Po dlouhém období půstu se konečně v západočeském pohraničním teritoriu mohl každý příznivec holdující smrtelného odnoži metalu vydat do jistě svazáckými silami vybudovaného kulturního sálu v malé vísce Starec u Kdyně. Sem totiž s určitou pravidelností zvou místní neznabohové MARTYRIUM CHRISTI spřízněné hudební soubory. Při letošním prvním stání padla volba veskrze na západočeské party. Lze však s potěšením konstatovat, že až na několik málo dalších, se zde sešlo právě to nejlepší, co může tato tvrdě rocková oblast nabídnout.

Jak již bývá u těchto akcí železnou tradicí, začalo se s hodinovým posunem. První se vrhla na podium sušická formace MORTIFILIA. Poslední demo pod názvem „Christ Hunt“ sklízí poměrně slušné ohlasy v hudebních plátcích, ale dnešní představení skupině asi mnoho nových příznivců nezajistí. Muzikálně si samotní hráči pohrávali na rozmezí thrash a death metalu s častými melodičtějšími vsuvkami, ale jejich snažení pohlcovala černá díra – zvuk. Důkazem toho bylo samotné obecenstvo /na první kapelu nezvykle početné/, které se po prvních skladbách přesunulo co nejdále. Snad, aby si zmírnilo utrpení. MORTIFILII může tato skutečnost poměrně mrzet, ale nebyla sama. Bohužel, ani druhá v pořadí, stříbrská partička ANIMAL HATE, si nedokázala pohlídat lepší zvukovou kulisu. Domácí příznivci byli především zvědaví, jakým směrem se skupina začala ubírat po angažování kytaristy Petra Hlavenky /SUGGESTOR/. Můžu předem prozradit, že pocity byly velmi rozporuplné právě díky zmiňovanému handicapu. Hutná porce deathmetalové nálože hnané dopředu automatickým bubeníkem /další mínus, kterou se však kluci snaží odstranit/ nemohla proto patřičně vyniknout. Potemnělým sálem se rozléhaly především Hlavenkovy hlasové projevy a kytarové vychytávky. Ostatní nástroje včetně sólového zpěvu Jiřího Růžičky trpěly jakousi rozplizlostí. Snad příště. Potěšením může být zpráva, že v létě se chystají do studia ke zplození dlouhohrajícího počinu.

Black metalovou stálicí a velmi pracovitou formací jsou Volynští AVENGER. Manager MARTYRIUM CHRISTI - Beherit nemohl rozpis kapel zvolit lépe. Trojice totiž řádně přiložila pod uhasínající kotel a mocným plamenem rozpálila všechny kolem. S přehledem přednášela jednu skladbu za druhou. Absolutorium zaslouží především zpívající bubeník Honza Kapák, jehož výkon zdatně doplňoval a vokálně podporoval Petr „Rámus“ Mecák. Nikterak složité skladby a především znalost repertoáru konečně zvedla popíjející týpky od kelímkáčů a udržela jejich pozornost až do závěrečného tonu. Nezbytností bylo pozvání na vždy výborný Open Hell fest pořádaný v letním období právě AVENGER.

