NOSFERATU (2024)
Už dlho ma nič takto nerozbilo. Podľa mňa najlepšia draculovina vôbec.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Patřil jsem k těm několika šťastným, kterým Cyberpunk 2077 fungoval bez výrazných problémů a hru si neskutečně užil. Nedočkavě jsem vyhlížel nějaký dodatečný obsah a stále mě mrzí, že kvůli tomu, že se CD Projekt Red museli soustředit na zalátání děr v původní verzi, jsem se dočkal jediného DLC. Polskému studiu se totiž povedlo v Cyberpunku 2077 vytvořit nový živoucí futuristický svět, ve kterém by šlo odvyprávět mnoho různých příběhů a z různých perspektiv prozkoumat brutální život, kterému v budoucnu vládnou korporace ženoucí se jen za ziskem.
Trochu mě mrzí i to, že dodatečný obsah „pouze“ obohatil původní příběh a my tak nemáme možnost se vžít do nějaké nové postavy a vidět svět jejíma očima. Ale to jsou jen mé osobní nářky a nesplněná přání. Pojďme se podívat, co do hry přibylo. Jedná se o zcela novou rozlehlou kapitolu, která žánrově uhne ze stylu vyprávění směrem ke špionážnímu thrilleru. V průběhu hry vám zavolá síťařka se jménem Songbird. Ta právě sedí s prezidentkou New United States of America v raketě Space Force One. Ta je sestřelena a dopadá kamsi do Nightcity. Shodou okolností ve velmi specifické čtvrti Dogtown, která je do hry nově přidaná. Poctivým zkoumáním nového obsahu můžete strávit i několik dalších desítek hodin.
Vaší hlavní motivací se v této věci nějak angažovat jsou elitní schopnosti Songbird, která by vám mohla pomoci s tím, kolem čeho se točí celá hlavní dějová linka. Tedy s cybernetickým střepem ve vaší hlavě, který vás pozvolna dovádí k šílenství a jisté smrti. A tak se vydáváte do Dogtownu zachránit prezidentku Rosalindu Myers. Ta není žádným ořezávátkem. V minulosti byla mariňačkou i CEO korporátního gigantu Militech, takže je na několik misí platným parťákem, který se o sebe dokáže postarat. Krom Songbird do děje vstupuje i spící agent Solomon Reed, kterého hraje Idris Elba, a děj se samozřejmě čím dál tím víc komplikuje. Vedlejších postav je tu celkem hodně a každá je něčím zajímavá.
Na příběhu je skvělá jeho filmovost a vše podtrhuje skvělá hudba od P.T Adamczyka, který industriálně ambientními chladnými podkresy skvěle dotváří atmosféru světa. Ten soundtrack je boží i sám o sobě.
Ve hře se současně nachází velká spousta dalších novinek a vylepšení. K novinkým lze řadit novou kategorii dopravních prostředků, kterou jsou jednostopé motorové vehikly, další vytunění stávajícího vozového parku, nový gear, cybernetické implantáty a samozřejmě zbraně. Velmi jsem si oblíbil motorky, které jsem v původní hře nezaregistroval. Výraznější přeměny si můžeme všimnout i ve stromu dovedností a perků. Novinkou je i to, že mnohé dopravní prostředky přímo obsahují nějakou zbraň nebo z nich je možné střílet. Jsou tu samozřejmě i nové vedlejší mise, nové náhodné eventy a vylepšení se dostalo AI nepřátel i modelům postav.
A pak je tady Dogtown. Nová čtvrť, která je odříznutá od zbytku města. Je možné se sem dostat jedinou hlídanou bránou. Dogtown je místo, které mi v Nightcity od začátku chybělo. Původně mělo jít o nejnablýskanější část čtvrti Pacifica, která se měla stát rájem na zemi pro bohaté. Investoři však odešli před jejím dokončením, a tak se z extravagantního luxusu stala bída a zmar. Všude kolem je vidět, že mělo jít o velkolepé místo, které podlehlo totální zkáze, rozkladu a špíně. Dogtown je nyní rozpadající se čtvrť, které vládne soukromá armáda lokálního bose Kurta Hansona a dějí se v ní ty nejtemnější rejdy provozované pochybnými živly. Je to město ve městě. Atmosféra je bezútěšná a dystopická. Tahle čtvrť má svoji vlastní duši. Prostředí samo vám vypráví svůj příběh a pokud byste chtěli vědět více, existuje celkem dost materiálů, které pustili tvůrci mimo hru. Když se zakousnete do jejich průzkumu, pochopíte, že tady se opravdu někdo zamýšlel nad každým detailem.
Opět jsem to zažil. V Dogtownu jsem se vlastně dost času jen procházel a sledoval, co se kolem mě nachází. Orientace po čtvrti, která se nachází ve svahu, je jednoduchá a unikátních zákoutí k prozkoumání je tu mnoho. Zas a znovu musím vysekávat poklonu designérům a urbanistům, kteří celé Nightcity vystavěli. Jedná se opravdu o unikátní projekt, který v herním světě nemá obdoby. A to se dá říci o celém Cyberpunku. Polské studio se od poněkud skandálního vydání původní verze úspěšně pokusilo optimalizovat a spravit téměř vše, co hře bylo vytýkáno. A já se prostřednictvím DLC rád opět do NightCity podíval.
Jedinou nevýhodou DLC k Cyberpunku 2077 je to, že vyjde jen jedno jediné. Ultimátní resuscitace čtyři roky staré hry se nadmíru povedla.
8,5 / 10
Vydáno: 2024
Vydavatel: CD Projekt
Vývojář: CD Projekt Red
Vydavatel: CD Projekt
Režisér: Gabriel Amantangelo
Programátor: Kacper Kościeński
Výtvarníci: Paweł Mielniczuk, Jakub Knapik
Scenárista: Tomasz Marchewka
Skladatelé: P.T. Adamczyk, Jacek Paciorkowski
-bez slovního hodnocení-
Už dlho ma nič takto nerozbilo. Podľa mňa najlepšia draculovina vôbec.
Prvotina řecké gothic metalové kapely. Moderně znějící nahrávka, která nezapře svou inspiraci v hudbě z přelomu tisíciletí. Stylově jsou blízcí o generaci starším PENUMBRA a podobně jako zmínění Francouzi se nenechávají svazovat žánrovými mantinely.
Je divné použit u tak dřevního stylu jako doom metal přídavné jméno futuristický, ale přesně tohle STRATALITH je. Originální projekt z New Yorku balancuje někde mezi progresivní náladovkou, doomem, industriálem a možná i djentem.
Mathrock z New Yorku, který nepidliká. Spíše přepíná mezi až doomovými hutnými riffy a prog metalovými kvapíky. Zajímavý stylový hybrid, s ostrým zvukem od Kurta Balloua.
Francouzi pokračují v cestě nastolené na minulém albu "Eroded" a znovu servírují svůj specifický pohled na moderní melodický progresivní rock/metal. Osobité kouzlo lehce vychladlo, ale skladby typu "Elevate" mají stále svou sílu.
Style over substance mi u Eggerse a remaku expresionistické klasiky tolik nevadí, hlavně když Jarin za kamerou opět maluje. Větší hřích je, že tahle předfreudiánská balada o překrveném klitorisu a vilném Rumunovi je dost anemická. Pár pohlednic nestačí.
V jednoduchosti je síla. Nikterak komplikovaná, leč skvěle poskládaná doom/post-metalová kolekce. PILLAR OF LIGHT doručili naléhavou, rozervanou a po emoční stránce velmi silně vybavenou desku. Láska na první poslech. Nejlepší skladba: "Infernal Gaze".