OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Málokterý hudebník vyroste za pouhé čtyři roky tak moc jako Jacob Björnfot. Jeho one-man projekt KVAEN vydal svoji prvotinu "Funeral Pyre" na křídlech obskurní stáje Black Lion Records a hleďme, dnes už čerpá tučné tantiémy u velkého "mainstreamového" labelu Metal Blade. Už debutová deska ukázala velmi slušný potenciál, dva roky stará "The Great Below" pak doslova rozrazila dveře do nejlepší tradiční skandinávské black/deathmetalové společnosti. Podobně jako kdysi Steffen Kummerer (THULCANDRA) navazuje i Jacob Björnfot na časem prověřené normy švédské školy poloviny devadesátých let, cituje z ní ty nejlepší kapitoly a ty následně upravuje k obrazu svému. Oba dva zmínění pánové jsou zruční skladatelé, Steffen se drží převážně Nödtveidtova rukopisu, Jacobovy zdroje inspirace pak přeci jen disponují širším záběrem.
Jacob Björnfot není typem skladatele, který si ve svém pokojíku hraje úplně sám, rád si na své desky zve početnější zástup hostů. Už na debutu působili například hned čtyři různí bubeníci a nadto se přidal i kmotr skandinávské black/death metalové kytary, Sebastian Ramstedt (NECROPHOBIC, IN APHELION). Na "The Great Below" bylo ještě veseleji, kytarovými úryvky přispěly i takové persony jako Mike Wead (KING DIAMOND) nebo Jeff Loomis (NEVERMORE, ARCH ENEMY etc...), zpěv pak obohatil Mathias Lillmåns (...AND OCEANS, FINNTROLL etc...) a opět nechyběl náš starý známý Sebastian Ramstedt. Výsledkem byla barevná, vysoce návyková kolekce, která katapultovala jméno KVAEN do popředí zájmu širších mas. Letos je tomu podobně, vychází "The Formless Fires" a v kolonce "hosté" je opět živo. Samozřejmě nechybí náš Sebík, to je jasné, když hostuje ve skladbě "Traverse The Nether", ze které ale odkaz NECROPHOBIC zrovna dvakrát nedýchá (stejně tomu bylo i na předchozím záznamu, kde se Ramstedt objevil v pro sebe netypickém vikingském pochoďáku "Ensamvarg"). Jinak je ovšem vliv stockholmské black/deathmetalové ikony výrazný, nebojím se konstatovat, že současní NECROPHOBIC jsou pro KVAEN tím nejzásadnějším vzorem. Na horkou stoličku pak usedl Fredrik Andersson, notoricky to známý bubeník, jenž byl/je členem sestav A CANOROUS QUINTET, AMON AMARTH, THIS ENDING a celé řady dalších.
Kam se KVAEN za ty dva roky posunuli? Trochu naostřili hrany (ale přesto jim zmizel ten jedovatě-studený dotek NAGLFAR) a současně se posunuli k ještě více srozumitelným jasně a přehledně strukturovaným skladbám, navíc osazeným refrény, které působí hned na první dobrou. Prakticky každá položka z tracklistu se něčím odlišuje, ale v konečném výsledku působí stejně návykově. Pro největší hit se musíme vydat na šestou pozici, kde hnízdí "De Dödas Sang", chytlavá a melodiemi prošpikovaná skladba, regulérní blackový hevík. Po umytí warpaintu na vás vykoukne dobromyslná švejkovská tvářička a pod nebezpečnou mikinou DISSECTION se ukrývá seprané tričko IRON MAIDEN. Je to jako by se DARK TRANQUILLITY v období "Damage Done" najednou rozhodli hrát black metal. Jinou zajímavou, pro KVAEN ne úplně charakteristickou skladbou, je pochoďák "Tornets Sang", který v pomalejších skočných pasážích připomene "Now, Diabolical" do té míry, že čekáte až se objeví Satyr a zamručí "Dragon wings - crooked horns". Ale nestane se tak, neb refrén je opět střižený dle norem KVAEN, tedy výrazný a melodický. Pokud bychom naopak chtěli hledat přirovnání méně překvapivé, vyrazíme za epickou "The Ancient Gods", rozmáchlou to skladbou, která navazuje na nejlepší tradice současných NECROPHOBIC (viz delší kompozice od alba "Mark Of The Necrogram" výše).
I třetí deska KVAEN se velice dobře poslouchá. Jelikož těžíme z devadesátkového švédského black/death metalu (i když ho oblékáme do současnějšího, modernějšího blackového hávu) a chceme klást důraz na tradiční hodnoty, jednoduše nemůžeme objevit Ameriku. Některé motivy jsou sice otřepané, nicméně pod rukama Jacoba Björnfota fungují stále spolehlivě. Pan skladatel naštěstí ví, kdy už je toho trochu moc a je třeba přeladit na jinou, poněkud čerstvější notu. I přesto předpokládám, že pro některé z vás to už bude trochu moc a budete novou kolekci KVAEN považovat za překombinovanou, příliš košatou a zbytečně pompézní.
"The Formless Fires" je našlapané, energické dílo splňující vysoké standardy jak po instrumentální, tak skladatelské stránce. Ostrý, ale zároveň hitový melodický black metal určený pro širší posluchačskou obec. Jsem si jistý, že takhle kolekce zvýrazní jméno KVAEN na žánrové mapě ještě o něco více, než učinil přelomový předchůdce "The Great Below".
"The Formless Fires" je našlapané, energické dílo splňující vysoké standardy jak po instrumentální, tak skladatelské stránce. Ostrý, ale zároveň hitový melodický black metal určený pro širší posluchačskou obec. Jsem si jistý, že takhle kolekce zvýrazní jméno KVAEN na žánrové mapě ještě o něco více, než učinil přelomový předchůdce "The Great Below".
7,5 / 10
Jacob Björnfot
- zpěv, kytara, baskytara, klávesy
hosté
Fredrik Andersson
- bicí
Sebastian Ramstedt
- kytara
1. The Formless Fires
[video]
2. Traverse The Nether
3. Tornets Sång
4. The Ancient Gods
[video]
5. Basilisk
6. De Dödas Sång
7. The Perpetual Darkness
8. The Wings Of Death
The Formless Fires (2024)
The Great Below (2022)
The Funeral Pyre (2020)
Datum vydání: Pátek, 21. června 2024
Vydavatel: Metal Blade Records
Stopáž: 39:18
-bez slovního hodnocení-
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.