Po Dalasově nadílce pojmenované "hard / heavy / hair" bych možná měl tento článek nadepsat jako "prog / hard / stoner", ale budu pokračovat v tradici názvů článků z minulého roku ALBOVÁ NADÍLKA - Retro blok 2023 a ALBOVÁ NADÍLKA - Retro blok 2023 podruhé. Označení retro je univerzální a ne vše o čem hodlám psát se vejde do jednoduchých škatulek, vše ale bude mít minimálně nádech retra či silné vazby na hudební minulost. Hned ze začátku roku se urodilo hodně desek spadajících do této kategorie. Navíc to byly počiny, které se mi cyklicky vracely do poslechové fronty. A důvody k tomu jsou jediné, logicky má nárok na opakování jen to co zaujme. A přestože jsem chtěl zmapovat větší část první poloviny roku 2024, nakonec se do článku vešly jen alba z ledna a února. Sám jsem to před sepsáním nečekal. Ale prostě mi to nedalo a nedokázal jsem něco vynechat. Takže pokračování z dalších měsíců snad bude brzy, zajímavých desek mám v záloze ještě dost.

Oproti minulým článkům už se nebudu vracet do minulých let a půjdeme hezky rovnou na rok 2024. A porcovat budeme přiměřeně, čtyři kousky na jeden článek myslím stačí. Po profesorském progrockovém projektu EMERALD CITY COUNCIL si zaslouží připomenout jméno Steve Riley. Bubeník L.A. GUNS navždy opustil svou stoličku dva měsíce předtím, než stihlo vyjít jeho album "The Dark Horse", které sice na Spotify visí pod hlavičkou L.A. GUNS, ale oficiálně muselo kvůli sporům s ostatními bývalými členy dostat nálepku RILEY'S L.A. GUNS. Stoner/progrockoví BIG SCENIC NOWHERE jsou z mého pohledu asi tím nejlepším z daného výběru. Desky "The Waydown" se poslední měsíce nedokážu nabažit. No a je tu ještě další stoner rock se silným přídavkem psychedelie v podání Italů RHINO, jejichž album "Human Farm" je cíleně a programově laděné do retra už i produkčním zpracováním.

PS: Jednodušší a stručnější formát článku je přizpůsoben nové verzi METALOPOLIS, vše podstatné o jednotlivých albech najdete po rozkliknutí odkazu "Další informace", který najdete pod recenzí každého alba u informací o vydavateli a datu vydání. Takže pokud si chcete poslechnout skladby, zhlédnout případná videa či hodnotit, neváhejte.

EMERALD CITY COUNCIL - Motion Carries

Když založí progrockovou skupinu profesor hudby z Arkansaské univerzity, asi bude každému jasné, že by to mělo mít určitou úroveň. A jelikož si Brent Bristow, tento saxofonista a klávesák, k sobě dokázal najít partu zkušených a především instrumentálně vybavených společníků, není jeho debut žádným dílem začátečníků. A když k tomu přidáme i často neotřele znějící saxofon plus příjemný a profi hlas zpěváka Jakea Livgrena (PROTO-KAW), máme tu dílo se silnou výrazovou aurou. Ale rozhodující na výsledek je samozřejmě především hudební obsah, kde už to není tak jednoznačné, neboť Bristow není až tak kreativní a často se dostává do pouhého přehrávání klasických rejstříků. Na něco neotřelého je potřeba si trpělivě počkat. A dočkáme se v podobě například hravých kytarových sól či zmíněných saxofonových kreací. A po emotivní stránce je asi nejsilnější balada "Mortal Game", pokud se tedy srovnáte s tím pocitem již dříve slyšeného.

Ale z nahrávky je jasně cítit, že jejím účelem bylo zůstat pevně v tradičním pojetí progrockové historie. Skupina nehledá nic nového a hraje si s klasickým přístupem. Například z "Noisy Talking" jako bych cílil i příjemný závan DEEP PURPLE. Je znát, že materiál vznikal delší dobu a byl tak náležitě vypiplán. Na druhou stranu, právě z tohoto důvodu by se dalo očekávat, že bude dotažený a perfektně zaranžovaný. Většinu času to tak skutečně je, opravdu jen občasně trochu zabolí příliš banální nebo řekněme prvoplánové motivy. Jako by si to někdy pánové tak trochu zjednodušili, nebo je to výsledek zřetelné snahy držet se tradičních melodických motivů. To je příklad úvodní "Realize I - Escape from the Ancient", která je tak šablonovitá a nepůvodní, že ji raději přeskakuji. Ale vrcholná dvacetiminutová "Platforms of Illusion" je eposem plným vývoje, pestrých proměn a nádherných aranží, zde se EMERALD CITY COUNCIL předvádí ve skvělé formě a místy jako by se blížili kvalitě, kterou vystřihli třeba takoví PALLAS na svém posledním albu "The Messenger". Takže rozhodně je proč se s "Motion Carries" seznámit.

