Dnešní anketu zkusíme zaměřit na tu část naší scény, kde nevládnou šedý vlasy a urologické potíže. Takže mládí vpřed! V soupisce je Hanz z MORTHYMER, Anička z TERMINATOR X, Péťa z HYACINTH, LILIxELBE, Kuba Hlaváček, který letos opustil slamovací mašinu SILENT GENERATION, ale zas nastartoval SCOOP, nechybí Alenka ze SKIPLIFE, G.U.T.S., lokální punkový Ferda Mravenec xOSKARx, co nahraje, zahraje, zorganizuje a navíc ještě s Kudlou v Zádech a s TERMINATOR X, INTERPUNKCÍ a LAGY GAZA. Temnou stranu mladé síly bude reprezentovat Matěj z MÖRGHUUL a symbol rozhlasového věku Waghiss z Rádia 1 a Fullmoonu.

Jan „Hanz“ Podlena (MORTHYMER, RAVELIN 7, mužský pěvecký sbor LÁSKA OPRAVDIVÁ, BULHAR A VOUSY)

Koncerty:

BORIS (Kabinet Múz)
HENGE (Kabinet Múz)
KARNIVOOL, THE OCEAN (Fórum Karlín)

Desky:

HENGE - Alpha Test 4
ONEOHTRIX POINT NEVER - Again
THE ARMED - Perfect Saviors
THE ZENITH PASSAGE - Datalysium
ZIMNÍ PNEU - Satelity

Anička Kounicová (TERMINATOR X)

Top 3 koncerty za rok 2023

Na první příčku musím umístit SHITBRAINS, protože to, co předvedli na OEF 2023, bylo prostě dokonalý.
Nejen hudební výstup, ale ta energie, která doslova tryskala jak z Emi (kytara, vox), tak i z Anthonyho (bicí)... byli tak vděční a tak překvapení z toho co jim publikum na trutnovském amfiteátru dávalo zpět. A já tu energii nasávala stejně tak jako božský riffy a neúprosný bicí.

Příčku druhou věnuji WORMROT (Rockcafé, únor 2023) to snad ani nemusím komentovat, ti blázni byli všichni nemocní, měli za sebou už x dní tour a stějně podali více než skvělý výkon.

Top trojku uzavírám CONVULSION a WHORESNATION...vlastně celý Powergrindcore, festival měl 10 narozeniny, bylo to doslova nabušené skvělými kapelami, parádní akce.

Top 5 alb za rok 2023

INTERPUNKCE - Nenávidět srdcem, milovat nožem EP
TÆL - S/T
ROTTEN SOUND - Apocalypse
LYCANTHROPHY - On the Verge of Apocalypse
BANDIT - Siege of Self

Petr Káninský (HYACINTH, LILIxELBE)

Nemůžu se ubránit nutkání popsat scénu a kapely jako bujnou zahrádku a kytičky, které za celý rok 2023 neskutečně ožily. Nutno podotknout, že se přeci jen hudební flóře dařilo především v té počasím příznivější části roku, při které nám tu pár kytiček vykvetlo, zatímco ty starší zapustily své hluboké kořeny ještě hlouběji a ty mladší vykvetly do krásy a dávají se na odiv.

S pár takovými kytičkami jsem i měl tu možnost sdílet společnou půdu, řekněme pódium, v rámci jednoho menšího a dvou krapet větších tours, a díky tomu být svědkem koncertů, při kterých jsem si připadal jako pouhopouhý plevel… Procestoval jsem tak různá zákoutí Evropy a taky jsem se poprvé zúčastnil Fluffu, který byl letos bohužel tím posledním.

Jsem velice vděčný za tyto příležitosti a všem, kteří pomohli uskutečnit veškeré akce, kterých jsem byl součástí, ať už jako divák či jako vystupující. Rok 2023 byl po všech ohledech senzační.

