OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Druhý a závěrečný díl minisérie, v níž si připomínáme ty zajímavé kousky ze slovenské scény roku 2023. Žánrový rozptyl velmi široký. Od alternativního progresivního rocku, který funguje bez elektrické kytary, přes mladé djentové Čechoslováky až k nitranskému death metalu. Zakončujeme žilinským oi-punkem a velmi mladou dravou thrashovou úderkou z Vranova nad Topľou.
Prog rock v trochu netradičním rozpoložení nástrojů. Saxofon, synťáky, basa, bicí a zpěv. Projekt baskytaristy a zpěváka Romana Jakobeje se rozrostl o další 3 nástroje a vytvořil prostor pro celkem netradiční uskupení, které čerpá z art rocku a sedmdesátek. Kompozice jsou instrumentálně hravé, dostatečně barevné a žánrově neukotvené. Místy koketují se současnou progresivní hudbou, jindy vzpomínají na zlatou éru jazzrocku nebo mají až popové tendence. Tam trochu naráží na to, že melodie nejsou dostatečně nosné, aby vám zahrály na první signální.
Celkem častý příběh zajímavých mladých hudebníků ze Slovenska. Šikovný slovenský kytarista Jakub Tirco přesídlil do Prahy, obklopil se podobně naladěnými mladými hudebníky, kteří, ovlivnění hlavně tvorbou britských prog-djentových mágů TESSERACT, začali tvořit hudbu, která se snaží jít v jejich šlépějích. IONS je kapelou, která je o level výše než Jakubovy sólovky a je velmi znát, že postupem času nejde jen o poctu jejich oblíbeným tvůrcům, ale daří se nacházet i vlastní hudební tvář. V rámci kapel, které se pohybují na hraně djentu a progresivního metalu, jde o epické dílo, které má krom kvalitního instrumentálního základu obrovskou oporu i v osobě zpěváka Tomáše.
Velmi solidní porce death metalu z Nitry, která kombinuje prvky melodické a brutální větve žánru. Na to, že jde o nahrávku vytvářenou v domácím studiu, má „The Sunless Empire“ celkem solidní zvuk, který se snaží reflektovat modernistické pojetí death metalu koketující leckdy až s deathcorovou valivostí. Jediné, co tu moc nefunguje, jsou vycpávky, ve kterých kapela výrazně ubere z plynu, a pasáže, nad kterými se vznáší poněkud papundeklové klávesové plochy.
Poctivá porce kolovrátkovitého oi-punku říznutého skinheadským aroma i hodně hrubým streetpunkem. REMDIK je svým způsobem velmi příjemně přímočarou hudbou, která má potřebnou dravost a lauf. Akordově hrané kytary, jednoduché srozumitelné texty, ve kterých nejsou žádné schovávačky. Někdo by řekl, že je to punková lopata a měl by vlastně pravdu. Nicméně takhle zdravě nasraná deska na Slovensku už opravdu dlouho nevyšla.
Vzpomínám, že když jsem slyšel začátek, hned se mi vybavil kult zvaný METALLICA. Jakmile ale utichne úvod první skladby, naskočí kluci na další klasiky. Těmi jsou hlavně ANTHRAX a SLAYER. Tady nejde o další kapelu živící se na současné vlně retrothrashe, tohle je skutečný návrat ke kořenům stylu v pozdních osmdesátkách. V době nahrávání teenage trojice z Vranova Nad Topľou prostě vzývá velkou thrashovou čtyřku a je to slyšet. Zvuk, efekty i nasekanost vokálu. Naděje slovenské thrash metalové scény!
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.