Mezinárodní sestava protřelých deathmetalových hudebníků se už před pár lety dala dohromady proto, aby opět hrála death metal. Jak ukázaly dosavadní nahrávky tohoto uskupení, hrála ho prozatím více než dobře. Hrála ho zároveň svěřepě ortodoxně, technicky i brutálně a s citem pro specifika žánru. Nejinak je na tom i letošní album, které vlastně plynule navazuje na předchozí nahrávky a dosavadní kreativní portfolio kapely jménem HYPERDONTIA zas až tolik neobohacuje.

Otázka jestli je to v tomto žánru až takový nedostatek? Odpověď není jednoznačná, ale jedním z vodítek by mohla být právě osmero kompozic třetího alba turecko-dánské čtveřice. Ta se vlastně vyprofilovala hned na debutovém EP „Abhorrence Veil“ z roku 2017. Brutální death metal, který se nebojí kombinovat old-schoolovou syrovost a technické pojetí vlastně takto definován slibuje dostatek prostoru pro kreativitu hudebníků a tento HYPERDONTIA dokáží i náležitě využít. To platí i pro letošní desku, mezi jejíž nejpozitivnější znaky patří, že skupina oplývá velice slušnou tvořivostí a schopností vytežit ze svého stylu dostatek kvalitních skladeb.

Skupina zároveň nepatří k žádným milovníkům inter a různých předeher. O tom nás přesvědčí hned s prvním taktem úvodní skladby „Death's Embrace“, která se příliš nepáře s pozvolným rozjezdem. Okamžité vrhnutí posluchače do metalové pumelenice je taktikou, na které v provedení smrtícího kovu od této kapely vlastně není moc zkazit. HYPERDONTIA si před vámi nehodlají na nic hrát a okamžitě vytasí všechny trumfy na stůl. Death v jejich podání je sice tradiční až to praští, ale z formálního hlediska dokonale vyvedený.

Že je takových nahrávek už dnes spousta, řeknete si a vlastně budete mít i pravdu, ale „Harvest of Malevolence“ kromě řemeslně bezvadně provedeného tradičního metalu nabídne i dostatek přidané hodnoty, kvůli které by tato deska měla dostat šanci. Ona formální čistota v provedení této mezinárodní sestavy znamená hlavně velmi vyvážený poměr mezi brutalitou a technickým provedením. Ani jednoho zde není příliš. Spíše se vzájemně doplňují. Onu technickou stránku zde obstáravají především vyvedená kytarová sóla, jež coby barevně kvetoucí zahrada vyrůstají z hutné a těžké zeminy tvořené patřičně natlakovanými pasážemi.

A na těch je hudba HYPERDONTIA z výrazné části i postavena. Jednotlivým písním dominují rychlé, naklepaná pasáže, doprovázené plnotučnými kytarovými riffy. Zvuk kytar není nijak přehnaně brutální ani přepáleně hutný, spíše můžeme mluvit o všeobjímající strunové hradbě. Čitelnost nástrojů na tento žánr je až nadprůměrná, produkce rozhodně odvedla kvalitní práci. Výrazně jsou zde ke slyšení i slušivě basové linky, což taktéž rozhodně nepatří ke standardní studiové výbavě nahrávek z ranku brutálního death metalu.

Album jako celek pak velmi svižně odsýpá bez zbytečně natahovaných momentů, natož hudební vaty. Na druhou stranu zde neregistrujeme ani žádné výrazné vrcholy. Dalo by se prohlásit ono obligátní o vzácně vyrovnané kolekci, až by se album dalo označit za nepříliš vzrušivě plynoucí nahrávku. To by ovšem bylo špatné pochopení mých předchozích slov. Třetí album HYPERDONTIA fanouškům žánru nabízí sice standardní, ovšem luxusně provedené menu. Je to počin, jehož ignorací možná zase o tolik nepříjdete, který ale rozhodně stojí za vyzkoušení. Pakliže zvolíte druhou možnost, dostanete velmi kvalitně provedený death tradičně moderního a moderně tradičního střihu, jemuž rozhodně nechybí zápal pro věc a zručný skladatelský rukopis. O kvalitních muzikantských výkonech ani nemluvě.