Top 5 alb

LICKSPIT - split w/ NEGATIVE PATH: Toto splitko východočeský thrashcorový posádky s Italskýma NEGATIVE PATH je dle mého jednoduše release roku. Lickspit se pro mě stali definicí hardcore punku a obě nahrávky, který borci vydali, byly celej rok na repeatu v mym telefonu víc, než cokoliv jiného. Rychlý bicí a thrashový riffy, nasekaný změny temp a rytmů, doplněný dvěma vokály s politickejma textama. Jsem navěky vděčný za všechny koncerty, na kterých jsme s LICKSPIT hráli. Jak říkal Oťass z Terminátorů, LICKSPIT byli seslaný z nebe aby nám zahráli a zase odletěli do prdele.

DECULTIVATE – DEMO: Dvousongovej teaser na desku, ze který se milovníci epileptickýho meth-laced hardcoru a matiky posadí na zadek. Tyhle matadoři z Prahy se s tim nemažou. Dva explozivní songy, který valí rychlostí západního expresu směr Mnichov, jsou nad rámec uspokojivý showcase nového materiálu. Hektický a hodinkově přesný bicí, kytarový riffy, který zní jako zamrzlý jezero, nabručená, tučná basa a geniální texty, který podtrhují to, co mě na DECULTIVATE nejvíc baví. Komu to nestačí, ať maže na youtube kanál Snakepath records a dá si live session Dekulkymejt, kde střihli víc nových songů.

SKIPLIFE - s/t EP: Tenhle release patří do powerviolencový hall of fame, protože lepší tribute devadesátkový west coast powerviolence scéně nejspíš nikdy neuslyšim. SKIPLIFE vzali všechno, co mě na zmíněným west coast pv baví a shrnuli to na šestnácti půlminutovejch symfoniích. Desetiminutová stopáž na tebe vysolí hrozící blastbeaty, nebezpečnou basu s Big Muffem a riffy, který prošly reinkarnací a přišly ti připomenout, jak že se to vlastně hraje. Doplněný o fotr vokál á la LACK OF INTEREST.

IDA THE YOUNG - Strange Shaped Flowers: EP Plzeňský folkový partičky, co tě naladí do absolutní pohodičky. Měl jsem tu čest vidět jejich první show vůbec a už tehdy mi rozum nepobíral, jak můžou bejt tak skvělý. Čtyři songy, který patří do rádia a mimo hranice Český republiky mě hladí na srdíčku i na duši. Akustická kytara, která vypráví příběh, kterej není jen o třech akordech, doprovází nádhernej zpěv kterej vypráví příběhy ještě hezčí a do toho všeho valí bicí, zahraný krásně a účelně do pohody. Pro milovníky Rádia 1.

GIMIC - Defer To Hate: Na doporučení mýho kapelního kolegy Mirka jsem tohle zařadil do své povinné četby a byl jsem upřímně dojat. Bristolská partička se úplně vymyká zajetým standardům a na pětisongovým EP Defer To Hate servíruje srdceryvnej mix punku a (asi) emíčka. Nikdy jsem neslyšel nic jako GIMIC, a jejich unikátní muzika mě přesvědčila dát je na tenhle list.
Punkový bicí, lehce nakreslená kytara překypující vyhrávkami a srdceryvnými riffy, zpěvná a hravá basa a melancholickej zpěv plnej emocí. Rozhodně bych chtěl vidět naživo.

Top 3 koncerty

COUNTERPARTS, KUBLAI KHAN TX, PALEFACE, DYING WISH - Praha, Rock Café, 19.4.: Z tutoho koncíku jsem viděl jen COUNTERPARTS a KUBLAI KHAN. Přišel jsem kvůli COUNTERPARTS a jakožto jejich diehard fanboy jen zmíním, že jsem byl nanejvýše spokojen. Jsou to profíci, který dokážou dostat publikum do transu plnýho emocí, tvrdýho moshe a hromadnejch singalongů. Nelze říct, že by se s novou deskou nějak výrazně posunuli co se týče songwritingu, spíš opakují svojí ověřenou formuli už několik let a dělají to skvěle. Svým melodickým metalcorem si mě získali už v roce 2018 na Brutalu, a od té doby jsem trpělivě čekal na další příležitost je vidět tady v Čechách. A dočkal jsem se. KUBLAI KHAN tx nejsou můj šálek kávy, ale musím uznat, že zahráli velice těžkotonážní set podněcující k násilí a zběsilýho pořizování permanentek do gymu. Nejlepší koncert roku 2023, důvody jsou jasný.