Melodic Revolution Records / 19. ledna 2024 / Další informace

RILEY'S L.A. GUNS - The Dark Horse

Steve Riley by v den vydání "The Dark Horse" oslavil 68. narozeniny. Zemřel však dva měsíce před tímto datem. Deska tak tvoří pomyslný pomníček a představuje poslední jeho snahu o oživení staré slávy L.A. GUNS, kterou Riley kdysi zažil po přestupu z možná ještě známějších WASP. Současně je to po vleklých sporech s bývalými spoluhráči a nutnosti své L.A. GUNS doplnit o odlišující slůvko RILEY'S i důkaz smysluplnosti jeho počínání. Album je totiž příjemnou připomínkou starých časů a rozhodně se dá považovat za důstojné zakončení Rileyovy hudební kariéry. I díky přispění kytaristy Scotta Griffina a basáka Kelly Nickelsona je zde několik vydařených skladeb, třeba hned úvodní "Overdrive", která má slušný drive a staré hardrockové časy se v ní zrcadlí vkusně a s melodickou přímočarostí si jde pro své fanoušky. Je ale dost složité tuhle desku jako celek nějak příliš vychvalovat, hodně času si totiž užijeme jen poněkud zašedlou kulisu, za kterou není dostatek energie ani silnější hitový potenciál. Ale netroufl bych si materiál ani nějak striktně odsoudit. Stále tam ta jiskra starých časů je. A tak je "The Dark Horse" v podstatě solidním kouskem glam/hardrockové klasiky, při které mohou fanoušci zavzpomínat a rozloučit se s bubeníkem Stevem Rileyem.

Golden Robot Records / 22. ledna 2024 / Další informace

BIG SCENIC NOWHERE - The Waydown

BIG SCENIC NOWHERE tvoří zkušení hudebníci například z klasiků desert rocku FU MANCHU nebo MOS GENERATOR. A jejich pojetí progresivního stoner rocku mi doslova učarovalo. Má v sobě totiž nádhernou melodickou duši, kolem které skupina obepíná masivní i kostnaté tělo plné stoner syrovosti, ale především progresivní a z velké části až laskavé psychedelie. Ne, není to protimluv. BIG SCENIC NOWHERE to prostě umí, jejich hudba je plná nádherně mrazivých melodií a psychedelický větřík nás odnese až kamsi na LSD obláček sedmdesátých let minulého století. Ale přestože se zde obracíme proti proudu času, jsou ony historické vlivy uchopeny citlivým současným přístupem a album "The Waydown" tak s plnou parádou zapadne i do dnešní progresivnější větve stoner rockové nové vlny. A mimochodem, za klasiky tohoto žánru a současně i členy aktuálního obrození jde považovat výše jmenované FU MANCHU, kteří mají na kontě novou desku "The Return Of Tomorrow" plnou odkazů na starý desert rock. No a samozřejmě se tu nabízí připomenout i samotné KYUSS. Ale k těm mají BIG SCENIC NOWHERE celkem daleko. Jejich hudba totiž není tak temná, ale ve výsledku mnohem optimističtější. Stoner složka je hodně tlumena přívětivými melodiemi a vzdušnou psychedelií.

Sotva čtyřicet minut hudební lahůdky uplyne hodně rychle i díky pestrosti, kterou album nabízí. Jsou zde ostře řezané pasáže i lehké náladovky nepopírající znatelný vliv PINK FLOYD. Například u takové "Summer Teeth" to prostě přeslechnout nejde. Navíc si BIG SCENIC NOWHERE dovolili vytáhnout na světlo a skvěle odprezentovat cover skladby “Sara Smile” od HALL & OATES, což bylo duo, které se v sedmdesátých a osmdesátých letech minulého století prosadilo kombinací rockové hudby s R&B. Když přidáme ještě jméno Per Wiberg (OPETH, SPIRITUAL BEGGARS), který si zahostoval na klávesy ve skladbách "100" a "Summer Teeth", nezbývá než spokojeně zamlaskat a pustit tu laskominu dvakrát dokola. Já to tak aspoň dělám.

Heavy Psych Sounds / 2. února 2024 / Další informace

RHINO - Human Farm

Italové RHINO si na rozjezdu alba "Human Farm" dali evidentně záležet. Úvodní "Agony & Madness" je stoner rock/metalová skladba s aranží plnou vývoje a působivou náladou. A byť se můžeme bavit o tom, že postupujícím časem je album stále více svázáno v tradicí a brodí se až po krk v rašelině minulého století, je na něm z pohledu retro fanouška vše podstatné. Těžký odér původních doomových postupů, masivní stoner rytmy, vlekle se vyvíjející rockové neurózy i trocha odlehčené uvolněnosti. Skupina přechází od uklidňujících motivů až po impulzivní a dravé postupy. Současně se ale dá vypozorovat i silný sklon k psychedelii, čímž dostává album na mnohých místech opravdu mrazivou atmosféru. Zdá se, že RHINO si dali velkou práci s tím, aby jejich album znělo hodně retro. Podobně jako na předchozí desce "The Law Of Purity" je totiž přítomna jistá zvuková zahulenost a dráždivá rezonance v drnčivých riffech. Tato snaha dospěla až tak daleko, že bychom si klidně mohli myslet, že posloucháme nějaké zapomenuté album z osmdesátých let minulého století od souputníků BLACK SABBATH, KYUSS či CANDLEMASS. A proč vlastně ne, když to není vůbec špatné.

Argonauta Records / 23. února 2024 / Další informace