Dá se říct, že co se týče března 2024, byl náš redakční tým plodný. Takže to hlavní a podstatné dostalo své samostatné recenze, ať už to byli slovutní JUDAS PRIEST nebo třeba NECROPHOBIC, BRODEQUIN, DÖDSRIT či slušně hodnocený BRUCE DICKINSON. I hodně dalších desek je zrecenzováno, přesto zůstalo nepopsáno několik počinů, které by si to zasloužily, třeba další deska Tunisanů MYRATH, kterým sekundují Libanonci TURBULENCE. Takže na tento souboj prog orientálních metalů se mrkneme a samozřejmě nezůstane jen u toho. Upoutal mě třeba vydařený debut Kanaďanů APOGEAN, jsou tu také deathmetaloví klasici ABORTED, kteří se snaží možná až příliš jít s dobou, nebo náladotvůrci HAMFERÐ z Faerských ostrovů. A v neposlední řadě i zajímavý projekt CONVULSING, který se trochu schovává mimo hlavní hudební platformy.
Rekapitulace samostatných březnových recenzí: APPARITION - Disgraced Emanations From A Tranquil State, BRODEQUIN - Harbinger Of Woe, BRUCE DICKINSON - The Mandrake Project, COFFINS - Sinister Oath, DÖDSRIT - Nocturnal Will, FRAIL BODY - Artificial Bouquet, HABITANTS - Alma, HOME FRONT - Games Of Power, JUDAS PRIEST - Invincible Shield, MIDAS FALL - Cold Waves Divide Us, NECROPHOBIC - In the Twilight Grey, NIGHT VERSES - Every Sound Has A Color In The Valley Of Night, SUICIDAL ANGELS - Profane Prayer, WINTERBORN - Break Another Day.
Vše podstatné o jednotlivých albech najdete po rozkliknutí odkazu "Další informace", který je pod recenzí každého alba u informací o vydavateli a datu vydání. Kromě alba CONVULSING, které bohužel na Spotify nenajdete.
CONVULSING - Perdurance
VOLCANDRA - The Way Of Ancients
APOGEAN - Cyberstrictive
MYRATH - Karma
TURBULENCE - Binary Dream
ABORTED - Vault Of Horrors
HAMFERÐ - Men Guðs hond er sterk
AMAROK - Hope
MINISTRY - Hopiumforthemasses
EXHORDER - Defectum Omnium
SKELETAL REMAINS - Fragments of the Ageless
NASTERGAL - The Untold War
RICK MILLER - One Of The Many
SCOTT STAPP - Higher Power
VÖGEL - Kallið (EP)
ARO ORA - The Twelfth Hou
DRIFTING SUN - Veil
FOR ALL WE KNOW - By Design Or By Disaster
HASHTRONAUT - No Return
INNER SANCTUM - The Great Odd Ones
RAGE - Afterlifelines
CONVULSING - Perdurance
Australský projekt CONVULSING je velmi specifickou ukázkou netradičního pojetí black a death metalu. Skladatel, multiinstrumentalista a producent Brendan Sloan zde servíruje svou představu o extrémní hudbě v poněkud neurovnané formě s takovou razancí a neurvalostí, že se při prvním poslechu může jeho hudba zdát hůře stravitelná a místy možná i nezáživná. Ale naštěstí jsem neudělal tu chybu, že bych desku "Perdurance" rychle odložil a ta pak dalšími poslechy rostla a rostla. Je v ní totiž hodně zajímavého a schovává i silně technické pasáže, které pod hrubou slupkou rozehrávají opravdu nádherné hudební struktury. O zajímavosti tohoto díla navíc svědčí i fakt, že přestože desku Brendan vydal zcela nezávisle, k dispozici je pouze na bandcamp, dočkal se opravdu slušného ohlasu. A já nakonec musím konstatovat, že oprávněně. Dokázal totiž nádherně spojit drsnou a často až do disonancí se vrhající produkci se silným drivem a náležitě propracovanou strukturou skladeb. Navíc se zde nešetří ani pestrostí z pohledu tempa a rytmických postupů. Sice to z pohledu bicí artilerie často náležitě sype, ale vždy proloženo i uvolněnějšími pasážemi a zvraty v náladách i tempu. Opravdu vydařený kousek extrémní hudby vhodný například i pro obdivovatele ULCERATE a jejich aktuální desky "Cutting The Throat Of God".
