V pohodě koncík. Sonata moc nebavila, ta první kapela byla lepší. Gamma v pohodě, škoda jen primitivních fanoušků, kteří se museli při FutureWorldu dostat co nejblíž k pódiu.

• 9. března 2004

Pražský klub Futurum, byl už několik dní před koncertem totálně vyprodán. U pokladny stála dlouhá fronta fanoušků, kteří čekali, jestli náhodou nezbyla nějaká vstupenka. Bohužel nezbyla, vyprodáno. Našli se i takoví, kteří když to viděli a měli vstupenku, tak ji výhodně prodali a koupili si lístek na koncert do Brna. Cena takto prodaných lístku se vyšplhala i na 1000,- kč. Vyřídil jsem si akreditaci a šel jsem dovnitř. Protože jsem přišel později nestihl jsem předkapelu Vanishing Point. O přestávce jsem se snažil dostat až před podium, abych mohl nafotit nějaké fotky pro stránky. Když jsem přišel před ochranku (ochranka klubu neměla nic společného s pořadatelem koncertu-pozn.), bylo mi řečeno, že mě s takovou Press kartou fotit nepustí a že mám vypadnout. Samozřejmě že to byla blbost, žádná další Press karta nebyla. Zkusil jsem to ještě několikrát, ale marně. Tak jsem rezignoval a stoupnul jsem si na chodbě na židli, abych vůbec něco viděl. Samozřejmě že ze Sonaty Arcticy jsem viděl jenom jednu píseň. Po přestavbě podia už ale nastoupili Gamma Ray. Po nezbytném intru Induction, za velkého řevu fans nastoupila skupina na podium a ihned zpustili otvírák Dethrone Tyranny. Skvělá speedová skladba. Publikum se ihned chytlo a popohánělo skupinu. Po otvíraku pozdavil Kai Hansen fanoušky a uvedl druhou New World Order. Musím uznat že tato skladba je na živo o hodně lepší než na albu. Hlavně musím ocenit solovou pasáž, která byla odehrána opravdu brilantně. Uprostřed písně se na takové to óóóóó publikum chytlo a chvíli zpívalo s Kaiem. Před další písní si Kai vyměnil kytaru (vzal si kultovní červenou) a ohlásil Follow Me. Úvod obstaral klávesak z Vanishing Point, který po celou dobu koncertu odehrál všechny klávesové party. Celá píseň byla odehrána skvěle a hlavně musím ocenit Hansenův zpěv, to ječení na konci nemělo chybu. Koncert nabral celkem solidní obrátky, ale to jsem nevěděl že mě čeká předčasně vrchol této show. A ten se jmenoval Land Of The Free. Tato píseň byla odehrána opravdu úžasně. Kai při této písničce zpíval opravdu v životní formě. Píseň měla náboj, dynamiku a byla opravdu zahrána srdcem. Po skončení Kai hecuje publikum a vyzívá všechny, aby v další písni skákali. Rozjedou se první tóny Short As Hell, publikum skáče. No já osobně si myslím, že to není až zase takový hit a že skupina mohla z Powerplantu zahrát něco jiného. Další píseň v řadě rychlovka Man On A Mission. Zde se ukázalo, že každá skupina může mít slabé chvilky, totálně zpackané sólo, nějaké divné melodie. No i když Kai dokáže krásně uhrát do autu i falešné tony, svou brilantní kytarovou technikou. Písnička najednou ztratila švih a energii, škoda. Kai si vyměnil kytaru a ohlásil Fire Below. Tato píseň skvěle sedně Hansenovi a pěvecky neměla chybu. Eagle, další to kus byl opět odehrán s naprostou jistotou. Publikum se v této fazi koncertu asi velmi nudilo, protože kromě první řady, fans jenom tak postávali. Pokus o jejich probuzení se jmenoval Rebellion In Dreamland a musím uznat, že to bylo pro hodně fanoušků příjemné probuzení. Začalo se zpívat, řvát, skákat. Rebellion byla zahrána s přehledem, všechno tak jak má být. Po skončení Kai uvede poslední píseň večera Somewhere Out In Space, brutální speedový nářez, kde dostane zabrat hlavně bubeník Daniel Zimmerman. Ten to ale zvládá v naprosté pohodě a my se můžeme jenom divit jak je to ten chlap schopný zahrát. No myslím si, že Daniel je stroj a né člověk. Samozřejmě že u této písně nechybí poviné hecování publika a jejich zpívání. Lidé se sice chytají, ale nic moc. Uprostřed hecování přiběhl na podiu živý Fang Face (takový ten maskot) a taky si trochu pohrál s publikem. Po skončení písně skupina přechází do melodi z Rebellion In Dreamland a loučí se s fanoušky. Skupina mizí, nechává se vyvolávat. Přijde a střihne si Valley Of The Kings, klasickou hitovku, kterou odehrává v naprosté pohodě. Další přídavek je hymna Heading For Tommorow. Bohužel po chvíli začíná velice nudit a někteří lidé opuštějí sál a jdou se raději občerstvit. Po skončení skupina opět mizí a vrací se z posledním přídavkem, nesmrtelnou písní Future World. Publikum se naposledy odváže. Koncert končí všichni se rozcházejí. V Brně jsem se dostal