OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Pokud kapela vydá novou desku po rovném tuctu let tvůrčího pauzírování, posluchač musí chtě nechtě zpozornět a trochu počítat se změnami v kreativním kurzu. A nebo rovnou s poměrně radikální přestavbou. Norové VEMOD representují spíše druhou variantu, stále se sice drží v ranku atmosférického black metalu, nicméně tato škatulka, jakkoli široké rozpětí má, jim začíná být těsná. Před dvanácti roky vyšel debut "Venter på stormene" a představil VEMOD jako sestavu, která se svým poměrně specifickým pojetím žánru v zástupu konkurentů rozhodně neztratila. Rozlehlé, letargicky se přelévající a jen lehce se měnící melodické plochy mě baví i dnes, stejně jako komorní instrumentálka "Altets Tempel", kde se seveřané noří do ambientních poloh po vzoru sestav typu LUSTRE.
Co je tedy v norské kuchyni nového? Úvod "Der Guder Dør" dramatičtější změnu kurzu ještě nesignalizuje, jede se v rychlém tempu, bicí tradičně dusají a ani melodie nemají k debutovému albu zas až tak daleko. Postupem času je však stále více znát, že Jan Even Åsli a Eskil Blix nasměrovali VEMOD do mnohem více odlehčených atmo-black metalových hájemství. Člověku se ani nechce věřit - vzhledem k dalším projektům, na kterých se pánové participují - že jsou tak citlivé a zranitelné duše. Současná produkce je vznosnější, majestátnější a mnohem epičtější než na "Venter på stormene". Ostré kytarové hrany jsou obroušeny, prostor dostávají rozmáchlé, na první poslech návykové melodie, občas dojde i na křišťálově čisté vokály. "The Deepening" posouvá sound VEMOD od relativně úsporného atmosférického blacku směrem k post-blackovým nebo dokonce rovnou k post-rockovým břehům. Mráz svírající severské hvozdy povolil, jeho místo zaujala hořkosladká melancholie a posmutnělost po vzoru kapel typu GRIFT, HERETOIR, FALLS OF RAUROS, FEN a nebo ALCEST (kdyby třeba na "True North Beckons" hostoval Neige, nemohli bychom se tomu vůbec divit). Výše uvedená skladba je spolu s překrásným závěrečným eposem "The Deepening" vrcholem druhého alba VEMOD. Ten kontrast blackovějších výpadů s křehoučkou a jemně vyšívanou melodikou a až nepříjemně stísněnou atmosférou je bez přehánění impresivní.
Pokud máte rádi black metal a slůvka "post" a "melancholic" jsou pro vás příjemnými bonusy, nemůžete s "The Deepening" udělat byť jedinou chybu. VEMOD jsou po dvanácti letech mnohem méně black metal, ale o to více art. Vypilované, do nejmenšího detailu poskládané, do sebe uzavřené a v celkovém výsledku velmi intimní album. Album, které si krásně hraje s vašimi náladami. Jednou je vznosné a epické, za chvíli zkroušené a odevzdané a jindy zase melancholicky rozvláčné. Kouzelná, citlivá deska, která vás ve vašich "slabších momentech" nemilosrdně rozebere do posledního šroubku. Strhující dílo, jehož síla s opakovanými poslechy neustále roste.
Pokud máte rádi black metal a slůvka "post" a "melancholic" jsou pro vás příjemnými bonusy, nemůžete s "The Deepening" udělat byť jedinou chybu. VEMOD jsou po dvanácti letech mnohem méně black metal, ale o to více art. Vypilované, do nejmenšího detailu poskládané, do sebe uzavřené a v celkovém výsledku velmi intimní album.
8,5 / 10
1. Mot oss, en ild
2. Der guder dor
3. True North Beckons
4. Fra drommenes bok I
5. Inn i lysande natt
6. The Deepening
The Deepening (2024)
Venter pa stormene (2012)
Vinterilden (demo) (2011)
Moesta Qverela (split s KLAGE) (2011)
Kringom fjell og skog (demo) (2004)
Datum vydání: Pátek, 19. ledna 2024
Vydavatel: Prophecy Productions
Stopáž: 48:26
-bez slovního hodnocení-
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.