Lepší než jednička. Komplexnější, výpravnější, s výrazně lepším level designem. To jsou většinou komentáře, které přistávají na bedrech zatím poslední hře s tematikou Star Wars. O předchozím dílu STAR WARS: JEDI FALLER ORDER jsem svého času napsal, že je to to nejlepší, co ve Star Wars světě vzniklo za posledních pět let. Ale to bylo v roce 2019 a o pokračování této skvělé hry bych to zdaleka netvrdil. Proč? Máme tady naprosto fenomenálního ANDORa, který obnovil moji víru v to, že i nyní v rámci Star Wars mohou vzniknout zajímavé projekty a stejné nadšení u mě provázelo i seriál STAR WARS: VISIONS 2. A navíc si nemyslím, že hra, o které pojednává tento článek, celkově překonala laťku nastavenou prvním dílem, byť mnoho atributů celkově zlepšila.

Abych vás ale příliš nebalamutil. Není to zdaleka tak hrozné a druhé pokračování je velmi důstojným následovníkem. Děj nás přenáší do doby 5 let po událostech JEDI FALLEN ORDER, kdy hlavní hrdina Cal Kestis už zdaleka není skrývajícím se jedijským učněm v teenagerských letech. Dozrál a dospěl. Stal se také výraznější figurou, která se připojuje k rebelskému povstání svobodomyslných planet, vzdorujících Impériu. Současně je viditelnější pro Impérium, které na něj zaměřuje pozornost. Ve hře sledujeme jeho rebelskou činnost a následně i touhu najít útočiště a zapustit kořeny někde, kde na něj impérium nedosáhne. A toto útočiště ideálně sdílet i s ostatními, jenž chtějí prchnout před imperiálním terorem. Za tímto účelem se postupně dává dohromady „stará parta“ z prvního dílu.

Většina hry je tak o formování této skupiny hrdinů a hledání cesty k tajemné zapomenuté planetě. Do hry začínají vstupovat i dávné postavy z období Staré republiky, díky nimž Cal Kestis sbírá střípky informací posouvající příběh. Děj však začne nabírat obrátky až v poslední třetině, možná i čtvrtině, a ve chvíli, kdy to začne být opravdu zajímavé, celkem neuspokojivě končí. Chápu, že tu tvůrci počítají s finálním třetím dílem a závěr hry na něj opravdu dost namlsává, ale já nejsem moc velkým fanouškem podobného přístupu.

Dalším neduhem v porovnání s předchozím dílem jsou parametry, které jsou možná důležité jen pro mě a ostatní hráči je příliš nezmiňují. Teď myslím například planety a místa, na kterých se pohybujete. Ve Fallen Orderu jste si mohli prohlédnout naprosto kultovní místa, jako byla domovská wookijská planeta Kashyyk nebo tajemný rudý svět Dathomiru a spoustu dalších. V Jedi Survivoru se pohybujete po většinu času na dvou planetách. Jednou z nich je Jedha, jež sehrála zásadní úlohu v Rogue One. Naprosto souhlasím s tím, že zdejší pouštní svět, který funguje jako obrovský hub má výborný celkový level design a je o úroveň výše, než dříve. To samé lze říci o systému planety Kaboh, což je druhý svět, kde strávíte nejvíce času. Nicméně moji radost z toho prodírat se bujnou vegetací Kashyyku a objevovat tamější faunu i architekturu nebo bloudit ve skalních bludištích bezútěšného Dathomiru to nepřekonává.

Další neduh cítím v bojovém systému. Ten byl obohacen o nové „postoje“, které se hodí vždy na jiné situace. Nově můžete používat dva meče nebo jeden silnější ale pomalejší „obouručák“. Je možné i kombinovat meč a střelnou zbraň. To je úplně super, protože hra vás svým způsobem nutí si osvojit alespoň dva nebo tři různé způsoby boje. To, kde jsem krutě narazil, byla na střední úrovni nevyváženost a určitá nezábavnost bossů. Některé souboje jsou skokově těžší a já byl nucen občas snížit laťku obtížnosti. A to říkám jako člověk, který dokázal dva týdny zdolávat hlavního bosse v ELDEN RINGU. Tady jsou některé souboje iritující, demotivující takovým tím otravným nezáživným způsobem.

Tady ale výčet hlavních neduhů končí. Hra od Respownu také dělá spoustu věcí dobře a mnohem lépe než předchozí díl. Level design jsem už zmínil a zmínit musím i celkovou filmovost prostředí. Textury jsou nádherné a prostředí velmi vtahující. Poušť je řádně vyprahlá a opuštěné vesmírné základny patřičně chladné. Parádní je i hudba, která sice nedosahuje v motivech úrovně Johna Williamse, ale hodně podobně pracuje s orchestrací v tom, jak jsou využívány monumentální žesťové útoky nebo jak se pracuje s napínavou kombinací smyčců a fléten. Celý soundtrack jsem si několikrát pustil i odděleně od hry a byl to zážitek.

Naprosto skvělé je i to, že celkem ladně navazujete na to, co se vaše postava naučila v minulém díle. Strom nových schopností dává Cal Kestisovi opravdu nové dovednosti a vylepšuje ty stávající. Navíc je udělaný chytře tak, že vás nutí rozhodnout se do čeho budete vkládat body zkušeností, protože jich nikdy nebudete mít tolik, abyste si nimi vydláždili všechny schopnosti.

Co říci závěrem? Pokračování Star Wars ságy se povedlo. Tahle „dvojka“ sice není takový banger jako Impérium vrací úder, ale to hlavně díky tomu, že působí jako intro k vyvrcholení příběhu. Objevují se tu velmi zajímavé náznaky a těším se na pokračování, jen mi přijde škoda, že tempo i zajímavost příběhu přichází téměř až v závěru. Po všech ostatních stránkách je to řemeslně velmi povedený kousek, který si každý fanoušek světa Star Wars užije.