O skutečnosti, že se MARTYRIUM CHRISTI probudili ze zimního spánku k nevídané pohodě potvrdili jedním z nejlepších vystoupení, jež jsem měl možnost kdy shlédnout. Samotný fakt, že skupina drží stále pohromadě i přes veškeré nepříznivé skutečnosti, kterými se jeví především vzdálenost jednotlivých členů od sebe, je sám o sobě obdivuhodný. Jak bylo vidět, a především slyšet, tato překážka pekelnou smečku spíše zoceluje. Začali přesně, jak je známe. Temný sál a pro dnešní večer poněkud zkrácené intro z jejich debutového alba „Reward“. Pak už cíleně zaměřené tony jako jaderné hlavice rozrážely zakouřené prostory sálu a nedaly nikomu možnost uniknout, ani se před nimi ukrýt. Drtily vše. Lídr Karel „Tomajda“ Tomášek je už svým zjevem démonická a charismatická postava, která se pro určitý okruh fanoušků může stát doslova kultem. Z jeho hrdla se dral srozumitelný murmur, v mnoha partiích umně doplňovaný ze strany dalších dvou patriotů Chozeho a Petra Kalčíka. Brilantní sehranost celé čtveřice jenom podtrhovala bicí souprava ovládaná jedním z nejlepších českých bicmenů Martinem „Lácou“ Krčem. V repertoáru nemohly být opomenuty především hitovými ambicemi opředené songy „Crucifixion“ a „You Bastards“. I ostatní songy měly překvapivě vybroušenou zvukovou kulisu, která neměla do ideálu nutného pro tento druh hudby daleko. Zvuku byla ubrána intenzita a naopak dodána jednotlivým nástrojům údernost a hutnost. Pohlídání zvukové stránky byla především zásluha samotných muzikantů, a tak nezbývá ostatním kapelám nic jiného, než se s tohoto přístupu poučit. Nelze se ani divit, že bouřlivý ohlas MARTYRIUM CHRISTI po končení své produkce neuneslo a nechalo se vyprovokovat k nezvyklému přídavku. Závěrečné doporučení: vyražte na tuto Kdyňskou hordu a budete spokojeni. Dostanete pořádnou porci antikřesťanského death metalu!!! Budete zasaženi křížem přesně do srdce!!
Patřičně kvalitní oddych nám obstaral dle mého názoru velmi nedoceněný COWARD. Již léta produkuje výbornou a zdaleka ne jenom pro posluchače death metalu založenou muziku. Přes personální rošády v posledním období se ustálila ve staronové sestavě Martin – kytara, Pavel – bicí, Moula – kytara, zpěv a Lapáček - basa. Škoda jen , že již chybějí klávesové party. V loňském roce vyvrhli čtyřskladbové mini „Shadows in the Souls“, které je mimochodem celé volné ke stáhnutí na internetových stránkách kapely. COWARD pilně procestovali snad každé zákoutí naší republiky, a tak každý ví, že muzika je založena především na Martinově excelentní kytarové hře a nápadech a nezaměnitelném Moulově zpěvu. Tím nechci nikterak opovrhovat výkony ostatních, bez jejichž profesionálního přístupu by se skvělá hudební mozaika poskládala velmi těžko. Z produkce v dnešním představení bylo cítit ovlivnění hardcoreovými prvky. Z poslechu a celkové atmosféry vyznívalo určité přitvrzení, což se projevilo i ve skladbě „The Immortal“ z dlouhohrající desky „ The Gate of Immortality“. Požitkem je již pouhé pozorování samotných aktérů, kteří si hraní doslova labužnicky užívají a svými pozitivními tony ovlivňují celé okolí. Po produkci COWARDu jste i v ranních hodinách svěží a dobře naladěni.

Rozloučení z akcí si vzala na svá bedra PODEGRA. Sami členové nazývají své umění komickým grind corem, což samo o sobě dokládá, že veškeré dění bere čtveřice s ohromným nadhledem. Již složení jednotlivých instrumentů v poměru kytara Chulio (na fotografii), Martin - bicí a 3 zpěvy /Cíco – ničivý growling, Tomáš – hrdelní výkřiky a Chulio – prasečí ryk alá MACABRE, či Cartmen ze South parku/ mnohé napovídá. S hudební náplní se hošani opravdu nemazlí, ale nechápejte má slova negativně. Ing. Chulio si s kytarou rozumí báječně, úprkovou rychlost udržuje s přehledem nenápadný bicmen i v těch nejvypjatějších skladbách. Jednoduché, ale úderné minutovky podpořené pódiovým šoumenstvím všech členů /bohužel bez tradičních zdravotnických oblečků/ bavili po celou produkci. Značně podroušené publikum zaujal především Impetigácký cover. PODEGRA se dokonce dočkala zběsilého stagedivingu z řad nejvěrnějších.
Nutno konstatovat, že až na notně pokročilou hodinu ranní, kdy dokončila své snažení poslední kapela se akce náramně vydařila. A nedošlo ani k žádné bitce, jak je zde prakticky tradicí, takže újma byla pouze finanční a jaterní.