Další z řady desek, které představují death metal v tak trochu jiném, méně tradičněji střiženém kabátě. Letošní žánrová přehlídka již stihla představit takových nekonvenčních modelů hned několik. Na mole tak defilovali vyšňořeni lehce extravagantními kousky třeba SLIMELORD, VITRIOL, SPECTRAL VOICE a nebo třeba APPARITION. K těmto reprezentativním věšákům na kreativní haute couture outfity se nedávno přidali i REPLICANT, kteří vydali svojí třetí desku opatřenou sympaticky znějící visačkou "Infinite Mortality". Z výše uvedených sestav mají Američané nejblíže k APPARITION, neb i oni sází na technickou a do určité míry i hůře stravitelnou produkci, nicméně nezapomínají ani na zjemňující přísady v podobě hravých atmosférických odlehčení.

Hned po první položce musíte cítit, odkud vítr vane. Mocně duje z Kanady, konkrétně z Québecu a ještě konkrétněji pak z jeho samotného srdce, tedy Montréalu. Jak všichni dobře víme, už nějaký ten pátek tam hnízdí jedna z nejzásadnějších tech/deathmetalových kapel, která svým neotřelým lámáním rytmů a disonantním skřípěním ovlivnila nespočet sestav, a to bez ohledu na jejich žánrovou příslušnost. Řeč je samozřejmě o GORGUTS. Nicméně nejen inspirací družinou okolo Luca Lemaye jsou REPLICANT živi, své si řeknou i DEMILICH (tahle berlička je docela proslulá v casual recenzích, protože jakmile kapela hraje trochu jinak, obratem se zmiňují tito výjimeční Finové. Nicméně, v tomto případě to je zcela namístě). Pokud budete chtít i jiná, aktuálnější přirovnání, napadají mě třeba AD NAUSEAM nebo ATRAE BILIS. Takže první tvář produkce kvarteta z New Jersey bychom měli, tu komplikovanou, chladnou a "nepříjemně" uskřípanou. Ta další je mnohem přímočařejší a jednodušší. Klasický old school samozřejmě nemůže chybět, na pozadí REPLICANT jednak omílají rutinní "groovy" deathmetalové riffování nebo dokonce tutorial slam (ani jedno z toho mě dvakrát nebaví), ale současně dokážou vyrukovat i s mnohem hrubějšími a monstróznějšími výpady, za které by se nemuseli stydět ani přední reprezentanti cavernous OSDM (a tohle mě naopak dvakrát baví, snad jen škoda, že takových momentů není na "Infinite Mortality" více).

Co se mi na projevu REPLICANT opravu líbí je schopnost zvolnit, sešlápnout brzdu a na rušné dálnici znenadání zařadit jedničku. Vyjít ze špinavé kobky na světlo Boží, nasát čerstvý vzduch a natáhnout se na rozkvetlém palouku. Odlehčit, zabrnkat na atmosférickou notu, dát prostor libějším tónům nebo povolit uzdu hravé baskytaře. Prakticky každá skladba je proložena klidnou mezihrou, která dává posluchači šanci zregenerovat a nabrat síly před další komplexní lekcí disonantní matematiky. Asi nejvíce REPLICANT zjemňují v závěrečné položce "Planet Of Skin", ale ani tady se nedostanou do tak hitových vod, jako se jim podařilo ve skladbě "Caverns Of Insipid Reflection" z předchozí kolekce "Malignant Reality". Musím zmínit i ojedinělý jev v "Acid Mirror", kde Američané zahustí prostor v útočné třetině jako by snad hráli přesilovku šest na tři a v čase 5:09 znenadání vytáhnou zničující pasáž, která připomene počínání jedinečných PORTAL. Druhý takový moment na desce nenajdete.

REPLICANT jsou kapelou mnoha tváří a stejně tak vokalisté, Michael Gonçalves a Itay Keren jsou muži mnoha hlasů. Občas vytáhnou standardní/instantní growling, různé formy odevzdaného jekotu a nejčastěji pak přidušený řev přecházející do suchých/vykřičených koncovek. Inu, i hlasivky hrají u REPLICANT na stejně variabilní notu jako bicí a strunné nástroje.

REPLICANT vyrukovali s pestrou, agresivní a natlakovanou deskou, která však dokáže nabídnout i sametové, na dotek příjemné hrany. Tahle kontrastní formule funguje prakticky po celou hrací dobu. 45 minut je tak akorát, aby vás model "kráska vs zvíře" nepřestal bavit. Zajímavé, GORGUTS hodně inspirované album, které bude bavit širší spektrum žánrových příznivců. Na své si přijdou jak milovníci tradičních hodnot, tak i jedinci, jenž velebí experimentálněji pojaté receptury.