SKIPLIFE - Fluff Fest 2023: Bylo extrémně těžký vybrat nejlepší set z Fluffu, ale set Skiplife pro mě byl rozhodně nejzábavnější. Vše co se týká muziky jsem již zmínil, doplním pouze o skutečnost, že pořádně nazvučená stage tomu dala o to větší šťávu. Od prvního songu lítaly na stage hrozící ukazováky, pěsti a dlaně z každý strany, postupem setu pak ze stage lítali lidi po hlavách, po nohách a když už nelítali, tak se plazili jako hadi mezi odposlechy. Celý to trvalo 10 minut a každej kdo přišel pro blastbeaty a fotrovskej vokál, dostal, co chtěl.

WORLD PEACE, XIAO, HEVER, LILIXELBE - Brno, Kabinet Múz, 2.11.: Na tohle jsem se těšil první půlku roku jak malej. Dvoubasová powerviolence úderka WORLD PEACE mi vyrazila dech. Nasranější set jsem v životě neslyšel. Sypali to jeden song za druhym, nestíhal jsem vnímat, kolik jich zahráli a jak rychle to vlastně skončilo. Perfektně nazvučenej prostor a sehranost kapely zajistili blastbeatovou terapii na rok dopředu. HEVER svůj precizní hardcorovej přednes naservírovali nekompromisně a pečlivě. Bylo super vidět, jak jim pořádná stage parádně svědčí. Hráli spoustu novejch věcí, který jsou inovativnější než půlka evropských hc kapel a během setu zazněly i starý vály, který miluju od doby co tu kapelu znám. Kdo necení Hever, neni hardcore kid.

Jakub Hlaváček (SCOOP, TCHERT, FUNUS, No Traitors Booking)

TOP 5 alb:

I když jsem fanoušek převážně hardcoru, hardcore punku a metalu, tak rok 2023 byl u mě spis ve znamení emo a měkčích věcí. Mezi top 5 alb uplynulého roku za mě patří.

1. TROPHY EYES - Suicide and Sunshine: tohle album pro mě bylo v uplynulém roce nejlepší a zároveň i nejposlouchanější, vlastně si nevybavuju, kdy naposledy mě nějaký album takhle chytlo, slyšel jsem ho nesčetněkrát. Na tomhle albu není slabší song. Ale jeden je určíte výjimečný - Sean, což je celkem i nehudební song, nebo jak to říct :D ale vždy, když ho slyším, budí ve mě šílený emoce. Jednu dobu jsem ho i přeskakoval, protože jsem na to nebyl připravený.

2. SPANISH LOVE SONGS - No Joy: tuhle kapelu jsem vnímal teprve od Brave Faces Everyone z roku 2020. S No Joy jsem si je ale zamiloval. Náladový skladby a texty podaný Dolanovým výpravným vokálem ve mě zanechali za minuly rok dost. Snad se mi poštěstí je někdy vidět živé.

3. SPY - Satisfaction: jedna z mých nejoblíbenějších kapel vydala poněkud “čistší” desku oproti předchozím EPs Habitual Offender a Service Weapon, ale i pres to na ni jsou věci, co dělají ze SPY kapelu, která pro mě roste s každým koncertem. Peterova energie a naléhavý vokál vás totálně pohltí. Mam sjety snad všechny živáky na youtube!!

4. NO CURE - The Commitment to Permanence: hodně tvrdá straight edge hardcore metalová kapela z USA. Agrese a brutální zvuk od začátku do konce s nekompromisním vokálem. Takže kdo má rad tvrdý metal a mosh, tohle je jasna volba.

