Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Prakticky přesně po roce Brno přivítalo Barneyho a spol. Loni bylo Sono centrum plné, takže letošek již dlouho dopředu věštil narvanou Flédu. A to se potvrdilo snad již týden přede dnem D. Adrenalin do žil přidalo organizátorům z Obscure odřeknutí BIERMÄCHT na poslední chvíli. Žhavily se dráty a podařilo se ukecat místní KANDAR, jejichž loňská deska „Síla imaginace“ mě velmi nadchla. V práci jsem proto obůchal žufany poněkud dříve, práskl jsem do koní a kopnul do vrtule! A stihl jsem 5 minut před začátkem! To jsem si tedy myslel u vstupu. V sále už se ovšem drtilo, a když se po 10 minutách virtuos Kubýk a spol. loučili, cítil jsem lehký zmar, který utlumili jen "Don Šajn" a závěreční „Spiklenci slasti“.
Další kapela moc singapursky nevypadala, takže logicky nastoupili PRIMITIVE MAN. Moc se mi ale nezdáli. Nemám je naposlouchané, neznám jejich tvorbu, ovšem při přípravě jsem pár skladeb projel a rovněž proletěl zdejší posudky. Asi hráli nějaké novinky nebo co. Prostě taková změna žánru za pár let, to se hned tak nevidí a neslyší. Celkem normální slušný dobře odpíchnutý řezavý metal s dunivým spodkem. Ale stejně hráli divně… Raději online kontroluji důvod časového posunu a je to jasné. Tohle jsou to němečtí PIECE zlanařeni na poslední chvíli. Takže beru zpět, co jsem napsal, nehráli divně, hráli normální pohodový stoner metal.
Z východní půlky zeměkoule byli letos povolání WORMROT se svou divočinou, jejímž základem je grind. Pak kousek crustu, špetka core, trocha deathu… A při tom všem popírají léta zavedení rčení „basa tvrdí muziku“. Prostě ji nemají. A proto žádní basáci tuhle kapelu nemají rádi (pozn. korektora - jsem basák a miluju WORMROT - co s tím?). Považte, kdyby se jejich přístup k tvrdé muzice stal normou. Basáci by neměli co… Ale konec filozofování. WORMROT i ve trojici (s jednou kytarou) v pohodě zvukově a svou energií zaplnili sál a jelikož je taky nemám zmáklé, povím jen, že se mi líbili, a Gabbo Dubko, který loni nahradil Arifa, je již integrální součástí kapely. Mohl by ale přidat trošku pohybu. Ale to mu promíjím, neboť se evidentně šetřil na set hlavních hvězd, aby si nad hlavami fans mohl zahrát na Patrika Sjoberga.
Když se na pódiu objevilo převážně velmi dobře fyzicky disponované strunné duo doplněné normálním bubeníkem, nabyl jsem jistoty, že teď už jsou to skutečně PRIMITIVE MAN. Jejich projev sklouzával do doomu nezřídka i s přívlastkem funeral. Občas nasadili tremola do ultra pomalých bicích, chvílemi se z nějaké krabičky loudily efekty brzdícího vlaku (podotýkám, že z vlaku z 80. let, kdy se nemazaly brzdy), a tak není divu, že se časem na místy prošedivělých skráních natěšených grinderů (často taky pamětníků pozdních 80. let) dala s plynoucím časem pozorovat lehká nervozita. Ale i tento dramaturgicky odvážný počin si své příznivce našel a koho si nenašel, skočil na pivo. I dvě. I doom metalem se dá ničit hudba.
Hledat slova na popis setu NAPALM DEATH je velmi těžké. Velmi. Oni jsou totiž vždycky parádní. Můžeme maximálně přemýšlet, jestli je Barney scientolog, iluminát, svobodný mládenec nebo vegan. Nebo vše dohromady. On totiž skutečně, jak vidno, mládne a to není samosebou. Třeba mně se to nedaří, i když se snažím. Jedinou další známou výjimkou je pak Dalas. Bohužel Shane to má normálně a letošní turné vynechal ať už z důvodu nějaké nemoci či z důvodu nutného odpočinku. Rozumíme. Adam Clarkson (CERCARIA, CORRUPT MORAL ALTAR) s vizáží herce Petra Vaňka zaskočil znamenitě.
Atmosféra byla elektrizující, dav energický a zároveň dostatečně hustý, aby se dalo bezpečně dosurfovat až za stůl pánů zvukařů, které je třeba taky za celý večer pochválit. Skokani včetně bílého zajíce byli dostatečně ukáznění, aby nechali muzikantům bezpečný prostor. Pokud někdo na pódiu či pod ním vytrousil mobil nebo klíče, Barney pohotově suploval nádražní „ztráty a nálezy“. Že v setlistu chyběla nějaká vaše oblíbená, se jistě stalo, ale s tím se musí v tom kvantu hitovek, které mají ND na kontě, počítat.
Fotky nám laskavě zapůjčili Čurby (poznáte kterou?), Pawel Kubik (setlist) a Damien Core (zbytek), který navíc svolil s prolinkem na sestřih svého videozáznamu: https://www.youtube.com/watch?v=n2NDjzIgSjs.
Tahle britská parta si prostě musí vybrat co chce. Koncept, ve kterém střídáte mělký emotivní rock a temnou post metalovou vlnu šilhající po blackaze v konečném důsledku působí jako zmatlaný dort od Pejska a Kočičky.
Nesúhlasím úplne s kolegom Shnoffom, že „PowerNerd“ je „ezo“. Devinovej potrhlosti je v textoch síce dosť, no v prvom rade ide o priamočiary prog’n'roll, ktorý strhne a baví od začiatku až do konca. Ad koniec: na „Ruby Quaker“ sa už so Shnoffom zhodneme.
Devinovu sólovou tvorbu buď milujete nebo je vám lhostejná. Nenávidět Devina nějak nelze. PowerNerd je asi očekávatelný, vrstevnatý ezo prog opus, který potěšil, ale nijak mě na lopatky nepoložil. Kromě songu "Ruby Quaker" ovšem. To je šleha jako kráva.
Hvězda za rok třicetiletých Jezdců jakoby po druhém dechu na albu "Der Rote Reiter" (2017) znovu začínala blednout. Po ukrutné nudě z divného alba "The Divine Horsemen" (2021) je toto EP už druhou studiovou nahrávkou, ale stále se neděje nic vzrušujícího.
Finský prog-power metal, který vykresluje kouzelné melodie a nápadité kytarové a hlavně klávesové instrumentální variace. Jde o one-man projekt, to je i kámen úrazu, nevýrazný zpěv spíš ruší a syntetické bicí také nic moc. Škoda, jinak super poslech.
Letité vzývání nové Kingovy autorské tvorby je s aktuálním singlem snad již definitině na začátku svého konce, i když musím říct, že 5 let starý ojedinělý kus "Masquerade Of Madness" zněl poměrně výživněji. Tak snad to tak ale kompletní album nenechá.
Posledný koncert zásadnej kapely. Silná finálna zostava s Frantom Štormom a Silenthellom, rytmikou ex-AVENGER a Petrom "Blackoshom" Hošekom, robustný "best of" playlist a poctivé balenie = hodnotný rozlúčkový artefakt. Len ten zvuk mohol byť priebojnejší.