OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
SHITBRAINS - Starý Plzenec, Chodba - 23. června 2024
Po deváté vyjíždím v neděli z Oravské Polhory s tím, že koncert SHITBRAINS z Los Angeles a SKIPLIFE odevšad ve Starém Plzenci naprosto v pohodě stíhám. Protože koncerty dvou kapel, které dohromady hrají ani ne půl hodiny rozhodně nezačínají v šest hodin. Chyba. V šest hodin tedy nezačínají, ale v půl sedmé už ano. Takže na mobilu svítí 18:20 a já se právě nacházím po celodenní cestě na porcelánovém trůně a zjišťuji, že SKIPLIFE mají výkop za deset minut. V 18:25 jsem za volantem a v 18:43 parkuji ve Starém Plzenci. A co myslíte, stihnul jsem SKIPLIFE? Cože hrají? Powerviolence. Takže je to jasné. Asi o třicet sekund nestihl. Pech.
Tak snad bude set SHITBRAINS náplastí na tohle bebí. Dvojice Anthony a Emi z města andělů si minulý rok zcela podmanila Obscene Extreme. Vydali společné splitko s CONTROLLES EXISTENCE pod Wise Grind Records a toto pouto stvrdili i společným turné, jehož součástí byl i nejextrémnější festival světa. Kdyby se na Obscenu rozdávaly ceny sympatie, tak nebudou mít konkurenci. A tady na chodbě ke zkušebně kapel LILIXELBE a HYACINTH to není jiné. Před koncertem jsem upozorněn, že ucpávky jsou nutnost. SKIPLIFE zkoušeli odolnost okolních okenních tabulek a prý vydržely jen tak tak. O tom může svědčit i jeden ze PAčkových repráků, který evidentně potřebuje výměnu. Naštěstí vedle ve zkušebně se zrovna jeden válí a tak se může vykopnout.
Koncert je intenzivní. Kolotoč, ve kterém si nejste jistí, jestli vám hlavu drtí powerviolence nebo grindcore. A vlastně je to jedno. SHITBRAINS - to jsou neustálé změny tempa, přímo hromada nápadů a hodně pestrý kaleidoskop naklepaných riffů a stopek. Fascinuje mě Anthony, který za bicími vypadá jako chobotnice v epileptickém záchvatu a ještě při tom stíhá intenzivně řvát do mikrofonu. V jeho hře je nekonečná porce temperamentu. Při hraní občas vyplázne jazyk a vy nevíte, jestli to dělá schválně nebo v rámci soustředění na to všechno, co musí zvládnout. Chvíli vypadá jako labrador, který kouká z okénka jedoucího auta. Jazyk plazí i Emi a i ona při tom vypadá plně zaměstnaně kytarou a vokálem. Před koncem děkuje lidem co přišli a vypadá dojatě. Dost podobně působila i před rokem na Obscenu a pro mě je to velmi silný moment. Skupina z Los Angeles hraje na chodbě noname budovy někde ve Starém Plzenci a cedí emoce, jaké rozhodně nezažijete ani v O2 Aréně. Koncert trvá snad patnáct minut a pak následuje vydupaný přídavek. Po všech stránkách dokonalé. Chodba koncerty rulez.
Fotografie: RIP
SHITBRAINS
SHITBRAINS
SHITBRAINS
SHITBRAINS
SHITBRAINS
SHITBRAINS
SHITBRAINS
SHITBRAINS
SHITBRAINS
SHITBRAINS
SHITBRAINS
SHITBRAINS
SHITBRAINS
SHITBRAINS
SHITBRAINS
SHITBRAINS
SHITBRAINS
SHITBRAINS
SHITBRAINS
SHITBRAINS
SHITBRAINS
SHITBRAINS
SHITBRAINS
SHITBRAINS
SHITBRAINS
SHITBRAINS
SHITBRAINS
SHITBRAINS
Diskuse: zatím žádná - buďte první
MŮRA - Needle Cathedral
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
SILO - Druhá řada
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
CYANIDE GRENADE - Cannibal Era
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
MANY EYES - The Light Age
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
American Primeval
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
FU MANCHU - The Return Of Tomorrow
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.