5. CONSERVATIVE MILITARY IMAGE - Casual Violence: víc punku, než hardcoru s Oi zpěvavýma linkama a naleštěný těžký boty, to jsou CMI. Tahle deska mě taky hodně nadchnula a jsem rad, ze jsme měli cest je společně s Hluch Crew přivítat na Sedmičce!

TOP 3 koncerty:

1. SPY na sedmičce
2. PROTIJED na Půdě
3. SPEED v Berlíně

Alena Kosová (SKIPLIFE, G.U.T.S.)

Shrnutí roku 2023? Pro mne byl tento rok docela pestrý. Zejména na jaře. V jednom infarktovém týdnu se nám podařilo s G.U.T.S. nahrát demo, odehrát první koncert a u Amáka dokončit se SKIPLIFE materiál na desku. Obojí vyšlo ještě ten rok na 625, z čehož mám obrovskou radost. V létě jsme si zahráli s G.U.T.S. a Skiplife na posledním ročníku Fluff festu, toho si též cením, pro mě dost nostalgie. Závěrem roku koncert s World Peace a Xiao na 007. Rok 2024 nudný asi též nebude, plánů je dost :)

Koncerty

1. Pro mě je koncert roku rozhodně NAPALM DEATH v Brně. DROPDEAD byli skvělí, ale NAPALM DEATH zahráli naprosto nekompromisní set.

2. Jako druhou volbu nevyberu kapelu, ale klub – Kabinet Múz. Nejlepší zvuk, sem je radost jezdit. Letošní top - BORIS, PORTRAYAL OF GUILT, LILIXELBE.

3. GUTLESS, AUTOPHAGY na druhém ročníku Tones of Decay. Těším se na další.

Desky

1. WOUND MAN – Human Outline
2. BLONDE REDHEAD – Sit Down for Dinner
3. MUTOID MAN - Mutants

Matěj Kunc (MÖRGHUUL)

Tento rok jsem spíše než nové desky poslouchal starší nahrávky. Hodně jsem doháněl klasický český black metal, k čemuž mě inspiroval David Vála. Najel jsem si konečně pořádně do detailu MASTER'S HAMMER, první desku ROOT nebo demáče AMON. Nastudoval jsem znovu taky staré desky SLAYER, které jsem naposledy slyšel, když mi bylo tak 15, a uvědomil si jak strašně nadčasová alba jsou Show No Mercy (1983) a Hell Awaits (1985). Po kapelním čundru v Jeseníkách, kde se zásadně poslouchal jen DARKTHRONE, JEŽURA a CELTIC FROST, jsem dalších několik měsíců jel prakticky jen tyhle kapely. Ke konci roku mě Jenda Lapáček ještě stihl zasvětit do kultu okolo ANTI-CIMEX. Hodně jsem taky propadl sběru kazet, z kterých se stal asi můj nejposlouchanější formát. Nejčastěji mi hrála kazetka Ultimate Unholy Death (2005), naprosto výborná blasfemie od ABIGAIL, kterou jsem koupil na Obscenu. Nově vycházející muzice jsem se ale samozřejmě také věnoval a poslouchal jsem prakticky všechny nové věci, co mě minulý rok nějak zaujaly.

TOP 5 ALB 2023

1) BAHRATAL - Kladivo Intolerance: Deska kterou jsem tento rok slyšel jednoznačně nejvícekrát. Jednalo se o lásku na první poslech, kterou jsem si uvědomoval již od vydání singlu Demiurgův Knír. Přijde mi, že se tady setkalo všechno správně jak mělo. Opresivní instrumentál si podává ruku s totalitními texty prorokujícími “nový svět, pro nového člověka”. Zatímco předchozí počiny Bahratal zněly jako bažina v jehličnatém lese, Kladivo Intolerance zní spíš jako dělník vracející se o půlnoci z šichty s polovypitou lahví vodky v ruce. Nejedná se o klasický studený black metal. Tohle je urbanistická dystopie, co mě doteď nepřestala bavit. Jak psala D-beat Maffia: “Do lágru poudeš, palcátem dostaneš.”

