Druhá polovina února a já mám tendence stále doplňovat resty z minulého roku. V soupisce, kterou jsem zmínil v našem výročním žebříčku, se tetelí jedno jméno, které produkuje opravdu specifickou hudbu a doteď mě mrzí, že o jeiich novém albu se nepíše více. Tím je GRIDLINK. Technický grindcore s velmi specificky rozpustilými kytarovými nápady a fenomenálním bubeníkem. Je to téměř deset let, co tu vyšla recenze na skvělé album „Longhena“. Po něm se skupina na velmi dlouhou dobu odmlčela.

Důvody jsou zřejmé. Dvě osobnosti, na kterých GRIDLINK výrazně stáli, v roce 2014 kapelu opustily. Kytarista Takafumi Matsubara hlavně díky mrtvici, která měla značný vliv na pohyblivost jeho ruky. Stejně tak bubeník Bryan Fajardo ve stejnou dobu začal řešit i jiné projekty. V roce 2016 nabouchal první album božských COGNIZANT, v tom samém roce vyšli i noví NOISEAR a současně začali být aktivnější i P.L.F. Právě s těmi do Evropy Bryan zavítal před rokem a půl a já mohl být přítomen jejich každému jednomu koncertu v Evropě. Neskutečný zážitek bylo vidět s jakou samozřejmostí hraje a současně bylo velmi zábavné pozorovat jiné bubeníky, kteří povětšinou s pokleslou čelistí sledovali v prvních řadách jeho výkon.

Kapela se s novým albem vrátila až minulý rok a vyplatilo se počkat si. „Coronet Juniper“ je po všech stránkách naprosto nekompromisní věc, po okraj naplněná technickým grindcorem, který si nespletete s žádnou jinou kapelou. Byť je jasné, že se GRIDLINK i do budoucna budou s nějakou personální změnou ještě potýkat. Nedlouho po vydání desky totiž odešel vokalista Jon Chang.

A co nás po deseti letech čeká? Tempa rychlá a ještě rychlejší a kytary vřískavé a ještě vřískavější. To je vlastně instrumentální kouzlo GRIDLINK. Poměrně dost melodické kytary, libující si ve výškách, explozivní kvílící Changův scream a nepolevující tempo, kterým Bryan bičuje zbytek kapely. Občas máte pocit, že posloucháte grindcorovou verzi speed metalu, kterou někdo předávkoval redbullem s vodkou. GRIDLINK jsou v tomhle prostě absolutně svébytní a lehce rozpoznatelní od jakékoliv jiné extrémní kapely. Dá se tím současně hezky demonstrovat, jak širokou náruč grindcorový žánr má. „Coronet Juniper“ lze považovat za technicky vytříbenou akrobacii, která má léta budovaný styl. Navázalo se přesně tam, kde téměř před dekádou umlkla jejich činnost.

Album je napěchované techniky precizními výkony, které překračují hranu intenzity jak v pocitové, tak v instrumentální úrovni. Díky nelidskému vřískotu a rychlosti instrumentální mašinerie za ním je tu intenzita, jež vám bere dech. Když k tomu přidáte ještě hustotu a sílu hudebních motivů, které jsou současně i výrazně melodické a svým způsobem hitové, tak prostě musíte uznat, že před sebou máte jednu z nejlepších desek současné extrémní scény.