Velikou renesancí si na minulém albu prošli britští JUDAS PRIEST. Spolupráce s osvědčeným producentem Andy Sneapem dokázala v podobě desky „Firepower“ ze skupiny vydolovat mnohými už jen stěží očekávanou porci svěžího a velmi kvalitního heavy metalu. Ten si uchoval pro skupinu typické tahy a stejně tak dokázal i absorbovat v rozumné míře moderní vlivy. Že se u kapely v tomto věku budou intervaly mezi jednotlivými deskami už jen natahovat, asi nikoho nepřekvapí. Spíše možná tak trochu překvapí fakt, že to po kritikou i fanoušky oceňovaném albu „Firepower“ JUDAS PRIEST znovu zkoušejí. Otázka už je v tomto případě vlastně asi jediná důležitá: Nepokazí si kapela z Birminghamu na podzim své kariéry pověst? Neměla raději skončit na jednom ze svých vrcholů, kterým bezpochyby 6 let stará nahrávka byla?

Již několik měsíců před vydáním alba najela skupina a její management na osvědčenou taktiku vypouštění testovacích balónků v podobě singlů. Nedočkaví fanoušci po nich lačně skočí a jelikož se jedná o skladby, kterým kapela hodně věří, dá se očekávat i stupňující se napětí před vydáním samotného alba. Přiznám se, že jsem tento šrumec letos ignoroval a neslyšel jedinou ukázku před oficiálním datem vyání „Invincible Shield“. V očekávání spíše zklamání po výborném předchůdci jsem si chtěl všechny tyto emoce ponechat až na poslech celé kolekce.

Tím úplně prvním dojmem po vyslechnutí devatenáctého studiového alba britské legendy je, že to rozhodně není deska na první dobrou, jakou byl bezesporu „Firepower“. Dojmy byly rozhodně rozpačité, a to i přestože jsem osobně na nahrávku nekladl příliš vysoké nároky. Přesto však jsou i zde hitové a chytlavé skladby a opět jsou k dispozici především v úvodu alba. Klasický otvírák „Panic Attack“ rozhodně nepřekvapí ani zběžné znalce tvorby JUDAS PRIEST. Snad jen ten úvodní „nemetalový“ motiv odkazující někam k osmdesátkovému hard rocku trochu znejistí, ale ostrý kytarový riff navrací jistoty tam, kde jich je nejvíce potřeba. Razantní rytmus, ještě razantnější sloky a co nejjednodušší a patřičně úderný refrén. Co chtít víc, že ano?

Následující dvojblok „The Serpent And The King“ a „Invincible Shield“ pokračuje v podobném „judasovském“ trendu natlakovat úvod alba energickými a hitovými songy. V tomto směru velmi pomáhá stále dostatečně nabuzená a svěže působící kapela. Je to sice trochu trapné neustále omílat věk jednotlivých členů, ale v tomto případě rozhodně klobouk dolů. Když jsem na tomto místě zhruba před 10 lety, v souvislosti s recenzí alba „Redeemer of Souls“ psal něco o unavené kapele, jako bych v porovnání se současností psal úplně o někom jiném. Samozřejmě, že pravdu odhalí až aktuální koncertní turné britských, ale studiová podoba rozhodně neprozrazuje 5 dekád na scéně a 7 křížků na krku.

Když po úvodní trojici skladeb povolí tempo a v „Devil In Disguise“ přijde na řadu i něco jiného, než heavymetalový kvapík, JUDAS PRIEST opět připomenou, že jejich rejstřík zahrnuje i cit pro tvrdší rockovou píseň, jako z učebnic classic rocku. Opět výrazný refrén a lehký „démonický“ opar, který se vznáší kolem. No a v neposlední řadě další lehce zapamatovatelný refrén. Těmi mimochodem album opět doslova hýří a byť se to po prvním poslechu tak nejevilo, skladeb stojících na silných refrénech je zde prostě opět více než dost. Což je na jednu stranu dobře, ale na druhou zde oproti „Firepower“ trochu postrádám sofistikovanější kompozice. Jakoby hlavní cílem alba byla příprava fanoušků na sborový přednes na koncertech. Samozřejmě trošku přehnané tvrzení, ale schéma sloka – refrén – sloka – refrén – sólo – refrén je zde takřka všudypřítomné a i když se JUDAS PRIEST vždy hlásili ke klasické písňové stavbě, uvítal bych přeci jen něco navíc.

Nutno však říct, že v tomto stadardním schématu se skupina dokáže i nadále velmi zkušeně pohybovat a hned několik zde zastoupených skladeb aspiruje na titul „koncertní tutovka“. „Crown Of Horns“, „Invincible Shield“, „Trial By Fire“ anebo nezvykle krátká přímočará vypalovačka „Sons of Thunder“. To jsou jen příklady skladeb s povedenými a vkusnými refrény, které se ihned dostávají pod kůži a rozhodně se jen tak neoposlouchají. Taková „Trial By Fire“ by se nakonec možná dala považovat za ono vzývané „něco navíc“. Ve středním a houpavém tempu odehraná píseň okouzlí jednak slušivou a podmanivou atmosférou a celkově moderně znějícím vzýváním ducha starých (heavy)metalových časů. No a samozřejmě ani nemusím zmiňovat další kouzelný refrén.

Tradičním neduhem pak zůstává snížená schopnost velkých a zasloužilých kapel udržet na uzdě stopáž nahrávky. Těch 64 minut nakonec není taková darda, jako u jiných, ale i tak bych si opět uměl představit zkrátit album o 2-3 skladby a nic zásadního by na něm přesto nechybělo. Výběr adeptů na střídačku je ale v tomto případě trošku svízelnější, neboť album i přes lehkou ztrátu dynamiky ve druhé půli zároveň symbolizuje i slušná vyrovnanost skladeb. I navzdory tomu, že skladby jako „Giants in The Sky“ anebo „Fight of Your Life“ jsou velmi slušné heavymetalové kousky, a ve druhém případě i s velmi osvěžujícím hardrockovým feelingem, mají trochu smůlu v umístění přesně do té pasáže nahrávky, kdy už lehce ztrácím pozornost.

„Invincible Shield“ je však vším možným, jen rozhodně ne deskou, jež by bylo problémem dát na jeden zátah. V závěru jí sice lehce padá řetěz, ale toto se pro nedočkavého a oddaného fanouška skupiny může jevit jako malicherný problém. Celkově je album velmi kvalitním pokračováním „Firepower“, se kterým bych si jej vlastně dokázal představit v jedné dvoj-diskové edici. JUDAS PRIEST se nalezli v této svěží poloze a v kooperaci s producentem Andy Sneapem dokáží předkládat nanejvýš energické a atraktivní písně, které velmi smysluplným a hlavně důstojným způsobem prodlužují jejich bohatou diskografii. Smeknout nad tím pomyslný klobouk není v mém případě jen povinná fráze na závěr recenze, ale naprosto úpřímné vyznání.