2) VOLE / BRÜNNER TODESMARSCH - Decline of Eastern Civilization: VOLE i BRÜNNER jsou prakticky kapely na světové úrovni, což obě potvrdily s tímto splitem. Obě strany jsou napěchované instantně ikonickým materiálem, kde se těžko hledá slabé místo. V případě VOLE považuji jejich stranu desky dokonce za nejpovedenější ucelený release co zatím vydali. Pro všechny, co jsem urazil, je asi nejlepší uzavíračka desky, kterou jsem kdy slyšel.

3) CRUEL FORCE - Dawn of the Axe: The Rise of Satanic Might (2010) považuji za jedno z nejlepších black thrashových alb nové vlny thrash metalu, proto pro mě bylo velice příjemným zjištěním, když v minulém roce CRUEL FORCE oznámili, že se po 10 letech dávají zpátky dohromady. Do světa vypustili singl Across the Styx a brzy na to oznámili nové album pro rok 2023. Tím se stalo Dawn of the Axe, které mě velice příjemně potěšilo. CRUEL FORCE se zde odklonili od black thrashe a spíše se přiklonili k jakési formě old school thrash metalu, kopulujícího s moderní vlnou tradičního heavy metalu (možná nový trend, podobnou změnu směru lze vypozorovat např. u slovenských ACID FORCE, co tento rok taky vydali moc povedenou desku). Tato kombinace však sedla naprosto výborně. Zběsilé thrashové riffovačky střídají hevíkové melodie a já se toho nemohu nabažit.

4) POISON RUÏN - Härvest: POISON RUÏN jsem zaregistroval minulý rok, kdy mě zaujali svými demo nahrávkami. Härvest se od těch demáčů příliš neliší, takže pokud to tu někoho zaujme, rozhodně zkuste i ta dema. Naprosto originální kombinace dungeon synthu a post punku s nekompromisní raw produkcí. Když to poslouchám, mám pocit, že se přesouvám někam do 13. století, odmítám platit církevní desátek a rebeluji proti nespravedlnosti feudálního společenského uspořádání. To vše s dobrou náladou a naostřenou kosou v ruce.

5) CEP - First Tape: Inspired by spirit and misery je všechno co potřebuješ vědět. Přímočarý repetitivní d-beat black punk protkaný filmovýma hláškama. Tohle si pustíš když sjetý na amfetaminech vypaluješ místní jezuitskou kolej s členy tovaryšstva ještě uvnitř.

TOP 3 KONCERTY

Jak v této anketě už napsalo pár lidí přede mnou, vybrat jen 3 koncerty je takřka nadlidský úkol. Nějaký seznam jsem ale nakonec dal dohromady.

1) BAHRATAL release party Kladiva Intolerance v 007. - Násilí, agrese, rouhání, fanatismus. Nechávám se unášet tlačenicí, vší silou biju do lidí okolo mě a začínám chápat význam verše “Můj gang je levá pravá”. Připadá mi, že mám v sobě už alespoň 3. hektolitry Myslivce, když na mě Zemák fluše alkoholem páchnoucí hlen a já na něj zpátky řvu jeho texty. Kdo tam nebyl, nepochopí. Díky všem, co přišli, jděte do prdele.

