Čas od času je třeba se pověnovat i kapelám, jež dlí hluboko ve sklepních prostorách a jen velmi pomalu se prokopávají na světlo Boží. Za jednou takovou méně známou sestavou si dnes uděláme výlet do rušného Chicaga. Kořeny OSSILEGIUM sahají do roku 2009, kdy kapela začala fungovat ještě pod jménem EMPYREUS. K aktuálnímu přejmenování pak došlo až v roce 2020. Slovo "ossilegium" je ekvivalentem sběru kostí před uložením do kostnice. Netuším, zda Nicholas a Marcin (ano, původem je z polského Tarnówa), dva pilíře OSSILEGIUM, mají ve zkušebně svícen ze stehenní kosti či v komoře lopatku z lopatky, nicméně moc dobře vím, že jednomu typu sběru se přeci jen věnují.

A sice sběru nejrůznějších motivů z notoricky známých zpěvníků, které kdysi definovaly švédskou black/death metalovou kulturu. Jsem přesvědčen, že jejich poličky se musí pod tíhou zásadních záznamů z poloviny devadesátých let doslova a do písmene prohýbat. A určitě na nich nebude ani zrnko prachu, neb musí pracovat v přehrávačích našeho dua snad každý den.

Do jakých vod se OSSILEGIUM ponořili? Na black/death metalovém vzorníku preferují spíše černější odstíny, nicméně stejně tak se nebrání chytlavým polohám. Zvuk rovněž respektuje žánrové standardy, přeci jen však zní současněji než více než třicet let staré kulty typu "The Somberlain" nebo "In The Forest Of The Dreaming Dead". Po této stránce mají OSSILEGIUM blíže k ONE OF NINE, KVAEN, SINIRA, UNHALLOWED a snad nejvíce pak ke Kummererovým THULCANDRA. Stejně tak jako k DISSECTION však Američané vzhlížejí i k UNANIMATED a NECROPHOBIC. To zní jako skvělý výběr, který by měl být zárukou, že o "The Gods Below" se jednou bude mluvit jako o velmi reprezentativním worshipu. Ale bohužel to tak jednoduché nebude.

Velmi podobně jako tito tři výše zmínění kmotři švédského black/death metalu pracují i OSSILEGIUM s velmi širokou škálou výrazových prostředků. Jenže staří kozáci toto kvantum motivů dokázali uchopit, roztřídit a dát mu pevný řád. OSSILEGIUM si ze žánru berou to nejlepší, vyzobávají šťavnaté třešničky a vytrvale lížou koncentrovanou smetanu ze zámeckých dortů, nicméně činí tak namátkově a bez jakéhokoli systému. Při poslechu "The Gods Below" přes vámi defilují skutečně vybrané, na poslech vysoce příjemné motivy, ale bohužel nejsou zasazeny do pevného koncepčního rámce. Nödtveidt, Ramstedt i Bohlin měli stejný stavební materiál (a nadto ho museli nejdříve vymyslet, že ano), a přesto se jim podařilo s lehkostí vytvořit krásně strukturované kompozice nepostrádající hlavu ani patu. OSSILEGIUM s tím po většinu hracího času bojují, jednotlivé dílky skládanky na sebe navazují trochu násilně a nepříliš logicky. První tři skladby kolem vás projedou rychle, slyšíte spoustu známých tónů, ale přesto si z toho v konečném výsledku moc nepamatujete. Čtvrtá položka "Beyond The Clandestine" však zčista jasna přináší obrat o 180 stupňů. OSSILEGIUM se jako mávnutím kouzelného proutku skladatelsky zmátoří a doručí přehledně sestavenou kompozici kombinující feeling "Frozen Kingdom" (THULCANDRA) a "Where Dead Angels Lie" (DISSECTION). A navrch ještě přidají slušivě vygradovaný závěr. Tudy vede cesta.

Black/death metal starého švédského střihu stále žije. Nejen díky matadorům typu NECROPHOBIC, NAGLFAR, SACRAMENTUM a UNANIMATED, ale i jiným, služebně mnohem mladším kapelám, které jeho odkaz neustále udržují při životě. OSSILEGIUM určitě mají potenciál stát se zásadnějším pojmem, leč k tomu bude nutno více zapracovat na skladatelské stránce věci. Třeba tak, jak to nedávno učinili ONE OF NINE nebo UNHALLOWED. Nápady by zatím byly, teď jim ještě vdechnout život.