Když Christoffer Öster doma v garáži zakládal v roce 2017 svůj nový projekt DÖDSRIT, jistě netušil, jak moc jeho akcie půjdou v budoucnosti nahoru. Po sedmi letech už na práci není sám, má kolem sebe asistenty v podobě trojice podobně naladěných Holanďanů, nebrnká někde po lokálech ani ne padesátitisícového Borlänge, ale sklízí chválu po evropských klubech či festivalech (jen tak bokem dodejme, že jedním z nich byl i loňský ročník Brutal Assaultu, kde se vystoupení DÖDSRIT stalo jedním z top zážitků pro drtivou většinu redaktorů našeho skromného magazínu). A jaký je tedy ten vítězný recept? Namontovat květnatý melodický black metal na rezavý crust/punkový podvozek? Pravda, tohle moc kapel nedělá, nicméně ani tahle poměrně originální směsice vám úspěch ještě nezaručí. Musíte totiž umět skládat. Napsat kompozici, která disponuje hlavou a patou. Skladbu, kterou si zapamatujete na první poslech. Skladbu, kterou si se žádnou jinou nespletete. A přesně tohle DÖDSRIT dělají. A jsou v tom zatraceně dobří.

Pokud si dnes poslechnete debut jednoduše nazvaný "Dödsrit", seznáte, že už tenkrát to nebylo žádné nedochůdče disponující mnoha nedostatky či nedokonalostmi. Österův typický songwriting lze už tady vystopovat velmi snadno, stejně tak jako celou řadu chytlavých motivů, které později DÖDSRIT ještě více rozvinou a rozpracují na dalších záznamech (viz "Endless Circle" vs "Apathetic Tongues" z třetí desky "Mortal Coil"). První dvě nahrávky byly hrubější prací, crustový background zde často vyplouval na povrch v plné nahotě, kopal kolem sebe, řezal a tlačil a nenechával přes sebe přehazovat síť utkanou z košatých melodií. Dnes takhle rezavá pila pracuje a pokojně vrčí spíše na pozadí a dává o sobě vědět již jen sporadicky (výraznější prostor si bere prakticky pouze na "Nocturnal Fire"). Osobně mi výraznější crustový temperament trochu chybí, rád se sice nechávám unést na křídlech melancholie, nicméně stejně tak vítám pořádný energický políček budící ve mě neodolatelnou touhu po cestě z práce prokopnout sousedovu popelnici (Louisi, znač si - pozn. korektora). Nová deska holt definitivně dává sbohem neomaleně revoltujícímu d-beatu a překlápí pomyslné misky vah na stranu rozmáchlých a jemnou melodickou jehlou do detailu vyšívaných kompozic. Nedá se nic dělat, pokud se mi zasteskne po skočných rytmech, pustím si "Spirit Crusher" a nebo třeba "Ghosts Of The Timeless Void" od stylově spřízněných ANCST.

Ještě jednou mi dovolte vrátit se ke druhé položce "Nocturnal Fire". Skladba je ve své druhé polovině vyšperkována dlouhým sólem z černé kuchyně tajemného M., jenž stojí za sympatickým blackmetalovým projektem LAMP OF MURMUUR. Jeho účast není vůbec náhodná, neb obě kapely spolu na live bázi čile kooperují. Probíhá to následovně: Georgios, Jelle i Brendan absolvují set DÖDSRIT, zbroceni potem odběhnou do backstage, kde si na tváře nanesou nezbytná válečná líčidla a následně se zahalí do zlověstných kápí. Cestou zpět na pódium se k nim přidá již zmíněný M. a LAMP OF MURMUUR mohou v klidu odpálit "Seal Of The Dominator". Dokonalá metamorfóza.

Pokud skladba disponuje názvem "As Death Comes Reaping", co si pod tím představíte? Kostlivec ve shnilém rubáši vykopne dveře vašeho pokojíčku, máchne kosou a je hotovo, ne? DÖDSRIT to ale mají trochu jinak. Kmotřička na dveře opatrně zaklepe, podrbe vás za uchem plyšovou kosou, popřeje klidný zbytek večera a v tichosti za sebou zase zavře. Nemohu však říci, že se mi takový přístup nelíbí. "Celestial Will" je totiž na poslech skutečně příjemné album, melodie už nejsou jen studené a zasmušilé, ale místy nabývají vyloženě veselých a optimističtějších kontur (opět "As Death Comes Reaping" nebo úvodní "Irjala"). Poslední zmiňovaná skladba je asi vůbec nejbarevnějším kouskem kariéry DÖDSRIT, kromě zmíněných, již čistě heavymetalových vsuvek, v sobě ukrývá vyklidněnou emo pasáž s post-metalovým feelingem, ale i mrazivá tremola a vyhrocenější blackmetalové sypanice, jenž odkazují někam k VITAL SPIRIT, HUMAN SERPENT a nebo i SPECTRAL WOUND.

I na své čtvrté nahrávce nevydržel kapelník Christoffer Öster přešlapovat na místě. "Nocturnal Will" znamená ještě výraznější odklon od původních crust/punkových základů a naopak větší posun směrem k bohatě nakadeřeným a ještě více hitovým strukturám (stále však zahaleným v blackovém hávu). Osobně budu i nadále favorizovat třetí desku "Mortal Coil", nicméně novinka za ní bude figurovat jen v těsném závěsu. Další skvělá kolekce DÖDSRIT, originální kapely, kterou si se žádnou jinou nespletete.