Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Po deváté vyjíždím v neděli z Oravské Polhory s tím, že koncert SHITBRAINS z Los Angeles a SKIPLIFE odevšad ve Starém Plzenci naprosto v pohodě stíhám. Protože koncerty dvou kapel, které dohromady hrají ani ne půl hodiny rozhodně nezačínají v šest hodin. Chyba. V šest hodin tedy nezačínají, ale v půl sedmé už ano. Takže na mobilu svítí 18:20 a já se právě nacházím po celodenní cestě na porcelánovém trůně a zjišťuji, že SKIPLIFE mají výkop za deset minut. V 18:25 jsem za volantem a v 18:43 parkuji ve Starém Plzenci. A co myslíte, stihnul jsem SKIPLIFE? Cože hrají? Powerviolence. Takže je to jasné. Asi o třicet sekund nestihl. Pech.
Tak snad bude set SHITBRAINS náplastí na tohle bebí. Dvojice Anthony a Emi z města andělů si minulý rok zcela podmanila Obscene Extreme. Vydali společné splitko s CONTROLLES EXISTENCE pod Wise Grind Records a toto pouto stvrdili i společným turné, jehož součástí byl i nejextrémnější festival světa. Kdyby se na Obscenu rozdávaly ceny sympatie, tak nebudou mít konkurenci. A tady na chodbě ke zkušebně kapel LILIXELBE a HYACINTH to není jiné. Před koncertem jsem upozorněn, že ucpávky jsou nutnost. SKIPLIFE zkoušeli odolnost okolních okenních tabulek a prý vydržely jen tak tak. O tom může svědčit i jeden ze PAčkových repráků, který evidentně potřebuje výměnu. Naštěstí vedle ve zkušebně se zrovna jeden válí a tak se může vykopnout.
Koncert je intenzivní. Kolotoč, ve kterém si nejste jistí, jestli vám hlavu drtí powerviolence nebo grindcore. A vlastně je to jedno. SHITBRAINS - to jsou neustálé změny tempa, přímo hromada nápadů a hodně pestrý kaleidoskop naklepaných riffů a stopek. Fascinuje mě Anthony, který za bicími vypadá jako chobotnice v epileptickém záchvatu a ještě při tom stíhá intenzivně řvát do mikrofonu. V jeho hře je nekonečná porce temperamentu. Při hraní občas vyplázne jazyk a vy nevíte, jestli to dělá schválně nebo v rámci soustředění na to všechno, co musí zvládnout. Chvíli vypadá jako labrador, který kouká z okénka jedoucího auta. Jazyk plazí i Emi a i ona při tom vypadá plně zaměstnaně kytarou a vokálem. Před koncem děkuje lidem co přišli a vypadá dojatě. Dost podobně působila i před rokem na Obscenu a pro mě je to velmi silný moment. Skupina z Los Angeles hraje na chodbě noname budovy někde ve Starém Plzenci a cedí emoce, jaké rozhodně nezažijete ani v O2 Aréně. Koncert trvá snad patnáct minut a pak následuje vydupaný přídavek. Po všech stránkách dokonalé. Chodba koncerty rulez.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.
Koncepčný album, zaujímaví hostia (Ian Anderson z JETHRO TULL, Joey Tempest z... EUROPE?!), návrat growlingu(!), orchester, hammondy, moogy a mellotron, obal od Travisa Smitha a veľa paragrafov. Čo sa môže pokaziť? Podľa prvých posluchov sa zdá, že nič!
Veľmi zmysluplný a silný návrat. Umné nadviazanie na to najlepšie z ich tvorby (prvé tri albumy) a skvelý výber speváčky. Zaslúžený obrovský úspech.
