Že bych se někdy vrátil k pět let starému titulu, není moc běžné. Zvláště pokud jde o hru, která není ve všem dokonalá. Ale nějak jsem dostal náladu se projet oregonskou přírodou na motorce v době po zombie apokalypse. DAYS GONE je totiž přesně o tomhle. Lesy, řeky, hory a jezera. Kolem nich pár osad přežívajících lidí a hordy „freakerů“. Tak se tu říká nakaženým, tedy humanoidním bytostem, jenž mají trochu pomuchlaný facelift a ze všeho nejvíce vás touží rozsápat na malé a ještě menší kousky.

Tak ne, není to zas tak jednoduché, ale jako velmi zkratkovitý popis hry od Studia Bend to celkem sedí. Určitou inspirací tu zcela jistě byla zombie akce World War Z s Bradem Pittem v hlavní roli, případně série Živí Mrtví. Hodně se mluvilo i o klonu kultu zvaného LAST OF US, ale DAYS GONE je přeci jen z jiného těsta. Hlavním hrdinou je vojenský veterán a toho času člen motorkářského gangu Deacon St. John. Spolu se svým parťákem Boozerem se zhruba dva roky poté, co objevila nákaza, jež zapříčinila pád lidské civilizace, živíte jako „drifteři“. To znamená, že na motorce plníte úkoly pro jednotlivé „kempy“. Kemp je většinou pečlivě oplocená osada, ve které žije hrstka přeživších, kteří se snaží nějak protlouct.

Mimo kempy je svět nebezpečný. Krom vlků, medvědů a pum jsou ve světě i nakažení. Rozuměj zombíci. A když jsem zmínil World War Z – je to ta rychlá „běhací“ verze. Největší výzvou je pak horda, tedy celkem velká zombie parta, která může mít i stovky jednotlivých exemplářů. To vše v kulisách, které některá místa z Oregonu přenášejí jedna ku jedné. Tím myslím například hory Mount Thielsen, Mount Bachelor, Rainbow falls, existující odpočívadla u silnic, ale i Wizard Island uprostřed Kráterového jezera. Současně je do toho skvěle zakomponováno i dynamické počasí a střídání dne a noci. Navíc střídání dne a noci ovlivňuje i chování freakerů. Není moc her, kde tak přirozeně fungují situace, kdy vás na cestě zastihne sněhová bouře a následně slunce nechá sníh pozvolna roztát nebo se slunečná krajina změní v rozbahněné řečiště pod návalem dešťů. To vše je zpracováno skvěle a ve hře to parádně funguje.

Prvotní fáze hry je hlavně o objevování světa a plnění dosti opakujících se úkolů. Ve světě jsou i podivné náboženské kulty, které unášejí lidi, nebo prostí lapkové a zloději. A vás si kempy najímají na různou špinavou práci. Najdi někoho/něco. Zlikviduj tábor banditů. Ve světě jsou i náhodné eventy, v nichž vám například bandité přehradí silnici drátem a vy se o něj s motorkou „rozbijete“, nebo na vás zaútočí smečka vlků (téměř vždy ve třech). V tomhle ohledu je hra nehorázně líná v nápadech. Úkoly se v podstatě recyklují a když je vám uložen nějaký trochu jiný, můžete si být jisti, že není poslední svého druhu. V tom vidím největší slabinu hry. Kdyby se scénáristé v tomto ohledu víc pochlapili, dal by se hře dát i bod navíc.

Po chvíli rozkoukávání se na světě se příběh stočí k vaší minulosti a události, kdy jste na začátku „zombie apokalypsy“ posadili svoji zraněnou přítelkyni do polovojenského vrtulníku. Vedle trosek vrtulníku má Deacon improvizovaný náhrobek a chodí tam smutnit a vzpomínat. Příběh se pak logicky stočí k ověřování, jestli je vaše láska skutečně mrtvá nebo ne. Do toho se zapletete s výzkumnou korporací, jež má ve skomírajícím světě k dispozici například vrtulníky, karanténní obleky a snaží se zkoumat evoluci zombíků. Víc prozrazovat nebudu. Řeknu jen to, že jestliže první polovina hry je spíše o objevování světa a jednotlivých kempů a z příběhového hlediska je to celkem nuda, tak druhá polovina nabírá mnohem větší spád. Ani to ale nezmění určitou neinvenčnost v činnostech, jež DAYS GONE nabízí. Těch zajímavých je jen pár. Jde většinou o setkání s pár bossy nebo novými druhy nepřátel. V těchto chvílích hra nabírá spád a napětí, jaké dřív neměla. První souboj s hordou si budu pamatovat hodně dlouho, protože bylo zapotřebí poměrně důkladně i obšancovat terén a bojiště a dobře si naplánovat, kde a jak stádo krvelačných freakerů zlikvidovat. Při boji s hordou navíc fakt skvěle funguje pocit, že jdete proti přesílené mase, která lehce využije každé chyby, kterou uděláte.

Hra kombinuje jednoduché prvky survivoru a akce a řekněme i RPG. Máte možnost s postupem času vylepšovat zdraví, staminu nebo některé konkrétní dovednosti, jako je boj na blízko nebo střelbu. Survivor prvky jsou hlavně o tom, že není dost nábojů a zbraně na blízko se vám opotřebovávají. Postupem času získáváte schopnosti si sám dobastlit „lepší“ zbraně, pasti nebo ke braním namontovat tlumič. Tišší zbraně lze dobře využívat při likvidování lidské havěti. U té si jen obligátně povzdechnu ohledně AI lidských nepřátel. U zombíků člověk očekává, že to nebudou žádní lumeni, ale lidi tu občas fungují dost podobným způsobem a jsou schopni na mě jít s nohou od židle, i když vidí, že mám proti nim kulomet.

A když už jsem u toho kulometu, svět je celkem dobře pořešen ohledně zdrojů. Střeliva není nekonečné množství, granátů už vůbec ne, a tak vás hra nutí být spíše obezřetní, protože nejste žádný Rambo a už třeba přesila tří lidí nebo i zombíků je znát. Svět je příjemně vybydlený, ale i tady by se hodilo víc detailů. I přes pětileté stáří mě grafika nijak neuráží, ačkoliv hlavně na postavách a jejich gumovějších obličejích není tolik detailů, jak jsme nyní zvyklí. Nejde o nic, co by kazilo zážitek ze hry. Kulisy světa naopak fungují dobře. Oproti Last Of Us jde o plnohodnotný open world, a tak můžete prozkoumávat téměř každý opuštěný barák. Současně je celkem realisticky načrtnuta společnost, která se „dva roky poté“ opevnila v táborech mimo velká města. Každý tábor je přitom jiný a má různou úroveň totality. Vy jako nezávislá jednotka můžete nahlédnout do každého z nich a plnit mise, díky čemuž si vylepšujete v táborech svůj status, což odemyká určité výhody. Bohužel krom toho to nijak neovlivní příběh. Vlastně příběh neovlivní nic, je naprosto přímočarý a nikde není žádná možnost ho jakýmkoliv způsobem uhnout s předem napsaného storyboardu. Což berte spíš jako konstatování než jako hodnocení.

Sečteno a podtrženo. DAYS GONE je zombie postapo příběhová akce, která je zasazená do nádherných kulis. Ani po pěti letech ji příliš neohlodal zub času. Co zamrzí je určitá scénáristická lenost v obsahu, ale tím trpí až na výjimky (Witcher 3, Red Dead Redemption 2) téměř všechny open world hry.