Self released / 1. března 2024
VOLCANDRA - The Way Of Ancients
Tahle deska mě upoutala v souvislosti s novou deskou "Fall" od BORKNAGAR, která vyšla o chlup dříve. A přestože v redakci vyvolalo album "Fall" značnou spokojenost, mě naopak potěšili Američané VOLCANDRA. Oproti poněkud uhlazené produkci zmíněných BORKNAGAR totiž nabídli mnohem důraznější a živější jízdu. Podobně stylově zaměřená hudba plná slušné dávky melodií a pompézních aranží nepostrádá živelnost a především tempo. Navíc je sympatické, že se skupina nebere až tak vážně. Alespoň z klipů je cítit značný nadhled a ironie. Album "The Way Of Ancients" je tedy především o zábavě, alespoň já jsem ho takto přijal. Což ale neznamená, že by daná hudební produkce působila parodicky, to ani v nejmenším. Jedná se o povedený kus melodického black metalu, který nepostrádá působivé zpracování včetně drsného, přesto sebevědomě frázujícího vokálu. A jelikož i produkce se celkem vydařila, prostě to hezky "řeže", má tohle album asi jedinou vadu. Tou je jistá jednotvárnost, chybí nějaká pecka, silnější skladba, co by tu hudební hradbu rozbořila a přeskočila. Ale i tak palec nahoru.
Prosthetic Records / 1. března 2023 / Další informace
APOGEAN - Cyberstrictive
Kanadská parta APOGEAN se na svém debutu vrhla bez skrupulí rovnou do víru technického death metalu, který má v jejich domovině slušnou tradici. APOGEAN jako by z toho čerpali vrchovatě, v základech je cítit snaha zůstávat v hodně drsné rovině co nejblíže brutal death metalu, ale tomu technickému s vlivy GORGUTS. Hrubý projev dominuje, ale není to žádná kopírka. Přestože zvukové balení a na maximum vyhrocený vokál, ať už v hloubkách chrčící či silově vřeštící, dávají albu agresivní ráz, to hlavní se děje jakoby pod touto hřmící vrstvou. Až překvapivě sebevědomě skupina servíruje divoké technické řežby a nezapomíná ani na uvolnění, změny tempa, které vytváří nádherné předěly mezi jednotlivými nezardžitelně pádícími pasážemi. Rytmika zde odvádí výbornou práci a když k tomu přidáme koření v podobě atmosféričtějších vložek, viz třeba úvod "Hueman (The Pleasure of Burn)", trochy té melodiky a především nádherně švitořící kytarová sóla, jež jako by odkazovala i na klasickou starou floridskou školu, máme tu album hýřící kreativitou, pestrostí a nečekaně lahodnými instrumentálními výkony. Jako debut vážně parádní.
The Artisan Era / 8. března 2024 / Další informace
MYRATH - Karma
Začátek března byl tak trochu souboj dvou orientálních prog metalů. Známějším MYRATH totiž zdatně sekundují Libanonci TURBULENCE. A dalo by se dokonce říci, že MYRATH v tomto souboji tahají za kratší konec. Znatelný odklon od etnických prvků a silný důraz na tradiční melodické progmetalové postupy přináší sice velmi kvalitně vyprodukovaný materiál, přesto jsou skladby poněkud přiškrcené, bez síly, která by posluchače burcovala. Spíše se zde skupina soustřeďuje na hledání silných motivů s hitovým potenciálem. Ale ani zde moc překvapení nepřichází. Melodické prvky a příjemné refrény se samozřejmě najdou, bohužel zní většinou všedním, dá se dokonce říci oposlouchaným dojmem, slyš třeba výraznou "Let It Go". Z té hitový potenciál čiší a vlastně se jedná o silnou skladbu. A tak je to i na zbytku alba, příjemné kousky, které ladně plynou a ukazují dovednost a zkušenost Tunisanů, schopnost ohromit či jen upoutat se ale dostavuje zřídka. Jako by MYRATH stvořili takové odpočinkové album, které nemá ambice něčím překvapovat. Takže slušný, ale konzervativní prog pro věrné fanoušky stylu.
