Přiznávám hned v úvodu bez mučení, že na tenhle koncert mě víc než cokoliv jiného přivedla především nostalgie. Někdejší symfonicko-metalové megahvězdy THERION totiž v mých očích v časech po vydání alba „Sitra Ahra“ (2010) potratili na dalších studiových nahrávkách svůj původní autorský půvab a stali se spíše kapelou z úcty k tradici respektovanou než jakkoliv čerstvou a určující, jak tomu bylo samozřejmě hlavně na počátku jejich dnes už více než pětatřicetileté kariéry. Proto mě, přiznávám, překvapilo, jak moc bylo pražské MeetFactory zaplněno. Možná to je ale tím, že můj právě prezentovaný názor prostě a jednoduše mnozí nesdílejí.

Role předskokana se ujala mladá finská skupina SATRA, jejíž debutové album „Sand Of Time“ vyšlo teprve nedávno, přesněji 23. února 2024. Kapela vedená zpěvačkou Pilvi Tahkola (a kytaristou Niko Valjusem, jehož „nerdský“ výzor silně připomíná cosi z Tima Tolkiho) se na něm prezentuje coby nesmělí stoupenci produkce krajanů NIGHTWISH, kteří však nejdou pro ostrý kytarový riff nikterak daleko. Zároveň je ale jejich tvorba významně melodická a zejména (a překvapivě) také velmi chytlavá. A přesně v takovém duchu se nesl i živý set SATRA, během nějž kapela působila stejně přesvědčivě, jako na zmíněném debutu. Znamenalo to tedy asi jen osm písní, nicméně ve znamení maximálního nasazení ve všech směrech, které si vysloužilo i náležitý ohlas v publiku.

THERION dopředu avizovali, že budou hrát dlouho a také to do puntíku splnili. V sestavě, která je víceméně stabilní již nějakých třináct let, v níž z té prapůvodní figuruje samozřejmě už pouze principál Christofer Johnsson, zatímco nejmladší členka, zpěvačka Rosalía Sairem, se přidala v roce 2019. A že je to sestava celkem našlapaná, to umělci předváděli od samého počátku, jenž obstarala razantní „Blood Of Kingu“ z alba „Sirius B“ (kdo nečetl někdejší Loužovu recenzi na tohle album, vřele mu ji doporučuji - pozn. aut.).

Pódium v MeetFactory není pro sedmihlavý spolek typu THERION, zvyklý ještě navíc trochu dramaticky přihrávat, tím největším prostorem, ale skupina si s tímhle problém lehce poradila, takže to oprávněně působilo, že její dramaturgie už vlastně nemohla být povedenější. Během celé produkce stále někdo vystupoval vpřed či ustupoval vzad, hudebníci se různě promíchávali a měnili pozice, a všechno to jen zdůraznilo vkusně namíchaný setlist, jehož přehrání se nakonec natáhlo až na dvě celé hodiny. Nechyběly dvě vzpomínky na album šansonových předělávek „Les Fleurs Du Mal“ a krom osvědčených klasik, kterých už má kapela také pěkných pár v zásobě, nesměli samozřejmě nezaznít ani zástupci posledních tří alb skupiny „Leviathan I. – III.“. Jimi jakoby kapela jen demonstrovala to, co je ze všech tří zmíněných nahrávek dohromady naprosto zřejmé – totiž kdyby z nich byl za asistence nějakého rozumného producenta sestříhán jen jeden jediný „Leviathan“, dožili by se THERION jistě zase jednou všeobecného uznání a ocenění nového alba.

Koncert tak měl neuvěřitelný spád, pro výkon kapely i zpěváka a obou zpěvaček jsem nacházel jen superlativy a ještě víc mě těšilo, jak vkusně do toho všeho zapadla právě zmíněná nejnovější tvorba (byť tedy logicky jen v případě jednotlivých kusů typu „Leviathan“, „Aeon Of Maat“ či „Twilight Of The Gods“), jíž, jak zjevno z úvodu tohoto reportu, nepovažuji v její komplexnosti za cokoliv zásadně ocenitelného. Ne, vystoupení THERION má stále pořádné grády, to bylo v MeetFactory naprosto zjevné, a zcela bez obav na něj může zajít i ten, kdo si nechce jen nechat připomenout letité taháky „The Rise Of Sodom And Gomorrah“ a „To Mega Therion“.      

Setlist: Blood of Kingu, Ruler of Tamag, Birth of Venus Illegitima, Tuonela, Twilight of the Gods, Mon amour, mon ami, La Maritza, Leviathan, Asgård, Morning Star/Black Diamonds, Ginnungagap, Litany of the Fallen, Siren of the Woods, Aeon of Maat, Lemuria, Sitra Ahra, Quetzalcoatl, Eye of Algol, Son of the Staves of Time, The Rise of Sodom and Gomorrah, To Mega Therion