2) VOLE na benefici pro Lojzíka v Underdogs - Jenda Lapáček napsal v prvním díle této ankety, že VOLE nejsou schopný zahrát průměrnej koncert, vždycky je to kopanec přímo mezi oči. To je charta, kterou jsem také ochoten podepsat. Za minulý rok jsem VOLE viděl asi 5 krát a u každého z těchto koncertů jsem přemýšlel, jestli jej sem neumístit (pak zvlášť gig v brněnském Art Baru). Nakonec jsem ale sáhl po benefičním koncertě pro Lojzíka, a to hned z několika důvodů. Celý ten večer měl specifickou atmosféru. Underdogs naplněné až po okraj, fronta u vstupu dlouhá až kdovíkam a veškerý výdělek šel na rehabilitace malého Lojzíka Vály, který se narodil částečně ochrnutý. K tomu si přičti speciální průřezový setlist, co VOLE měli, a máš zaděláno na jeden z nejlepších koncertů roku. Už jsem si ani nemyslel, že někdy uslyším naživo Slunce nebo Byl jednou jeden člověk, ale bohové punku se na mě usmáli a VOLE zahráli skoro všechny starší srdcovky, které už dneska běžně nehrajou.

3) HELLRIPPER na Obscene Extreme - HELLRIPPER mě hodně zklamali se svým novým albem, proto jsem se trochu bál, aby mě nezklamali i naživo. Jako, nic proti bigbítu, ale melodické refrény nejsou něco, co potřebuji slyšet na black thrashové desce. Naštěstí zahrál věci ze starších alb, takže mi spadl kámen ze srdce. Já si tak užil svůj několikaletý sen (HELLRIPPER jsem chtěl vidět už dost dlouho, vzhledem k tomu, že to je kapela, co mě k black thrashi přivedla) a na chvíli jsem mohl zapomenout na nepovedené poslední album. HELLRIPPER jsou naživo čirá energie a radost sledovat. Ke skvělému dojmu přispěl i fakt, že kdybych měl sám složit ultimátní HELLRIPPER setlist, nějak takto podobně by vypadal.

Jiří Oskar xOSKARx Oskar Ešpandr (TERMINATOR X, INTERPUNKCE, LADY GAZA, S kudlou v zádech)

Uplynulých 365 dní přineslo strašně moc nových věcí a výborných akcí a já nemám rád žebříčky kapel a nahrávek, přece to není fotbal, abychom museli určovat pomyslného vítěze. Pojmu to tedy trochu jinak a napíšu sem, co mě neminulo a co mi přišlo dobrý a co prostě vyšlo a třeba mě minulo.

Asi nebudu sám, když zmíním poslední Fluff fest, ale ne abych brečel, ale pro mě osobně největší zážitek byl koncert LICKSPIT, protože pršelo, všude bylo bahno a ze mě v tu chvíli spadla nervozita, protože už jsme dohráli a mně začala dovolená. Totální masakr, válení v bahně zakončené vyhozeným ramenem.

Konečně jsem taky viděl WORMROT, bylo to super, ale od té doby chci prodat bicí, protože co ten bubeník předvádí, je jinde. Na akce, kde nehraju nebo je nepořádám, se moc nepodívám, i když jich bylo všude hrozně moc, ale nemohu nezmínit dvojité rozbití od ENDLESS SWARM, který s novou deskou nejdřív zaduněli na OEF a pak docela úspěšně zaduněli v Praze v Balada bar open air stage, asi trapný, že cenim koncert z akce, kterou jsem pořádal.

Na OEF jsme třeba čekali něco i od IXIAS, ale nová deska Compulsive trance se nesetkala s mojí náladou, ale prej v Praze zandali dobře. Asi nemá cenu zmiňovat nový CONVULSIONS, BRAIN TOURNIQUET nebo WORLD PEACE, to tak nějak nikoho moc neminulo, zvlášť když WORLD PEACE hráli jak v Brně, tak i v Praze a CONVULSIONS rozmrdali vše na powergrindcoru.

Tak zmíním moje favority PROPAD a NABOD, oboje z Balkánu. Mladý Slovinci PROPAD rozvířili vodu a vzestup rychlé a hlasité hudby potvrzuje i stejně krátký debut NABOD z Bělehradu (poznámka korektora NABOD jsem viděl živě a je to nehorátný masakr!; v poznámce máš překlep - pozn. finálního korektora; když to "z" je hned vedle "t" - pozn. korektora).