earMUSIC / 8. března 2024 / Další informace
TURBULENCE - Binary Dream
Po lehkém zklamání z nové desky MYRATH mi spravili chuť Libanonci TURBULENCE. Již předchozí počin "Frontal" byl zajímavým kouskem progmetalové klasiky, který, jak naznačil kolega Darkmoor, asi nejvíce čerpal z učebnice slovutných DREAM THEATER, což mi ale nijak nevadilo a nevadí mi to ani v souvislosti s aktuální deskou "Binary Dream". TURBULENCE v sobě totiž mají silnou dávku osobitosti a jemné orientální inspirace jsou kořením, které nádherně ladí chuť, naštěstí aniž by to skupina s tímto kořením nějak okázale přeháněla. Podařilo se jim vyladit tradičně stavěné melodické postupy a dostatečně zajímavé instrumentální kreace halí do promyšlených aranží. Takže vlastně je to hudba hodně chytře stavěná formou, která je k posluchači vstřícná až vlídná, přesto nepostrádající progresivně stavěné struktury. "Binary Dream" je tak albem, které příjemně plyne a přitom se nepropadá no šedi. Balanc je to samozřejmě hodně hraniční, ale u mne tato vyvážená kombinace hravých progmetalových kreací a přívětivé melodiky prostě zabodovala. A musím říct, že více než u výše zmíněných MYRATH.
Frontiers Music Srl / 8. března 2024 / Další informace
ABORTED - Vault Of Horrors
Belgičané ABORTED se s tím nikdy moc nemazlili a svou agresivní řežbou a specifickou oblibou v gore tematice mě upoutali již kdysi dávno. A je až s neuvěřením, že už je to více jak dvacet let, kdy jsem vychvaloval masakrální album "Goremageddon: The Saw And The Carnage Done". A s aktuálním počinem "Vault of Horrors" dokazují, že jsou stále při chuti. S povděkem se dá kvitovat, že nezůstávají stát na místě. Jak po zvukové stránce, tak ohledně vlastní hudby se snaží držet krok s dobou. Jejich death metal má onu starou energii a demoliční důraz, ale nabral i na propracovanější a techničtější struktuře. ABORTED se nebojí ani uvolnit napětí a zpomalit, vydovádět se v divokých sólech a jsou cítit i jisté vlivy deathcoru. Třeba využívání syntetických doplňků k tomu dost svádí. Občas to doslova vykvete do krásně prokombinovaných aranží. A v kulisách specifického agresivního provedení to je opravdu působivé. Snad jediné, co nakonec tak trochu kazí výsledný dojem, je jistá monotónnost produkčního výrazu. Jako by to celou dobu znělo stejně, kytary bzučí jako včelky a chybí mi nějaký záchytný bod. Zřejmě je to ten vliv deathcoru, který ovládl zvukovou podobu a podle mě nakonec i škodí. ABORTED dokázali být dříve v tomto ohledu mnohem dynamičtější a průbojnější. Ale to je zřejmě daň za snahu jít s dobou. Dilema, které není snadné vyřešit.
