundové intro na počátku a závěrečná nejdelší skladba, kterou je čtyřminutovka „To The Cauldron“. Jinak po něm není ani stopy.
Nicméně těch songů, kdy kapela zněla výrazně jinak než dnes, bylo víc. Už šíleně nazvučené první demo CLOSET WITCH z roku 2014, mající dvě položky, bylo žánrově dost neuchopitelné. První představuje grindcorový kolovrátek, který nemá ani minutu, a druhou je skladba čtyřikrát delší, která se, ačkoliv začíná poměrně dost rozvrkočeně, nakonec ustálí v poloze, jíž lze považovat jako jakýsi střet experimentálního postrocku a epického screama. Po této tváři kapely se také země slehla. Sluší se ještě říci, že ačkoliv se mění přístup instrumentální trojice, jedno zůstává. Tím je velmi signifikantní barva vokálu zpěvačky Mollie Piatetsky. Právě její barva hlasu je rodinným stříbrem CLOSET WITCH.
„Chiaroscuro“ je o nehorázném tlaku, a současně tíze a rychlosti. Aktuální deska je jak protržená hráz. Valí se z ní kalná voda, která smete všechno, co jí stojí v cestě. Nebere zajatce. Krom kapely se na tomto frontálním útoku podílí i zajímaví hosté. Najdete tu Dylana Walkera z FULL OF HELL, Dana Leeho z death metalových WANDERER, Andrewa Clinea z hamonkových screamařů ICE HOCKEY a Frankie Furilla z grindcorových experimentátorů THE CENTRAL.
Samotný název alba znamená v italštině šerosvit, kterou byli proslaveni hlavně výtvarní umělci jako je Rembrandt, Caravaggio nebo i Leonardo da Vinci. Jde o techniku, jež modeluje objekty a velmi často i figury za použití velkého kontrastu mezi světlem a stínem. Velmi mnoho obrazů využívajících šerosvitu má černý základ v absolutním stínu, a viditelné jsou jen hlavní objekty, jakoby byly zpříma osvětleny nějakým světleným zdrojem. Podobný princip využívá i současná hudba CLOSET WITCH, kdy se z temnoty ticha vynořují svým způsobem úsporné a současně epické a neskonale intenzivní hudební obrazy.
Intenzivní epileptická smršť míchající grincore, screamo a emo-violence.
8 / 10
Skladby
1. Intro
2. Constantly Problematic
3. Haunting
4. And Releasing (Feat. Frankie Furillo)
5. My Words Are Sacred (Feat. Dylan Walker)
6. Infinite Imbalance (Feat. Stu Cline)
7. You, Me & Venus in Decay (Feat. Dan Lee)
8. Untitled Track
9. Arlington Cemetery
10. Well Fed Machine
11. We Met On The Park Boundary Trail
12. Funeral Flowers
13. To The Cauldron (Feat. Stu Cline)
DALŠÍ INFORMACE
Datum vydání: Pátek, 3. listopadu 2023 Vydavatel: Zegema Beach Records, Moment o Stopáž: 18:20
Máte-li rádi naléhavý zpěv Cristera Olssona, procítěné severské riffové preludování a nevadí vám ani švédština, na novém albu EREB ALTOR si jistě najdete to své. Na žádné slavobrány to není, ale i poctivé bušení do kovadliny má kolikrát něco do sebe.
Pořád je všechno v pořádku a americká super grupa jede v kolejích poklidného progrocku. I tentokrát se najdou příjemná místa, celkově mám ale pocit, že docházejí silnější melodické nápady. Snad to bude jen takový ten oddech před něčím větším. Doufejme.
Pojďme si zase užít trochu pravého DM chrastění. MACERATION splňují žánrové atributy na potřebných 100% a doručují desku, ze které budou nadšeni zejména příznivci DISMEMBER nebo GRAVE (ale i BOLT THROWER). Zvuk je tučný, hluboký a deska nepostrádá tlak.
AC/DC war metalu a jejich nová deska. Výrazně podobná těm předchozím. Příznivci REVENGE dostanou klasicky zvrhlý a maximálně agresivní klepec. Tak jako vždycky. A tentokrát rovnou přes 40 minut. No, mě to stačilo dvakrát, potřetí do toho už asi nejdu.
Tak je to konečně venku! Pohrobci geniální tech/death entity SPAWN OF POSSESSION jsou zpět v centru dění. V kůži RETROMORPHOSIS působí robustněji a špinavěji, nicméně i tak je dokážete neomylně identifikovat hned po prvním riffu. Epické zmrtvýchvstání.
GOLGOTHAN REMAINS trochu pročistili zvuk a zvýraznili ULCERATE vibes. Nové EP je pořád hodně agresivní a inspirace novozélandskou ikonou (tentokrát přichází na řadu jejich pozdní tvorba) slouží spíše jako vydatná poleva než jako zásadní konstrukční prvek.
Komplexní metalová skládanka, kde si podává ruce agresivní death metal s dusavými djent výpady, ale i melodickými a klidnějšími pasážemi. Přes veškerou agresivitu to má i zvláštní ladnost. První dojem slušný.