Společně se splitkem LICKSPIT/ NEGATIVE PATH se mi dost točí i nová deska IMPLODERS, na který jsem narazil na podzim, když sem jim sháněl koncert dost na poslední chvíli, docela škoda že ve stínu již docela profláklých CHAIN WHIP, SIRRKA a CONSERVATIVE MILITARY IMAGE. Mám vždycky to štěstí, že při nahrávání se dostanu k novému materiálu nějaký kapely, kterej je bomba, hlavně po textový stránce to zandala KULMA, kterou jsem nahrával v brněnský zkušebně.

Se Šamanem jsme si dělali srandu, že jsme vytvořili docela tandem a obohatili jsme scénu pár nahrávkama, protože já ten mix a master moc v ruce a uších nemám, tak to jen nahraju a on mixuje. Letos jsme to obohatili o již zmíněnou KULMU, pak stranu GORC na splitu s BASTARDESTROYER, nekonečný čekání na SAY RAID split s ORBÁN, debuty SÖLITÄR, ALTERCATION a NOSTRA CULPA. No a taky konečně vyšlo splitko INTERPUNKCE/MARNE na který se taky čekalo jak na Sayraid, následovaný powerviolence splitkem TERMINATOR X/LILIXELBE. S LADY GAZA jsme taky stihli udělat kazetu se švýcarama DISCOMFORT OF EXISTENCE a taky INTERPUNKCE sedmička „Nenávidět srdcem, milovat nožem“. Slibuju, že 2024 budu vklidu, abych pak neběhal „S kudlou v zádech“, jak praví mistr Skulda na online releasu fast jazz violence sólo projektu TUNUNKA, kterej jsem vlastně taky stihnul ještě vydat v roce 2023.

Waghiss (RADIO 1, FULL MOON MAGAZINE)

TOP 3 koncertů, co jsi viděl v roce 2023:

ALGIERS, 24.2.2023 LMB + ALGIERS SOUNDSYSTEM & SLEEP TWITCH, 6.8.2023 Café v Lese
Nejlepší kapela na světe ve dvou podobách. Ansámbl o dvou bicích a ultimátní projekce jako další hudební nástroj (doslova) zhmotňující epos Shook versus rapový diktát vykopávající zuby utopený v potu během skládání jeho následovníka za pochodu a za jízdy. Dva koncerty, jedna kapela, nekonečná dokonalost!
Na dlouhou dobu poslední koncert Sleep Twitch si vysloužil výskoty nadšení a nekončící aplaus od uhranutého Franklina, který mě po koncertě učil hudební teorii u piana s písněmi Niny Simone. Pojďme z Algiers konečně udělat mainstream! Je to nutné.

VV, 4.3.2023 BARBA NEGRA, Budapešť
Hit ze sólovky střídá hit z katalogu mé největší hudební lásky. Zastřešený open air, sdílené sourozenecké slzy a zpívání celý koncert v duetu? Za album Neon Noir vděčíme Villeho izolaci v pandemii, jenže jeho múzou je láska.
A dyk sme sestry, né? Veganská cukrárna, namodralá pražírna a barabizny zrenovované na squaty i markety lákají prověřit ceny podnájmů. Jen zatím nejsu MILIONÁŘ! Husí kůži, slzám dojetí a elektrizujícímu nadšení během onoho večera se vyrovná leda rauš z definitivního setu CONVERGE na festivalu Brutal Assault.