Nuclear Blast / 15. března 2024 / Další informace
HAMFERÐ - Men Guðs hond er sterk
Neutěšený chlad Faerských ostrovů se zřetelně zrcadlí již v minulé tvorbě HAMFERÐ, kteří se upsali svou hudební produkcí vykreslovat temnou pochmurnost severu i melancholickou zasněnost pozdních svítání. Jejich hudba je kusem těžké depky, ale své hrubé doommetalové pasáže skupina kompenzuje i ladnými náladovými plochami, ze kterých přímo kape tklivá melancholie a pomalu se rozvíjející melodie postupně gradují do emotivních a vyhrocených truchloher. HAMFERÐ kouzlí s náladami a většinu času hrají posluchači na city. Jejich hudba tak má své subjektivní kouzlo hodně silně nastavené směrem k milovníkům klasických doomových principů. a tak rozhodně nezklame ty, kterým je blízká razantní, ale i uvolněně pompézní tvorba MY DYING BRIDE, ale například v hodně drsné a zádumčivé "Hvølja" se pohybujeme blízko i k takovým SHAPE OF DESPAIR. To je jedna strana mince HAMFERÐ. Tou druhou je tklivá melodická náladovost, která vyniká především díky hlasu Jón Aldará, zpěváka jinak také působícího v BARREN EARTH a IOTUNN. Ten s lehkou samozřejmostí přepíná z hrubého growlingu do emotivně melodického hlasu a je jedním z hlavních prvků nesoucích jemně náladový náboj. Po předchozí slušné desce "Támsins likam" je "Men Guðs hond er sterk" opět podařená kolekce, snad ještě vyhrocenější a kontrastnější.
Metal Blade Records / 22. března 2024 / Další informace
AMAROK - Hope
Trocha odlehčení na závěr obstarají Poláci AMAROK a je to v podstatě klasická polská škola progresivního rocku. A samozřejmě by se dalo čekat, že teď se budeme bavit o podobnostech s RIVERSIDE. Ale byť se především v oblasti atmosféry můžeme bavit o čemkoli, AMAROK jsou skupinou po všech stránkách specifickou. At už se zaměříme třeba na zvukovou stránku, ze které silně vystupují basy a dunivě se rozléhající bicí dávají jejich skladbám opravdu dominantní základ. Nad tím ladně se nesoucí melodické linky a především hladivý vokál Michała Wojtase, kterému sekundují i další členové včetně zvýrazňujícího hlasu Marty Wojtas. Album se přelévá od uvolněně zasněných ploch do tuhých a značně temných poloh a výrazně dusající pasáže často střídá bloudění v rozlehlých plochách klasické rockové psychedelie, takže se občasně dá vzpomenout i na PINK FLOYD. Poslechtněte třeba melancholickou skladbu "Insomnia", v níž nechybí ani klasicky "zpívající" kytara. Již minulá alba AMAROK jsem vnímal jako zajímavé kousky, "Hope" mne ale přinutilo se do jejich hudby hlouběji ponořit a je to nádherná koupel v emotivně napěněné laguně. Díky.
OSKAR Records / 29. března 2024 / Další informace
Pod čarou:
MINISTRY - Hopiumforthemasses (Nuclear Blast / 1. března 2024 / Další informace)
S tímhle albem jsem se nějak nedokázal srovnat. Jako by už MINISTRY došla šťáva, je to takové unyle nedůrazné. Tedy až na povedeně šlapající klipovku "Goddamn White Trash". A vlastně i "New Religion" nebo "TV Song 1/6 Edition" jsou silné skladby, ten industriálně surový odér starých časů se dostavuje i jinde, takže ani nevím co mi na tom vadí. Dle všech kritérií by to měla být dobrá deska.
EXHORDER - Defectum Omnium (Nuclear Blast / 8. března 2024 / Další informace)
Tihle Amíci ten svůj dřevní a rezavě drhnoucí thrash stále umí. Příjemný výlet do starých časů. Jeden z opravdu smysluplných návratů starých bardů bylo už minulé album "Mourn the Southern Skies" (2019). Nyní to EXHORDER potvrzují.
