Pryč jsou ty časy, kdy DISBELIEF zněli opravdu originálně. Snad i díky častým změnám sestavy, která kolem zpěváka Karstena Jägera rotovala možná až moc, přišel po sérii silných desek ze začátku tisíciletí značný útlum, jenž vyústil v poněkud bezzubé album "The Symbol of Death" (2017). Němci si sice trochu spravili reputaci následným "The Ground Collapses" (2020), ale i to bylo do jisté míry šablonovité. Nebýt charakteristického Jägerova vokálu, asi by zde už nikdo nehledal tu běsnící a dusící hydru, kterou skupina představovala například na deskách "Shine" (2002) nebo "Spreading the Rage" (2003).

Jako by se ale Němci pokusili najít svou starou formu. Aktuální album "Killing Karma" tak odpálili singlem titulní skladby, která má až neuvěřitelný drive a dávala tušit, že zde se možná více než kdy jindy pojede ve svižnějším deathmetalovém rytmu. A skutečně, i výsledné celé album se hodně tlačí do klasičtější death polohy, ony dunivě surové hardcore postupy už se téměř vytratily, ostatně jako i na předchozích albech. Přesto se alespoň zpočátku zdá, že DISBELIEF nabrali dech a vrhli do své hudby novou dávku vzteklé agrese. Možná to ale byla jen křeč, která předcházela praktickému rozpadu, který nastal po vydání "Killing Karma". Ale o tom až na závěr.

Úvodní skladba se rozjíždí tak trochu nesměle, ale už v její druhé části přijde náležitý tlak, který naznačí, že DISBELIEF po letech opět sáhli k důrazné a ostré šabloně z dob svých prvních alb. Titulní skladba pak oživuje drtivou deathmetalovou podstatu, ze které skupina vzešla, a až překvapuje svou rychlou a agresivní nespoutaností. Možná je to skladba, která se nevyznačuje typickou temnou atmosférou a její svižné tempo tak trochu bojuje proti rezonujícím hrubým riffům. Ale je to model, který se ukazuje velmi funkční a svým způsobem tím DISBELIEF vystupují z vlastního stínu opakování, na které podle mě doplatili na předchozích dvou albech.

V kontrastu s atmosférou odkazující na stará alba se "Killing Karma" nese ve výrazné deathové poloze a především svou energií a rychlostí jde naopak proti dávné minulosti skupiny. Současně ale DISBELIEF nezapomínají na svůj osobitý rukopis, myšleno tím specifické temnější riffování a mnohdy nervně disonantní kytarové stěny. Skladba "Morbid Man" má asi nejvíc oné hutně valivé nálady, díky které si skupina udělala jméno. Na jedné straně tak jako by se vraceli k vyhrocenému dusnu, jež tvořilo jejich specifický rukopis, ale na druhou stranu je až překvapivé, jak se některé skladby obrací k mnohem přívětivější formě koketující až s melodickým death metalem skandinávské školy. Zde přinutí pozvednout obočí již třetí skladba "The Scream that slowly Disapeared", v níž se pro DISBELIEF zcela netypicky objeví i melodické chóry.

Vysvětlení se dostaví ve chvíli, kdy zjistíme, že Karsten si tentokrát pozval vokální hosty. Za výrazným vybočením tak stojí Michelle Darkness z END OF GREEN, jehož vliv třeba i na úvodní skladbu jsem si prvotně ani neuvědomil. Kromě toho se na albu objeví i Joachim "Joschi" Baschin (UNDERTOW). A pro mne jakožto milovníka starých DISBELIEF s Karstenovým kanálním hlasem je poněkud obtížnější tuto skutečnost přijmout. Působí totiž až rušivě a příliš neladí se specifickým soundem, který si skupina celou dobu své existence drží.

Ale rozhodující musí být nakonec síla vlastního materiálu, hudební náplň a především ona nenapodobitelná atmosféra, kterou je skupina pověstná. A zde se to povedlo v první půli alba, bohužel s přibývajícím časem jako by skladby ztrácely drive. Najednou se až příliš propadáme do omšelých tvarů bez energie. A nezachrání to ani celkem vydařená bonusová "Millenium", coververze skladby od KILLING JOKE. Prvotní dobrý pocit z "Killing Karma" pak značně ochladl, když jsem si po něm pustil "Spreading the Rage", album staré 21 let, ale na němž jsou DISBELIEF mnohem autentičtější, a paradoxně zní i víc moderně a nadžánrově díky znatelné sludge složce.

Přesto aktuální album nezaslouží odsudek. Je na něm několik silných okamžiků a ocenit nakonec musím i pokusy o oživení a vystoupení z vlastního stínu, byť se ne úplně povedly. Otázkou na závěr pak je, co bude se skupinou dál, protože po vydání "Killing Karma" Jägera téměř všichni členové opustili. Zabalil to dokonce i basák Jochen Trunk, další zbývající člen staré sestavy. Jägerovi zůstal jen bubeník Timo Claas, pro kterého bylo v řadách DISBELIEF tohle album premiérou. No uvidíme co s tím Karsten udělá. Byla by škoda, aby svůj výrazný vokál poslal do důchodu.