BOTCH + HELMS ALEE, 14.6.2023 Kolín nad Rýnem
Nostalgie spaluje, ta svině. Loni mě minula, přiznávám. Na vzpomínkový koncert Wild Tides k uctění památky zesnulého bratra jdu poprvé, Shogun Tokugawa ve stejném klubu mě sice vrátili v čase, jenže s grácií. Výlet do Kölnu narvanou dodávkou zes Plzně je jiný případ. Nebyl jsem u toho, když se psala historie, až pozdě. A čert to pal! Botch od prvního slova To Our Friends in the Great White North hráli, jako by nikdy neskončili. Zaslouženě kult, to rozhodně, ALE…! Gymplácká kapela čtyřicátníků, co v sobě probudili vnitřního puberťáka a zašlou slávu rozdupali na prach. Něco mě trefí do zad. To Mládek pootevřel krabičku ďiblíkovi, vpalí mi do očí jiskření jediným stisknutím ruky a je v tom všechno. Knudson na čtyři doby povolí čtyři struny a jakmile vybuchne drop v Hutton‘s Great Heat Engine, je zle. S rozběhem vychrstnu Polívku do horoucího moshpitu. Poslední šance napoprvé rozdat pár loktů a urvat si krk. To propocené obětí do nadšených ovací trvá nejdelších pár vteřin a vydá za všechny ódy, ve kterých se snažíme popsat, že tohle byl možná ten nejdůležitější večírek.

TOTO NENÍ CVIČENÍ: Botch se vrací do Prahy. Serte na nostalgii a buďte u toho. Důležitějších koncertů už nás stejně o moc víc nečeká…

TOP 5 alb 2023:

THE ST. PIERRE SNAKE INVASION – Galore: Předchozí album Caprice Enchanté jsem minimálně rok poslouchal denně a nemohl ji vypnout, laťka byla vysoko, možná až nedotknutelně. Namísto snahy trumfnout sami sebe v divočinách je Galore vyspělejší, barevnější, tučnější. Synťáky, melodie, refrény? Jedinou chybou téhle desky budiž, že se o ní žalostně málo ví a je potřeba to změnit! Není náhoda, že frontman TSPI Damien Sayell hraje na levorukou baskytaru v obnovených mclusky, a to jak naživo, tak v písních z chystané desky. O té ale až za rok…

BARONESS – Stone: Ano, zlomil jsem nad nimi hůl. Naše seznámení neproběhlo zrovna hladce a Purple to zachránila jen na chvilku. Muchovská barokní rozmáchlost k Baroness patří už od dřevních začátků a odstínů i chutí bylo často zkrátka moc na hladké polknutí. Párkrát mě už natáhlo, nebudu lhát. Jenže oproti minulým deskám, včetně neuposlouchatelně opulentní Yellow&Green se neutopíte v litrech tuctového patosu a staromilského profesorství. Naopak. STONE ale kurevsky maká. O nápaditost neměl hlavně Baizley nikdy nouzi, akorát zaházel kytarovou fasádu tolika vrstvama kýče, až to přeplácal. Tam kde dřív posluchač ztrácel nit, tentokrát jednotlivosti nepřehlušují, neruší. Chutě se zamknou a celý vzorec funguje, i přes všechen ten patos a kýč, protože je ho zkrátka tak akorát, aby podtrhnul osobitost a barevnost všech deseti tracků. A je to znát. I bez pompézního finále.

FROM OUR HANDS – Superheavy: Předchozí album Individuals je dost možná nejlepší československé album co jsem kdy slyšel. Jestli přeháním, tak aspoň konstantně od chvíle, kdy vyšlo. Bratia se vysrali na překonávání čehokoliv i ambice a punkrockovostí protknuli moderní kytarový pop. Co z toho? Hit za hitem!

FVCK KVLT – Cigán: Že pankáči z východu ovládnou trap jsme věděli dávno, tohle album je ale TAK skvělé, že se suverénně může zařadit vedle největších jmen a legend i jejich vyčpělých pokusů o zachování si statutu šlechty. Já vím, že Denis tohle nikdy neodkýve, ale příště až ho obejmu, znovu tenhle verdikt zopakuju.

OXBOW – Love’s Holiday: Thin Black Duke není album. Thin Black Duke je UMĚLECKÉ DÍLO! Oxbow mi to sami odkývali. A pak vydali desku o lásce. Nechápu nad čím kroutíte hlavou. Tohle není nic bizarního. Tohle jsou lovesongy od Oxbow. Co víc si přát?

#Anketa 2023