SKELETAL REMAINS - Fragments of the Ageless (Century Media / 8. března 2024 / Další informace)
Slušný death metal hezky starého ražení amerického stylu s dostatkem zajímavých postupů i energie.
NASTERGAL - The Untold War (2024 Wormholedeath Records / 15. března 2024 / Další informace)
Black metal z Nového Zélandu, tradiční, ale vcelku působivý.
RICK MILLER - One Of The Many (Self released / 15. března 2024 / Další informace)
Kanadský progrockový tvůrce RICK MILLER už má na kontě celou řadu ceněných alb a i tentokrát je to vydařený kousek, ze kterého občas hodně voní příjemný odér starých časů největší slávy PINK FLOYD. Ladnou estetiku tento umělec opravdu umí.
SCOTT STAPP - Higher Power (Napalm Records / 15. března 2023 / Další informace)
Příjemně rozjeté album ( "Higher Power" i "Deadman's Trigger" jsou silně šlapající kousky) se bohužel postupně propadne do příliš tradiční selanky. A hitovka "What I Deserve" mi cosi připomíná, ten refrén je až příliš známý, poraďte odkud. Inu, Scott umí udělat hezké skladby, jen mu asi chybí trochu víc nápadů a originality.
VÖGEL - Kallið (EP) (Alda Music / 15. března 2024 / Další informace)
Slušný post metal kombinující lehké progresivní hrátky se silovější death metalovou hrubostí. Je z toho hodně cítit vliv starších OPETH, takže originalitou ani vlastním ksichtem tihle Islanďané příliš neohromí, ale provedení je náležitě vymazlené.
ARO ORA - The Twelfth Hour (KLONOSPHERE / 22. března 2024 / Další informace)
Francouzi se z metalcoru celkem zajímavě posunuli do širšího stylového rozpětí. Post metal se silnou groove složkou, místy strohý djent nádech, jinde progresivní, místy až uvolněně rocková nadstavba. Pestré střídání tempa i výrazů včetně těch vokálních, slušné.
DRIFTING SUN - Veil (Horus Music Limited / 22. března 2024 / Další informace)
Neo-prog rock ve své klasické podobě s trochou osvěžujících zpestření například v podobě klasického klavíru. Občasně příjemně zavoní odér starých MARILLION.
FOR ALL WE KNOW - By Design Or By Disaster (Construction Records / 22. března 2024 / Další informace)
Balancování mezi emotivní a místy i progresivní rockovou působivostí a snahou o přímočarost v nejednom případě sklouzává až do kýče. Ruud Jolie (WITHIN TEMPTATION) ve své bokovce sice občas připomene šikovnost Finů POETS OF THE FALL, ale do jejich hitovosti má daleko.
HASHTRONAUT - No Return (Blues Funeral Recordings / 22. března 2024 / Další informace)
V obláčcích hypnotického dýmu se převaluje tuhý stoner doom, který z kořenů BLACK SABBATH a CANDLEMASS roste do tradičních vzorců i halucinogenních květů až kamsi k odkazu KYUSS. HASHTRONAUT to valí v rezonujících riffech a na hraně nálad jako by uspávali hada, opatrně, aby neuštknul.
INNER SANCTUM - The Great Odd Ones (Self released / 22. března 2024 / Další informace)
Striktně nezávislí Němci INNER SANCTUM drhnou příjemný melodický death a otázkou tak je, zda ono slovo příjemné není vlastně slabinou. Za mě ne, protože v jejich hudbě je i hodně dravosti a hravosti. Někdy i jen příjemná hudba stojí za pochvalu.
RAGE - Afterlifelines (Steamhammer / 29. března 2024 / Další informace)
2CD a 86 minut? Ptám se. proč? Přetlak a moc materiálu? Spíš ztráta soudnosti! Kdyby se to probralo, vyházela banální vata, jelikož některé skladby vážně smrdí kýčem, bylo by to určitě fajn album. Silných momentů je tam dost. Ale takhle naředěné?