NAILS - Every Bridge Burning
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, talk a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Není tomu ani rok od poslední válečné výpravy do bájné Středozemě. Jen jedna zima uběhla a skupina výstředních dobrodruhů vydává své druhé album z až příliš známého prostředí. Opět je slyšet mohutný válečný řev z tisíce skřetích hrdel snažících se přehlušit jemný hlásek elfí víly. Opět jsou slyšet bubny Morie a řinčení zbraní. Jinými slovy BATTLELORE vydali další várku fantasy nářezu. To by samo o sobě mohlo vypovídat o značné skladatelské potenci… ale.
Ale ten, kdo slyšel album předchozí, zde po celou dobu zažívá deja-vu (že by chyba v matrixu?). Nicméně asi ne všichni počin předchozí slyšeli, tak by si hudba v podání BATTLELORE jisté přiblížení zasloužila. Inu, představte si jednoduchý kytarový rif, pořádně nabroušený, ne příliš nápaditý, ale o to syrovější, hraný dostatečně rychle a pochopitelně s rychlým a hutným rytmickým doprovodem. Když tento hudební motiv doplníte o rytmický, nakřáplý skřetí zpěv, tak máme jednu část hudební složky, tu větší. Druhá část těží jakoby z druhého extrému. Představte si nenáročné klavírní téma v popředí středně tempého rytmu, vkusnou melodii doplněnou o ženský zpěv, snažící se vyvolat dojem elfí víly (ouha…).
Tyto dvě části jsou pak po různu promíchány a doplněny o různé syntetizátorové vychytávky a to je v podstatě všechno. Dovolím si zde citovat klasika (neboli sebe v recenzi na minulé album): „Dalo by se mluvit o pěkném kontrastu, jenže přechody mezi jednotlivými pasážemi jsou mnohdy příliš ostré, působící až křečovitě. Hudební motivy se sice prolínají, ale melodický doprovod se hned ztratí pod salvou kytarových řezníků. Postrádám zde harmonii, logickou návaznost, i když klávesy zachraňují co se dá. Ani příliš velká instrumentální nápaditost se pod salvou všemožných zvuků nenachází, chybí mi tam nosný motiv, který by byl dále rozvíjen.“ To co platilo pro album předchozí, platí bez výhrad i pro nové. Nicméně na „...Where The Shadows Lie“ se i tak daly najít dvě až tři chytlavější skladby, „Sword´s Song“ se celý utápí v nevýrazné šedi. Stále to samé dokola. Kladu si otázku, zda má tohle smysl, zda by nebylo vhodnější na novém materiálu pracovat déle ?
Booklet je opět ozdoben obrázkem od Teda Nasmithe a hudebníci si opět navlékli masky tvorečků z Tolkienova světa. Posledně to bylo alespoň zajímavě ztvárněné, nyní mě nenapadá jiné slovo než kýč. O textech se nemá smysl rozepisovat, přečtěte si „Návrat Krále“. „Sword´s Song“ je v hudbě BATTLELORE krok zpět, přinejlepším přešlapování na místě. Vyskytne-li se někde pěkné klavírní či akustické téma, je hned zadupáno do země monotónními rify. Ani jeden ze zpěváků se do svého projevu nesnaží dát trochu emocí, povzbudit skomírající atmosféru. Jde o padesát minut veskrze nudného poslechu. Kdyby si tuto hudbu přeci jenom někdo chtěl poslechnout, doporučuji album předchozí, neb je přeci jenom nápaditější.
4 / 10
Kaisa Jouhki
- zpěv
Patrik Mennander
- zpěv
Jyri Vahvanen
- kytara
Jussi Rautio
- kytara
Maria
- klávesy,flétna
Miika Kokkola
- basa
Henri Vahvanen
- bicí
1. Sons Of Riddermark
2. Sword's Song
3. The Mark Of The Bear
4. Buccaneers Inn
5. Attack Of The Orcs
6. Dragonslayer
7. Khazad-Dűm pt. 2 (Silent Caverns)
8. Horns Of Gondor
9. The War Of Wrath
10. Forked Height
11. Starlight Kingdom
12. The Curse Of The Kings (bonus)
Sword´s Song (2003)
...Where The Shadows Lie (2002)
Dark Fantasy (promo) (2000)
Warrior's Tale (promo) (1999)
Vydáno: 2003
Vydavatel: Napalm Records
Stopáž: 46:42
Produkce: Miitri Aaltonen
Studio: Music Bros-Studios
-bez slovního hodnocení-
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, talk a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Další alternativa pro příznivce BORKNAGAR je tato parta z Rocky Mountain. Sice nic převratného, ale jízda je to patřičně ostrá i melodická, plná hezkých momentů a přesvědčivé instrumentace. I střídání growlingu a čistého vokálu je namixováno s přehledem.
Páni muzikanti, hoďte tam něco svižného a veselého, kytary ať závodí s klávesami. Dobré, to je ono. Trochu kýčovité jak ti Taliáni STAMINA. A kdo je ten starý pěvec v novém čepci? Ale, nebyl on u ROYAL HUNT? Dobře jste to skloubili, radost poslechnout.
V pátek nás čeká masivní exploze v podobě novinky německých kanonýrů, to se cítím oprávněn tvrdit už na základě luxusního čtyřpísňového EP, které obsahuje ten nejlepší melodický black / death s hnilobným pachem obinadel a lidského masa. Fans do haptáku!
A jsou zpět. Po dekádě odmlky. Opět rozjuchaní, lehce infantilní, ale hlavně maximálně kreativní a hraví. Deska, u které se prostě nejde nepohupovat do rytmu. Je v tom nezbedná nakažlivost.
Řecký instrumentální postrock, jenž koketuje s blackgazem, ambientem i cinematickou hudbou, který se nebojí ani klávesových ploch a piana. Fascinující vizuál skvěle odráží znepokojivost a melancholičnost jejich hudby.
Další španělský příspěvek do už nyní bohaté nadílky výborných doom metalových nahrávek letošního roku. „Espectres“ je klasický, dřevní a čistý doom, přesto stále velmi emotivní a prodchnutý krásně ponurou atmosférou.