do haly kolem 18.00 hodin. Gamma Ray zrovna hráli zvukovku, zvuk dělali na píseň Eagle. Vše muselo být naprosto dokonalé, takže se zvukovka hodně protáhla. Poté zvučila Sonata Arctica a pak Vanishing Point. Nevím, ale zdálo se mi, že skupina měla nějaké problémy se zvukem a taky se muselo říct, že ani podioví technici s prací moc nepospíchali. Přibližně kolem 20.00 se začalo pouštět do klubu. Návštěvnost byla vynikající, v klubu se tísnilo přes 2.000 fanoušků. Předkapely Vanishing Point a Sonata Arctica zahráli své sety ve velké pohodě. Hlavně Sonata Arctica podala perfektní výkon. Písně jako Replica, My Land, Fullmoon ihned rozpumpovaly fanoušky...Po skončení předkapel, se na Gamma Ray čekalo hodně dlouho, podioví technici rozhodně nepospíchali. Místama by i hlemýždi byli rychlejší. A opět Induction a po něm Dethrone Tyranny, vynikající to skladba z pera Daniela Zimmermana. Teď se konečně mohl plně projevit i světelný park, který v Praze nebyl ideální, tady byl vynikajicí. Zvukově tento koncert byl na daleko lepší úrovni než v Praze, všechny nástroje byly krásně čitelné, zpěv srozumitelný. Kai vylezl v takové kožené bundě, v tom horku se musel pěkně smažit. Publikum se hned chytlo a atmosféra byla skvělá. Po skončení se opět Kai přivítal s publikem slovy "The Rays are back!!". Publikum ho ocenilo sborovým řevem. V další New World Order jsem si hlavně vychutnal super solo a hecování publika. Tady už se mohla skupina plně projevit, protože podium bylo velké, přistavené schody, prakťák, takže Kai se mohl plně vyřádit při vystupování. Bohužel nejen při Brněnském koncertu, bylo vidět že Dirk Schlachter má stále problémy s kolenem, chvílemi stál, chvílemi byl opřený o prakťák a bylo vidět že ho asi koleno stále zlobí. Následovala Follow Me a po ní Land Of The Free, která byla opět zahrána a zazpívaná špičkově. Tato píseň bude asi vždy vrcholem jakéhokoliv koncertu. A jak ji Kai zpívá... Stačil jsem si všimnout, jak museli instalovat ventilator u bubeníka Daniela, protože v tom horku to muselo být pro něho velmi náročné. Následovala skákavá Short As Hell, u které se fanoušci trochu začali nudit a po ní rychlík Man On A Mission, která byla opět zahraná nějak divně, opět nějaké divné melodie. Další v řadě Fire Below, standartně zahraná a publikum se začíná trochu nudit. Po ní Eagle, při které praská Kaiovi struna, nastěstí mu jí technici stihnout vyměnit do solovových pasaží, takže jsme nepřišli o dvoječky v závěru. Rebellion In Dreamland a po ní Somewhere Out In Space, na obě dvě se publikum reagovalo opravdu skvěle. Při druhé z nich opět přispěchal Fang Face a podporoval diváky při skandování. Skupina se vrátila bohužel jenom na dva přídavky a to na Valley Of The Kings. Poctivá pecka, která vždy přiměje fanoušky, aby v sobě našli zbytky sil. Po skončení se publikum domáhalo (do doslova řvalo) písně Ride The Sky, ale Kai prohlásil že by to byl v tom horku killer a že skupina zahraje I Want Out. Další to hitovka, která ještě zlepšila náladu fanoušků. Bohužel to byla poslední píseň, kterou skupina zahrála. Ani sborové vyvolávání skupinu již nevrátilo. V tom horku to muselo být velice náročné hrát, z muzikatnů doslova tekly litry potu (to myslím že z každého). Nejhůře vypadal Henjo Richter, z toho jenom lilo, mokré vlasy no hrůza pohled. Hodně náročné to muselo být pro Dirka, na kterém bylo velice poznat, že ho koleno velice bolí. I své party na baskytaru si velice zjednodušil a konec koncertu absolvoval v polosedu na praktikablu. A co teprve hra Daniela Zimmermana, ta byla opravdu neskutečná, neustále si přidával nějaké ty breaky a parádičky. V žádné písni nepůsobil unaveně a jeho hra byla opravdu mistrovská. Hodnocení koncertů? V Praze skupina odehrála sice delší koncert, ale atmosférou se tomu Brněnskému ani nepřibližoval. Předkapely taky dostaly v Brně více prostoru. Hlavně Sonata Arctica zahrála svůj rozhodně déle než v Praze. Dále si myslím že playlist Gamma Ray, taky nebyl optimální. Kam se poděla největší hitovka z No World Order - Heaven Or Hell, nebo pecka Solid? Kde zůstaly hity z desky Powerplant, skupina si vybrala jenom nevýraznou Short As Hell. No mohlo by se pokračovat, ale skupina hlavně propaguje No World Order, takže jsme museli překonat absenci nějakých písniček. Jak prohlásil Dirk Schlachter, taky mu už hodně lidí říkalo, že koncert je nezajimavý...ale že Kai to tak chce a tak to prostě bude.

• 8. října 2003